CLOWNZEPPA: To je dobre :). Ja byla s alkoholikem ve vztahu (sama moc nepiju...) a bylo to tak priserny, ze jsem si to nedokazala predstavit.

MOODYCAT: Naopak je tam sounáležitost a vzájemná motivace. A nejen, co se pití týče, ale obecně v přístupu k životu. Není třeba učit orla lítat:) Víme, že škodlivé užívání alkoholu je začarovaný kruh. Pociťujeme oba jakési probuzení a vše jde správným směrem. Děkuju...

CLOWNZEPPA: Drzim ti palce, jestli ma pritelkyne taky trochu blbej vztah k piti, tak opatrne, at se do toho vzajemne nestahnete.

Po dlouhé době srdečně zdravim A team:) Měl jsem vcelku peripetie. V červenci minulého roku mi to spadlo jak dům z karet. Ztráta práce, bydlení, problémy ve vztahu a velebné mámení alkoholem na každém rohu. Selhal jsem. Bylo mi jasný, že když zůstanu v Praze. Nepřežiju to. Odjel jsem na Vysočinu k Mámě. Našel si práci během 14 dnů v hotelu a zas se cítil jako člověk. Vše bylo fajn než přišla druhá vlna domněle vystydlého covidu. Práce najednou nebyla. Dny byly delší a delší, osamělost a vytrženost z kořenů nabírala na síle. Dost jsem se trápil kvůli slečně se kterou jsem se rozešel. Jeden den mě milovala, druhý den ne a pěti hodinový rozhovory s ní ve mně vytvářely až symptomy maniodepresivity. Toho času sama dost pila. Začal jsem se slepě zavlažovat až to zas pilo mě. Měl jsem nehezké stavy, že jsem se bál probudit. Nic mě netěšilo. Nic mi nedávalo smysl. absolutně mi unikal přítomný okamžik a byl jsem zacyklený v tom, co se stalo, co se stát nemuselo. Co by se mohlo stát a co se zřejmě dít bude. Jak jsem se cítil fyzicky škoda mluvit. Byly dny kdy jsem byl rád, že jsem si vůbec došel na záchod. Cítil jsem se jak v kleštích. Frustrovaný a bezmocný cokoli změnit. Odjel jsem do Prahy kde mi známý nabídnul azyl s tím, že nějaký čas u něj můžu být než si najdu práci. V bytě se dost kalilo a jel fet. Potřeboval jsem tolik vypnout a restartovat se, ale nebylo to tam možné. Den před vánocemi jsem zjistil, že moje přítelkyně už někoho 4 měsíce má a celou dobu mi lhala. Na vánoce jsem byl sám, žral zbytky z kfc a měl sebevražedné myšlenky. Ono se jinak vstává v 25 a v mých zimách. Ve výsledku moje soužití u tzv kamaráda nedopadlo moc dobře. Konkrétně vcelku brutálním útokem baseballovou pálkou ze strany tzv. kamaráda. Ocitl jsem se v důsledku toho 27.12. na ulici. Konsternovaný a zoufalý. Nevědíc zda li napravo či nalevo. Unaven tím vším. Vědom si toho, že za vše si v esenci můžu hlavně sám. Sklopil jsem hlavu a šel za svou bývalou přítelkyní. Zbtej, vyřízenej a v totální beznaději a vidiny lepšího zítřka. A s pomocí její a mé sestry jsem začal celou situaci řešit. Skončil jsem na azylovém domě nad Krejcárkem, kde jsou striktní podmínky pro pobyt. A to především nebýt pod vlivem čehokoli. Měl jsem z toho prostředí ze začátku smíšené pocity. Jsou tam primárně lidi po výkonu trestu, smažky, alkáči atp. Ale ve výsledku jsem zjistil, že nálepky jsou zybtečně děsivé. V rámci covidu tam byli i jiní. Bylo to něco mezi vězením, internátem a léčebnou. Na pokoj mě dali s bývalým horníkem z Ostravy v důchodovém věku, který se mi stal rádcem i přítelem. Sám strávil na ulici skoro 15 let. Do toho měl tři práce a splácel dluhy, které neměl svou vinou. Kladl mi ať vše řeším s čistou hlavou a svět se promění, že těch, co to řešili s flaškou poznal mnoho a mladších než jsem já a mnoho z nich je na Olšanech. Ten člověk měl nevýslovnou zkušenost. Nementoroval, ale naslouchal a posvítil mi na cestu. Na silvestra jsem se rozhodl navštívit psycholožku, která mi mou zmatenou mysl usměrnila. Věděl jsem, že to bude odysea, ale rozhodl jsem se, že už se nebudu trápit, fňukat a že chci žít a to s čistou hlavou. První tři týdny nebyly lehké. Mé oblíbené Svijany na mě štěkaly u každého Vietnamce kam jsem si šel pro kus žvance. Na azylu jsem viděl spousta lidí, kteří jak rychle přišli. Tak rychle odešli. Ale bylo zde i spousta osob motivovaných. Po té jsem se dostal na pokoj s cápkem, co jel dvacet let perník. Trestní rejstřík přes tři stránky, ale chtěl to jinak už. Ve výsledku dostal byt na Žižkově, maká, funguje, nefetuje. Je to Fénix jak mu říkám. A velmi motivující člověk. Začal jsem cítit to, co jsem poztrácel. Pokoru k životu a hlavně k sobě samému. Celkově jsem začal pociťovat to, že se mám rád a chci to jinak. Neměl jsem vůbec nic, česal se vidličkou, když jsem dostal od své bývalé přítelkyně hřeben. Byl jsem dojatý jak kdybych dostal klíčky od Porsche. Neuvěřitelně mě překvapilo kolik okolo sebe mám lidí, kteří mě mají přes všechny mé kotrmelce rádi, jejich solidarita a empatie. Nesmírně si toho vážím. Hodně jsem fokus zaměřil do sebe a ne ven. A život se opravdu začal proměňovat. Začal mi posílat ty správné lidi, zlepšily se mi vztahy a najednou jsem byl omámen, ale omámen životem v jeho přirozenosti. Nepil jsem a ne proto, že nemohu, ale protože nechci a baví mě to. Na azylu je také kuřárna. Ta paleta lidí a příběhů je bez diskuze na knížku. Na kuřárně jsem jako první položil ráno otázku, co se komu včera povedlo a co posral. Stal se z toho rituál a mělo to nádech komunity. A bylo to v mnoha ohledech konstruktivní. Ten problém alkoholu tam byl znát v mnoha osudech. Na prvním patře byli lidi, kteří byli nějak indisponovaný. Bez nohy, bez ruky, atp. Říkal jsem jim piráti z Karibiku. Nabídnul jsem jim pomoc, že jim skočím nakoupit atd. A uvědomil si, že mě naplňuje pomoc někomu. Bez očekávání. V rámci lidství a empatie. Začal jsem dělat autoškolu, kterou jsem dostal formou daru od svého velmi blízkého přítele, psychicky se srovnal a vše jde lepším směrem. Moje bývalá přítelkyně konstatovala, že lituje svého rozhodnutí a sama o mě začala usilovat. Skončila tamto. Odpustili jsme si a jsme zas spolu. Velmi jsem ji inspiroval a dala si se mnou suchý únor a březen. V dubnu jsme měli oba narozeniny a trochu klopýtli a opět si potvrdili, že naše několika denní štace přenecháme dalším. V červnu nastupuju do nové práce a rád bych si vzal ještě další k tomu. Stěhuju se k přítelkyni, máme užasného psa a mám zas pocit, že žiju. Tak mi držte klauna přátelé. Umíral jsem příliš dlouho a není v tom moc glancu. Chci žít. Všechno smysl má a převážně za vše si opravdu můžeme sami a tuhle zodpovědnost je si třeba ne jen připomínat, ale uvědomovat především. To je tak nějak v kostce. Všem pokojným bojovníkům za lepší a střízlivé zítřky držím od srdce palce...

Kamarád, se kterým jsem se určitě víc, jak 10 let neviděla, přestal chlastat. Má v hajzlu játra. Je na čekačce kvůli transplantaci. Krvácejí mu dásně. Má nařízenou psychiatrickou léčbu, aby na ty případný nový játra vůbec dosáhl.

Vždy si ho vybavím na koncertech vožralýho.

Chlast je fakt hnus. Držím palce, HANNA, ať to brácha a celá rodina dáte...

SM3: Jaká je ta hranice střízlivosti? Jedno pivo, 2, 5 nebo 10? Nebo vůbec nic? Domníval bych se, že jakýkoliv povolený limit bude mít za následek postupnou erozi původního požadavku a za pár měsíců se to dostane na výchozí pozici. A v případě nulové tolerance bych tipoval, že to jednou stranou bude nepřijatelné už od začátku a rovnalo by se ty se vyhození z domu.

Ale možná to zbytečně komplikuji a bude stačit určení míry opilosti pohledem. Jen si myslím, že opilec a dozor se neshodnou.

HANNA: Ahoj, dobře to shrnul SM3: . Jasná pravidla jsou důležitá. Současně je důležité ta pravidla a výtky oddělit od celkového přístupu k bratrovi.

Co tím chci říct, mělo by být zřejmé, že to, co vám dělá starosti a co nemůžete akceptovat, je jeho pití a jeho chování potom, co se napije. Současně ale dál akceptujete a máte rádi jeho samotného. Tzn. neodsuzujete jeho jako osobu, potřebujete jenom změnu konkrétního chování, které vám vadí a komplikuje vám život.

Někdy lidé sklouzávají k tomu, že za pití schovají celého člověka, ten se pak cítí odmítaný celý a intervence nepomáhá, protože nastupujou různý obranný mechanismy. V praxi to pak vypadá tak, že jasně vymezíte, jaký chování je pro vás nepřijatelný a zároveň zdůrazníte, jaký jeho běžný chování máte rádi a je ok.

Chce to teda chválit a děkovat i za běžný věci, třeba že přišel domů střízlivej, že si s váma hezky popovídal, že pro vás něco udělal a tak. Samozřejmě s nějakym respektem. S třicetiletym chlapem nebudete mluvit jako s dítětem a chválit ho za to, že si vyčistil zuby nebo že ušel tři kroky aniž by spadnul na hubu. Často je taky dobrý zdůrazňovat věci z minulosti, co vám vlastně dneska schází. Třeba že jste si dřív víc povídali, jezdili na výlety, společně obědvali nebo cokoliv co jste na společnym vztahu měli (a pořád máte) rádi.

Člověk pak prostě snáz oddělí sebe sama od svýho pití a uvědomí si, že kromě toho ještě zbývá řada projevů osobnosti, který jsou ok a je fajn si je zachovat a prohlubovat.

HANNA: já bych ještě doporučil, aby si tvoji rodiče zašli do nějaké adiktologické služby. Řeknou jim tam sice víceméně to stejné, jako čteš tady na nyxu, někdy je ale dobré, když to ti lidi slyší od cizího (resp. od odborníka/adiktologa/...). Někdy i sami tuší, co mají udělat, jen si to potřebujou někde ověřit.

A tobě bych doporučil, aby ses zaměřila na sebe. Rodiče podpoř v tom, aby si pro sebe našli případně péči v podobě poradenství pro rodinné příslušníky a ty se věnuj svému životu, máš dítě, zkušenosti s úzkostmi. Takže primárně zajišťuj bezpečí sobě a svoji rodině.

HANNA: Nastavit jasná pravidla z kterých nesmíte za žádných okolností cuknout. Domů může jen střízlivý, začne platit nájem rodičům a nakupovat si jídlo apod. - nejde ani tak o prachy jako o nějaký režim, na který si musí zvyknout...
Pokud přijde ožralý nepustit ho do domů, pokud bude dělat bordel, zavolat fizli, třeba ho záchytka probere, když to párkrát nepomůže, tak vyměnit zámky - bude dělat bordel - fízlové/záchytka.
V lepším případě mu to docvakne nebo udělá nějaký průser a nařídí se mu léčba, což by nemuselo být na škodu.
Vzhledem k tomu, že už to s ním nějakou dobu evidentně řešíte, tak zapomeňte na nějake promlouvání do duše a jeho sliby, k ničemu to nepovede, jen ke zklamání, je to jen ztráta času a energie.
Sednout si s ním a bez keců okolo nastavit tvrdá pravidla, šanci na nápravu má.
Pokud to rodičům bude připadat tvrdé, tak jim vysvětli, že je to pro jeho dobro, než se někde uchlastá, někam spadne/skočí, napadne rodiče apod.

HANNA: Apelovala bych na rodice. Lhani a vecne slibovani je prirozenou soucasti zivota alkoholika (zazila jsem, opakovane, vcetne ozraleckych scen na ulici, valeni se v metru po zemi, demolovani zarizeni meho bytu apod...nasledovano sliby a potom nekonecmy opakovankm stejneho chovani). Ja vim, ze rodice svoje dite milujou za kazdou cenu, ale tim, ze mu to tolerujou, predevsim nepomahaji jemu.
Vyrazit z domu, jednoznacne. Dal at si dela, co chce, ale at nenici zivot ostatnim. Je to jedine reseni.

HANNA: těžko ti radit. Pokud nechce sám se svým chlastanim něco dělat. Ano je to alkoholismus říkat tomu problém je zbytečný eufemismus.

Možná b mohla zafungovat nátlakovka. Vožralý ho nepustit Do baráku zavolat cajty ať si pospí na záchytce. Třeba se mu rozsvítí v palici, ale spíš ne. No a co se týče rodičů, tak je to IMHO jen otázka času než k nějakému pruseru dojde.

Jo a jestli má dluhy, tak ať si rodiče dávají pozor na doklady ať si na ně nevezmu nějakou pujcku nebo něco podobného.

Ale jak z toho ven ti neporadím, dokud nechce sám tak to jde jen velmi obtížně...

HOFFMI: Tady tímhle posledním odstavcem zde
TEKKIT: Ti chce taktně naznačit že jsi na nejlepší cestě do sraček a měl bys přemýšlet nad ruční brzdou

HOFFMI: dokud je to "kocovina po několikadenním pití" tak je to ještě v pohodě. Tohle jsem vždycky bral jako takovou "daň" za zábavu (pár dní nemyslíš na nic, no tak zato pak 48 hodin myslíš "na všechno":))

Horší je level 2 kdy tohle máš i po jednodenní kalbě, což ani na tvý poměry nebyla ani nějaká extra jízda. To si pak člověk (nezkušenej:)) klade otázku "když nikde nevyvádíš ani nemáš okno, tak proč tahle hrůza"?

Pak máš level 3 kdy i po konzumaci relativně malého množství alkoholu, máš "rozesraný" spánek minimálně na jednu noc. Proč myslíš že vidíš alkoholiky jak postávají na nonstop benzínce už v 5 ráno?:) (celou noc nespali a vědí že to ani nemá smysl zkoušet)

To co popisuješ jsou prostě progresivní abstinenční příznaky (já bych to řekl takhle: tělu chybí alkohol a tak se ho prostě dožaduje). To je i nepřímá odpověď na tvou otázku "znáte to někdo?":) Odpovím za ostatní - tady asi každej:)

HOFFMI: Myslim, ze tohle zna vice ci mene vetsina alkoholiku pri abstaku.

HOFFMI: Jo tak pokud je člověk normálně úzkostnej, tak v absťáku je ten sympatikus přehrocenej a přesně tohle se děje, konstantně na hranici paniky, kolikrát je právě tohle ve spojení s minerálovym rozvratem a vysokym tlakem u alkáčů fakt nebezpečný a na místě jsou právě ty benza. Tenhle stav je taky jedna z věcí, která pak přispívá k případnýmu deliriu. Ale při těch dlouhejch absťácích z benz třeba po x letym užívání maj lidi tenhle stav třeba rok v kuse... dá se to přežít, ale je to boj.
Klasický panický ataky jsou na prd, ale jak se člověk naučí, že to neni smrtelný a dřív či později to musí pominout, je to lepší. A touhle expozicí se to pak obrousí a není to tak hrozný, třeba na těch pohovorech. Pomáhá mi se napít, někdy chodit a někdy tu úzkost přiznat, on jí má do určitý míry každej, je to součástí našeho "pralesního dědictví" a úplně se toho zbavit nejde, ale dá se k tomu jinak přistupovat. Klasická KBT psychoterapie nabízí celkem dobrý a rychlý techniky.

Nejhnusnejsi je ten tlak na hrudi a to lekani. Jsem myslel, ze se zblaznim. Kocovina po nekolikadennim lití. Snazil jsem usnout, kdesi na roadtripu v Australii v lokalnim pensionu. Ta nervova soustava byla asi tak pocuchana, ze jakmile jsem jakoby upadal do spanku, tak ani nemusel šteknout venku pes, nebo neco cvaknout a lekačka jako prase a buseni srdce atd, jak kdyz na cloveka nekdo total bafne. A znova a znova. Na zblazneni. Jsem myslel, ze mi fakt hrabne. Znate to nekdo?