Chtěl bych se optat, jak se pasujete s.....nemám to slovo rád viz bažení...spíš prostě s chutěma? Já je překvapivě nemám nijak dramatický. Začal jsem pracovat v baru a je to pro mě užasná terapie. Baví mě opíjet lidi a umím ocenit, když někdo pije tak, že to má kulturu a umí to, co já nikdy umět nebudu. Jeden ze spolupacientů udělal to samé a to mě vlastně i k tomu inspirovalo. A je to vcelku i exotický. Být abstinující barman. Ale zpátky k těm chutím. Ono to není o tom jen nepít, ale o tom umět nakládat s volnym časem, kterej člověk propíjel. Občas je to jak učit se zavazovat tkaničku. Samotnýho mě překvapilo, že ty chutě nejsou nijak dramatický, ale včera mě vyděsila jedna věc. Ležim a trochu znuzen náplní večera mi skočí do hlavy myšlenka typu. Tak mohl by sis dát pár pivek. Nikdo se to nedozví. Jsi sám doma. Fakt mě to vylekalo. To prostě přišlo samo od sebe. Naopak si pochvaluju, že třeba mě ani nenapadne v krámu, že bych si dal pivko a v práci mám jasno. Prostě to nejde bez důsledků, které by byly fatální. Ale z tohodle mi fakt šel mráz. Až jsem se bál jít k Vietnamcovi koupit si cigárka, aby mě to nějak nezpracovávalo. Ale spíš je to o tom umět být sám se sebou a je to důkaz, že to chce se nějak rozvíjet a hledat v životě věci, které také přinášejí potěšení a nějak to umět. Ne zalepit ten čas, ale asi fakt se učit žít. On člověk toho od nějákých dvaceti vlastně nedělal nic než se převážně vykaloval.. Respektive vše s tim bylo spojené. Překvapilo mě, že vlastně cosi ve mně mě vábilo k tomu obelhat se a lhát ostatnim. A nereagoval jsem hned, ale ono je nějak i prokázané, že zdravý úsudek jde rapidně dolů, když ty chutě přijdou a je třeba to nechat projít. Každopádně připomenutí si toho v čem jsem ještě nedávno byl, že už jsem byl pomalu naštvanej, že jsem se probudil a nedokázal jsem být sám se sebou, protože jsem se nepoznával mi rychle vlilo krev do hlavy a byl klid. Ale vyděsilo mě to. A bylo jasný, že ten čas ne moc rozumně trávenej tomu nahrával...je na čem pracovat. Je tolik možností, co dělat. V prdeli je, že hodně procent lidí, co znám. Tak toho času nemají moc, mají rodiny a ve směs taky tak nějak kalí. Ale nějak začít musim. Umět nakládat konstruktivně s volnym časem. Je to fakt smutný, ale moje hobby byly vlastně hospůdky, bary, mejdany. Měl jsem ten folklor a tu sociální interakci rád než jsem se začal lámat do Dylina...pak už to bohužel nebylo oboustranné. Sranda to byla svýho času. Jinak by to člověk asi nedělal. Komedie se změnila v tragikomedii, kterou jen hlavní představitel dlouho nechtěl vidět. Ale čert to vem. Nemám rád slovo boj...boj s alkoholem o to víc...je tam ta hra na sílu a hlavně je úplná demence bojovat s něčim, co zvítězí jen v případě, že s tim budu cokoli hrát. Což je podle mě v té adiktologie špatně. Stejně jako slovo dost v léčbě frekventované viz musíš. Měl bys se poslouchá líp a dělá tě kompetentním...Nechci chodit si na skupiny pochlebovat jak už rok nepiju a připomínat si to v duchu nějáké slabosti. Dle mě to tim můžu nevědomky dost živit. A čím menší tomu věnuju pozornost. Tim lepší, ale je tam to nebezpečí, že člověk se začne mít lépe a vytěsní to předešlé....a oslabí si to, co ho chrání. Onu obezřetnost a v mém případě ta negativní motivace...asi je to na každym z nás. Alkohol jsem nerespektoval, nemám mu nic za zlé. Byla to má volba, ale ten respekt tam nyní mám...s tím, že už není o čem se dál bavit...není tam nejmenší smysl se o cokoli pokoušet, proto mě ty chutě a ta podlá myšlenka zarazila. Můj cíl není o tom tzv abstinovat a chodit se smát na Nešpora a plácat si po zádech. A nuceně tam jet převážně to samé dokola a loučit se v duchu Abstinenci zdar. Můj cíl je dosáhnout lhostejnosti vůči alkoholu, pak člověk plnohodnotně pocítí svobodu. A vznikne přirozený nezájem...Jsem o tom přesvědčenej. To břímě té závislosti ve mně furt nějak je a vše je to proces. Ale tyhle myšlenky prostě nechceš. Vím, že kdybych selhal. Zklamal bych sám sebe. Hrozně bych se za to nenáviděl, což by jisto jistě spustilo neřízenou sebedestrukci a asi bych to nepřežil. Ale budu rád za nějákej grif jak se vy vypořádáváte s timhle plevelem, kterej k tomu asi i možná nějak patří v nějákých periodech a intenzitě....

VOYAGER: To samozřejmě ano, spíš bych řekl, že s ní nebojují. Chcát proti větru není moc efektivní. Nicméně mě tohle pískoviště nebaví. Máš zřejmě jinou zkušenost a vzhledem k tomu, že Bohnice jsou sytémově nevyzpytatelné. Věřím tomu, že máš jinou zkušenost. Já vycházím ze své a záměrem této diskuze opravdu není diskutovat dlouhosáhle, jak vono se to v těch Bohnicích má. Já tu jen přiznal svůj živený předsudek o tom, že Bohnice jsou na nic. Což nejsou a chtějí ti pomoc. S tím faktem, že i lékař, terapeut, sestra atp...jsou řemeslo, které někdo holt dělá dobře a někdo zase úplně ne. Klíčový je, že se chce člověk aktivně podílet na svym kurevsky velkym problému, kterej přehlížel a kterej bez nadsázky ohrožuje jeho kvality a život sám...a to jak se tam dostat je opravdu kosmetika celé problematiky. Hodně léčeben má pořadník a to v důsledku toho, že ta poptávka je veliká, což je jedině dobře, protože i kdyby jeden z deseti, co tam jdou si něco uvědomil a smířil se s tím, že nebude hrát více hry, které nejde vyhrát. Tak to má smysl. Bohnice jsou specifické a většina lidí, co tam vleze tam bejt nechce, vzpírají se tomu, že tam patří, a jsou tam z všelijakých důvodů, což může bejt pro někoho tak demotivující, že se lekne a odejde. Jsou tam i hodný sestry, co tam jsou přes 20 let a ne nadarmo ti říkají vydržte to. Protože vědí, že je to síto a celej ten proces toho času tam je proměnlivej...a to, že jako alkoholik či Toxík jsi netrpělivej a furt hraješ nějákou směšnou hru sebedůležitosti a hledáš spíš důvody proč tam nebýt než být. Což ti moc nepomáhá. Ta šance podepsat ten reverz je vábná a hdoně lidem, co se srovnají pravidelnym spánkem a jídlem dodá jistoty toho, že jsou vlastně v pohodě a jdou do prdele po pár dnech. Každopádně nikdo tě tam nevyléčí. Ty si tam máš něco uvědomit a naučit se něčemu čemu si většina závislých odvykne...Viz řád, pravidelnost, hygiena, dochvilnost, a hlavně to nejdůležitější dle mě a to je převzít zodpovědnost za svůj život a přestat hledat viníky...a i když ti to tam neříkají přímo, připravují tě na to, že ta nejsložitější fáze tzv. léčby. Začíná až tě pustí. Tam tě nikdo hlídat nebude a abstinovat v Bohnicích je asi jako bejt v celibátu v klášteře. A je třeba se vrátit s vědomym toho, že se vracíš do nemocné společnosti a umět i tohle přijmout. Bylo tam hodně kluků, co se bálo před koncem. Protože tam jsi v pomyslném bezpečí. Ta léčba není bůhvíjak světová, ale zda li tam nejsi kvůli přítelkyni, ubrečený činčile, existenčním důvodům, oportunistycky místo výkonu trestu, kvůli řidičáku a mnoha dalším důvodů, ale jsi tam opravdu kvůli sobě a kvůli tomu, že už prostě dál nemůžeš a odmítáš dál takhle být, nebýt. Pak jsi správně a máš jedinečnou příležitost si uvědomit něco, co by ti v tom oparu venku nikdy nedošlo a může ti to zachránit život a zbytek času, co ti tu zbývá můžeš prožít jako lidská bytost a ne jako sračka, která se bojí života a proto se raději zabíjí a volí mlhu, sobectví, sebedestrukci a bejt někym kdo by se mu kdysi hnusil sám. Ve zkratce být sám sebou. A ten zbytek času, co ti zbývá zkussit prožít jinak a kvalitně...za mě Bohnice, které jsem nejvíce odsuzoval, protože jsem tam neměl dřívě dobrou zkušenost. Tak prostě palec nahoru a i když pro mě Primářka byla osoba, která průhledně lhala a byla to píča. Byly tam lidi, kteří byli na svém místě a i těm největším dezolátum chtěli hodit kruh, nic netlačali a dělali svou práci skvěle. Ta zkušenost mě jen ujistila o tom, jak člověk snadno něco odsoudí. Je to tak snadné a omezené jako uchlastávání se samo a samozřejmě, že když půjdu do Bohnic s vibrací a lá polibte mi všichni prdel, nic o mě nevíte, já sem nepatřim. Mám to v merku, proto mám život v troskách a jen dva zuby a za všechno můžou ostatní. Přirozeně ten pobyt nebude hezkej pro dotyčného ani pro ten personál. Opravdu jsem nečekal, že tenhle dojem někdy nabydu a rád a hrdě přiznávám, že jsem se mýlil a že Bohnice mají smysl, když máš trošku štěstí na to s kým tou léčbou procházíš. Hledal jsem nějáké recenze před nástupem a hlavně informace, jak to funguje na dalších pavilonech a dost mě odrazovalo, že něco takového není a když se mi někdo ozval. Tak sice tam byl, ale k ničemu, protože bez skrupulí psal, že piko jede dál, ale má to víc pod kontrolou atd...ten člověk vůbec nic nepochopil. Hodně mě to odrazovala. Ale je to jak film. Když 40 lidí půjde do kina. Uvidí se v tom sále 40 filmů, protože každý si ho přebere jinak. Bohnice sice působí jako dům hrůzy, ale paradoxně Ti tam za určitých okolností a tvýmu odhodlání nebýt více gorilla v mlze můžou záchranit to nejcennější. Tvou integritu a chuť žít...což je vcelku um i pro nezávislé.

CLOWNZEPPA: No ten dotycnej je jen o malinko lehci pripad nez ten, co o nem mluvis, a to jsem mluvila primo s doktorkou a z pozice lekarky.

MOODYCAT: Mně tam takhle okamžitě vzali kámoše. Jenom ho protáhli záchytkou a pak šel na měsíc do PLB. Bohužel po čtyřech měsících co je venku, je jeho stav shodnej jako před nástupem. (proto to tu občasně pročítám)

CLOWNZEPPA: Jak kdy, ja jsem kdysi prosila doktorku v Bohnicich, aby si nechali meho ex, ktery byl nebezpecny sobe i okoli, a stejne kulovo.

ZKAZENYHLEMYZD: do toho cervenaku jsem právě volal, když jsem sondoval kde se jak dlouho čeká, tak mi řekli ten půlrok

VOYAGER: to taky netvrdím, jen píšu zkušenost z nedávný doby

THEMAKARESH: brácha nastupoval před měsícem do Bohnic, cekacka byla 3 týdny, v červeným dvoře je půl roku

VOYAGER: Detox je top v rámci léčby.

VOYAGER: Na léčení přišlo hodně lidí nalitejch, v Kroměříži to museli vychodit, než je vzali, jindě Tě berou hned. Na nikoho se za to nedívali jinak, koneckonců jdeš na léčení, protože nejsi schopnej přestat a v zásadě všichni pacienti v tý situaci byli. Personál taky už viděl leccos. Takže rozhodně lepší přijít na léčení na nečem, než vůbec. Mluvíš z vlastní zkušenosti nebo odkud to máš?

THEMAKARESH: To stigma Bohnic je předsudek a kdybych mu neuvěřil. Ušetřil jsem si spousta času a nesmyslů. I když to vypadá, že se tam zastavil čas. Je tam dobrej team terapeutů. A taky tam probíhá nějaká proměna jak to tam je dnes a bylo dříve. Ale buď trpělivý. A absurdity i to, co v tobě úplně nerozenuje ber s rezervou. To jak tě to tam ze začátku vcelku sere se mění k lepšímu a člověk se adaptuje a to je znát. Byl jsem ten, co podepisoval reverzy a pak je sám jiným rozmlouval. Víc mě sraly a demotivovaly někteří pacienti, u kterých jsem nechápal proč tam jsou. Ale jsou tam i fajn lidi a na ty se soustřeď a to tě bude chránit a dávat ti postupně smysl tam být. Ono mnohé, co mě tam sralo a bral to jako že jsou vlastně mimo mísu mi zpětně dává smysl a až dnes chápu, že většina z personálu vycházela z nějaké zkušenosti a bylo snadné je nevnímat jako ty, co mi mají něco předat. Ale ač budeš mít občas pocit, že to nedává smysl. O to víc pak budeš překvapen, jak moc velký smysl to mělo a ty sis měl něco uvědomit. Ale v ten moment to nebylo možné a to byl možná i jejich záměr. Hledej na tom to dobré. Spolupracuj a když narazíš na dobrý lidi, kteří si ještě úplně neodpálily duši a zdravej rozum, který tam taky jsou. Nebude se ti chtít s určitou nadsázkou pryč ke konci. Našel jsem tam dobré přátelé a nelituji svého rozhodnutí. Bohnice nejsou tím, jak jsou mnohdy prezentovanè. Má to hodně nedostatků, ale jde především o to, že jakmile pochopíš, že ti chtějí pomoc a lépe než to prezentují to neumí a vychází z nějaké zkušenosti. Pak více budeš duchem tam. Což mi úplně proměnilo prožitek a vnímání toho všeho. A motivaci v léčbě. A největší zlom v tom prožitku byl pro mě to, že jsem si uvědomil, že jsem správně. Čemuž jsem se bránil a zbytečně si to tam dělal horší. Ten program je tam celodenní a když chytneš rytmus. Začneš cítit posun. Má to smysl.

COPS192:
CLOWNZEPPA: Díky za postřehy.

THEMAKARESH: A možná bych doporučoval tam přijít nakalenej a symbolicky se tak rozloučit s tím kým nejsem a nechci být, ale hlavně z toho důvodu, aby sis prošel detoxem a tvůj sebeklam a alkopýcha dostaly zaslouženě direkt. Protože to nechceš a může tě to zpětně dost motivovat a vidíš tam mnoho podobenství toho s čím si nevíš rady. A i defekty, které u chlastu a jeho schopnosti měnit strukturu mozku a chování jsou v pokročilejší fázi nevratné. A to taky nechceš a opět ti ti zpětně může pomoc až se bude ozývat a vábit tě svými kvality. A je to I pak velká změna, když usoudí, že jsi zralej na to jít dolů a být součástí komunity a moc příjemný jev, který na sobě tolik nepozoruješ je ten, že jak se dolů za tebou budou přidávat i ty, kteří na tom byli hůř než ty a působili, že tohle je konečná a jsou ztracený. Tak hodně z nich po překonání absťáku a toho, že začnou pravidelně jist v jistém smyslu rozkvětu a nevypadají jak z komparsu na Piráty z Karibiku. A z trosek a ignorantů se pak promění vcelku na lidi, kteří tam nahoře nebyli. A ta proměna je i zkouška toho zda li si něco pochopil. Což se u těch, co se nechtějí léčit dost vzácný a jakmile neberou ještě trochu formy. Tak mizí za branami domněleho blázince do blázince venku s pocitem svobody, kterou mu tam chtěli brát a nechápe, že už svobodný dávno není. Zvaž to no. Detox je dle mě užitečný warm up a zátěžovka pro ego, které mnohým už neslouží a je spojencem zavislosti a demonstruje se v té sebedestrukci každého alkoholika. Taky je dobrý si uvědomit či mít alespoň snahu si nějak uchopit fakt, že se jdeš tzv léčit, ale s něčím, co vyléčit neumí medicína, ale jen ty sám. Takže léčba je spíš takový výcvik jak se sebou umět žít a s tímhle bojovat tak, že s tím bojovat nejde, ale lze to umlčet a být zas sám sebou. Takže skutečná soutěž začíná po léčbě, kde už nemáš nikoho, kdo tě bude hlídat a snažit se ti pomoc. Pak je vše na tobě, protože ty máš žít svůj život. A jaký bude je tvá zodpovědnost, kterou většina závislých postupně ztrácí se svobodou a smyslem existence samotné. Hodně štěstí.

THEMAKARESH: Určitě je to o přístupu. Je tam hodně toho, co se ti nebude líbit a je jen na tobě zda si to budeš chtít znepříjemňovat a nebo něco odnést a hledat na tom to dobré či podlehneš svému egu a budeš se soustředit na to, co se ti nelíbí. A je to i štěstí na koho v léčbě narazíš. Zda li tam budou bouračky, které tam jsou spíš kvůli nabití formy nebo lidi, kteří to myslí aspoň trochu vážně. Bude tam obojí, a někteří jedinci umí člověka demotivovat a ještě více ho ujistit v tom, že tam mi nemůžou pomoc. Ale je to proces a ač to vypadá, že tě tam nechávají mimo program jen tak být. Sledují tvé chování a těch, kteří až příliš okatě ohrožují průběh léčby se umí velmi rychle zbavit. Je dobré mít na paměti, že jsi tam kvůli sobě a že ti chtějí pomoc. Těch výhrad proč tam nebýt bude ze začátku víc. A bude tam víc důvodů proč tam nebýt a možnost podepsat reverz bude lákavá stejně jako se zas napít. Spousta absurdit a některé sestry ti pocit, že tam už nebudeš ani minutu a že tam nepatříš budou dávat na podnose už při výdeji léků, kde se budeš cítit jak v lágru. Ale vše tohle můžeš vzít za jiný konec a dát nějakou sebedůležitost stranou a čerpat z toho pokoru, kterou každý závislý ztratil a učit se sebeovládání a nezapomínat proč tam jsi a to jsi jen Ty sám. Ten pocit ze všeho tam je nestálý a pak se časem stabilizuje a cítíš posun a dává ti větší smysl důvod proč tam jsi a že jsi správně. Není snadné si přiznat, že tam patříš, když se rozhlèdneš. Což je i nepřijmutí toho, že nebereš vážně svou závislost. A jakmile si to přiznáš. Pobyt tam je snesitelnější a ten čas se krátí a ta změna k lepšímu i přístup k tobě je jiný. Je tam matoucí a zrádné, že není problém tam najít víc toho, co mě sere než naopak, ale ty tam nejsi za odměnu a nejsou to lázně. Je to důsledek tvých rozhodnutí a nemoci, kterou sis sám vykrmil. Nebude ti tam nikdo foukat bebísko, ale můžeš si odnést leccos z toho čeho budeš součástí a uvědomit si to, co by ti jinde nedošlo. Přijmeš pak zodpovědnost, že ani ty některé sestry, který jsou fakt píče a dávají ti často důvody proč tam nebýt než naopak nejsou to proč tam jsi. A můžeš z nich čerpat Ty. A vlastně si uvědomit, že ona má problém a nevidí ho. Stejně jako si to měl ty a být píčou je možná i horší než být závislý:) Protože to nikde nelèčí a je lepší mít s ní spíš soucit a říct si, že jsi na tom vlastně ještě dobře, protože ona se z toho nevyspí a má to prostě tak. Pozval ses sám a nikdo tě nezval. Sestry naopak hodné tě budou motivovat a přestaneš tolik analyzovat nějaký nesmysly a víc se pak bude možné soustředit na sebe. Není to za odměnu a můžeš si z toho odnést to, co si venku úspěšně hubil. Sebedůvěru, pokoru a odvahu jednou pro vždy hrát slepé hry s něčím nad čím nejde nikdy vyhrát. Je to velký krok a kdo tam jde s čistým úmyslem řešit svůj problém, který prostě nezvládá. Má bez pochyby větší koule než si uvědomuje. Držím palce...

THEMAKARESH: Bohnice jsou OK, ale je to asi hodně o tom, co vlastně čekáš... nejedeš na dovolenou a nejsou to prázdniny u babičky... pro mě Bohnice splnily účel na 100%... ač někdy drsnější, o to více to zůstane v paměti (ale nemám žádné srovnání - prvoléčba / přes 7 let střízlivý)...
držim pěsti!!!