KOPRETKA: to mi nepřijde vůbec jako "pod kontrolou". Ono "když je mi blbě dám si kolu" většinou skrývá tu další sekvenci - "aby mi blbě nebylo a já mohla dál lejt."

Začarovanej kruh tady začíná (jen hádám) někde u potřeby konzumace obrovského množství tekutiny během dne - nebo výplně "bezčasí", kde se to zase blbě pozoruje, protože jsou to v podstatě kulturní návyky - počkat po práci do noci v hospodě a pak až jít domů / nutnost socialisace s kompaněry a podobně. být tebou bych se nenechal dál kolébat pocitem, že je vše ok, ale prostě se spíš nechal postrašit.

KOPRETKA: jo a ještě dodám, že když začínám mít pocit, že jsem po těch pivech opitá.. tak přestanu a dám si kolu... a klidně za dvě hodiny zase vyklopím další 3 piva.. Prostě velice ráda jsem nad věcí a mám ráda přehled o tom co se kolem mě děje. Takže pokud začínám mít pocit, že toho je moc, tak toho nechám. A ted nemluvím jen o pití, ale tak o všem co se za večer kde potká.

ANIKEVESTIFEX: tenhle pocit jsem poprvý zažila v 16, kdy mě dotáhli domů a já poblila mámu, kámošce udělala moncla a vůbec bylo to na tu pidi vesnici takový fajnový..))
párkrát se mi to stalo(psala jsem si vždy na záchodě poznámky o čem se bavím, abych pak měla z čeho vzpomínat)a Naposledy asi v 25, kdy jsem zjistila, že ty stavy mám po tvrdým alkoholu. Od té doby si dám max 3 panáky... A to jako musí být (narození dítěte, nebo něco fakt dost velkýho) a stejně si myslím, že tak 10 let už dám max jeden.
Ale těch piv jsem schopná za večer vypít i 20 a pamatuji si všechno...
Problém je, že mi pivo strašně chutná, nevím co jiného kromě kafe se dá pít, aby mi to chutnalo a neměla jsem akutní potřebu se zeblít...
No a jak mi chutná, tak to kolikrát bývá denně i 8 kousků... i více.. a normálně funguju...(dřív jsem si koupila tak tři lahváče a byl klid, ted dokud je v lednici hlazený pivo tak piju a můj muž mi chce dopřávat, tak mi každý ráno naplní lednici, začarovanej kruh)
Pro mě bohužel, protože kdybych nefungovala, tak budu mít výčitky.. a dokážu se udržet, tak jako s těma panákama.
Takhle vím, že to není úplně zdravý, ale asi dokud mi doktor neřekne, že mám v prdeli játra, tak si nedokážu to pivo zakázat.. Suchej únor jsem nikdy nezkoušela, bo prostě vím, že budu mít problém vydržet bez piva i týden, né-li dva dny. a po birellu mě nehorázně bolí břicho..(((

KEB: Je to individuální no, nejvíc to je pro ty co maj fakt velký bažení, že se při pohledu na ten svůj chlast rozklepou. Tohle je asi častější u jiných drog, který je ale lehčí nemít před očima, ale některý alkoholici to taky maj. Pro mně spíš byly nepříjemný ty situace, kvůli kterým sem pil, se svojí sociální fobií jsem to tim kompenzoval a to pak nešlo. Co jsem četl, trvá tak 1-2 roky, než si člověk zvykne na nový fungování a do tý doby je lepší být opatrnej a z osobní zkušenosti to můžu potvrdit. Dát si pivo už by pro mně bylo nějakym způsobem nepřirozený a nezvyklý a ta představa je divná a odrazující, ta vzpomínka je nějakym způsobem vzdálená. A moje okolí už je na to taky zvyklý, stále chodim mezi alkáče, se kterýma jsem pil, ale naštěstí to nikdy nebyly případy, který by neměli jinej životní program a moji abstinenci plně respektujou. Za roky abstinence se mi nejvíc osvědčilo odpovídat po pravdě proč nepiju, lidi daj pak okamžitě pokoj. Nevytahuju to aktivně, ale když řeknu, že jsem byl v odmašťovně, nikdo už nemá potřebu dál se v tom hrabat.

MISSDNB: ty rady jsou podle mne určené těm, co vylezou z odmašťovny jako čerstvě suší. Asi je opravdu lepší se pár dní vyvarovat všeho možného než se člověk zkonsoliduje.

Mi připomíná tu scénu státní zástupkyně Zábava - alkohol je zlý:)

Královna české diplomacie Jana Hybášková společně s úředníkem ministerstva nabourala několik aut v Praze. Oba nadýchali přes 1,5 promile. | | AKTU News
https://aktu.news/archiv/15328

Já myslím, že je obecně dobré vyvarovat se náhražkám, které připomínají nejoblíbenější alkohol z pijáckých dob. Já například pivo nepila téměř vůbec a malý točený birell mi chutná daleko více než klasické pivo. Mou neřestí bylo víno, spousta vína. A tady mi zase přijde, že dealkoholizované víno chutí připomíná spíše mošt, nemá takovou tu typickou trpkou vinnou chuť. A takové chlazené Crodino s ledem, to je zkrátka dobrota.
Nevnímám nealko verze nápojů jako náhražku alkoholu. Kdyby šel člověk do podstaty věci, tak by se ani nemohl napít ze sklenice, jelikož by mu mohla připomenout chvíle, kdy byla naplněna chlastem. Ale rozhodně je to dost individuální, spíše to uvádím jako reakci na přehnané rady z abstinenčních skupin, kdy je například káva, či obyčejné tiramisu zařazeno na Black listu.

WOTAR:
WOTAR: Jo souhlasím se vším, Birell může být zatraceně rychlý spouštěč. A každý by měl zvážit jestli to chce riskovat.

S tím kouřením to mám tak, že si občas zapálim a pak dlouho zase nic. Ale tahle recidiva neudělá takovou paseku jako chlast.

TAKŽE ANO S BIRELLEM A JINÝMI ALKOHOLOVÝMI NÁHRAŽKAMI OPATRNĚ, ZATRACENĚ OPATRNĚ, AŤ DO TOHO ZASE NESPADNETE.

KEB: Jo to má hodně lidí, jak mysli řekneš, že už nikdy, často začne jančit a je to takový napjatý a nakonec to vede k recidivě. Jedna z klasickej poučen AA je ta abstinence po dni, že si vždycky řikáš tak dneska chlastat nebudu, zítra uvidim. Jeden spolualkoholik taky vždycky řikal, že může pít, ale zrovna teď nechce, protože si uvědomuje tu cenu, kterou by to stálo a zrovna teď mu to za to nestojí - ale může.

KEB: Znám dost bývalých alkoholiků, co jsou s nealko pivem ok, ale taky jich znám dost, který začli nealko pivem a velmi pomalinku se prohlodali ke klasickýmu pivu a byli v tom zpět. Někomu ty náhražky fungujou a pro někoho je to nebezpečný. Já po první léčbě nealko pivo pil a teď už nepiju ani to, i když moje motivace byla vlastně ketogenní dieta. Myslim že zvlášť ze začátku je dobrý si to ničim nepřipomínat, zvlášť když to byl hlavní chlastací kůň. Ale lidi maj různý strategie, náhražky jsou nebezpečný zvlášť pro lidi, co maj prudký bažení a najednou sedí u prázdnýho piva ani nevědí jak. Já to mám třeba spíš tak, že se zaseje semínko v podvědomí a pak se tak jako vlastně rozhodnu a celkem vědomě zrecidivuju (s chlastem to nebylo už spousta let, ale třeba s phenibutem ještě relativně nedávno).

TITUS_PETRONIUS: a funguje mu to už rok. možno spravím to isté a aj s chlastom...

KEB: pravda, to je psychologicka hra. Kamarat tiez tak sekol s fajcenim ze si nepovedal ze konci, len nefajci...

TITUS_PETRONIUS: u kouření je nejhorší kdyzzsi řekneš už nebudu. Tohle jsem si neřekl. Stalet jsem kuřák, akorát mám krabu už tříčtvrte roku :-D


HONZA09: to nešlo tam Birell točili :-D

Neviem či je to to pravé orechové... Ak chcem prestat chlastat alebo fajcit treba prestat bez nahrad. Imho...

KEB: Já jednou vypil všechny Birelly, co v tý hospodě měli. :)

ANIKEVESTIFEX: to je ten problem nas alkoholikov, že nevieme vobec prestat. Inak by sme nemali ziaden problem. Je to strata kontroly

Mě na tom nejvíc deptá ten pocit, že jsem úplně marná ve smyslu, že se bavím s lidma o zajímavých věcech poměrně - po pár pivkách je člověk otevřenější, že jo. No ale pak se to opět zvrtne a já druhej den nevím vůbec o čem jsme se bavili a je to dost debilní. Prostě nemám ráda ten pocit, že jsem hloupá, vypitá, nic si nepamatuju. A to je to třeba jméno člověka, kterej mi ho už řekl xkrát a známe se několik měsíců.. Děsný. A taky prostě ženská a chlast musí bejt dost děsivá kombinace, když to přeženu. Myslím, že moc roztomilý to není a jsem dost odpudivá v tom stavu, kdy mám 12 piv...
Jestli je možný to umět udržet na tom, že si člověk jednou za čas dá 4 - 5 piv, dobře si pokecá, půjde domů a bude si pamatovat věci a nezvrtne se to, tak by to bylo fajn.
Ale jakmile vím, že mám druhej den volno, tak po 4 pivech spíš chytnu slinu... Což směřuje k tomu, že mít práci, ve který člověk nepije je dobrej první krok. Ale zase pak nedostatek času člověka tlačí do toho módu, že "jupí, mám volno, můžu jít na pivko".. No, takže je to oříšek trochu.

WOTAR: to s tim nechtit a chtit byt sam sebou na me sedi az strasidelne. Nejhorsi je vzdycky ten prechod z opileho do strizliveho a naopak, kdy sam vlastne nevim co je to byt sam sebou a kdy si rikam ze takovy vlastne ja nejsem (plati pro oba dva prechody). Za ta leta co piju uz znam dobre obe dve "ja".

THEMAKARESH: No třeba dle Gabora Matého je právě ten deficit ve vztazích (ale zejména v tom sama k sobě a tom prapůvodním s rodiči) důvodem, proč mají závislí tu neukojitelnou touhu záplatovat to co jim chybí tou drogou. Většinou si pak vybírají (jako všichni ostatní) partnera, který jim umožňuje ty vztahy opakovat (tedy vzniká závislý vztah). Věci jako genetika hrají nějakou roli, ale podle mě spíš minoritní (u většiny případů). Potřeba semedikace v nějaké těžké situaci většinou u ne-závislých lidí pomine s koncem té situace (jak ukázal ten pokus s potkany: osamocený potkan chlastal výhradně vodu s kokainem, potkan s výběhem a společností se kokainu zcela vyhýbal). Některý lidi tyhle nenaplněnosti kompenzujou jinym psychickym onemocněním, i psychozou, často se to kombinuje. Kierkegaard pěkně psal o fenoménu, který nazval Nemoc k smrti, která se projevuje dvěma póly - zoufale chtít být sám sebou a zoufale nechtít být sám sebou. V mym případě se projevovaly oboje najednou a chlast vlastně v různých fázích mého alkoholismu sloužil obou potřebám (nejdřív spíš chtít být sám sebou a pak nechtít).