Čau. Možná si na mě vzpomenete, před pár lety jsem se tady dělil o své úspěchy i neúspěchy v otázce abstnence. Bohužel se mi to během covidu kompletně vymklo a hlavně poslední dva roky jsem byl prakticky permanentně v lihu a na kratomu. Na podzim jsem se s pomocí terapeutky v poradně konečně definitivně rozhodl a dnes Vás zdravím z hospitalizace v zařízení, kde už se přes čtvrt roku snažím přijít na to, co v životě změnit. Dal jsem po třiadvaceti letech výpověď v práci a až tady za měsíc skončím, chystám se na svou Cestu, po které dlouho toužím.
Po návratu bych měl některé věci dělat trochu nebo možná více jinak, tady jen dostávám recept, podle kterého bych pak dál měl vařit. Mám z toho samozřejmě strach, vím, že teď už je to jenom buď a nebo...
Tak mi držte palce, prosím :)

TITUS_PETRONIUS: Rad bych rek ze ne ale 25 let chlastani prinasi sve … ggt nebo tuky v krvi nebo tinitus nasledne denni zrani prasku na tlak cholesterol na dnu a ted kdyz mi je 43 i kdyz uz jenom pochlastavam tak mi je furt tak blbe od zaludku ze si rikam jaky jsem chuj ze jsem nezustal jenomu travy … ale co narobis 🤷🏻‍♂️ a jestli jde treba o pady z leseni ktere byly po ceste z hospody apod tak to neracme zaznamenavat :) kazdopadne uz bych byl rad s tuhym hovnem a cistym ranem … ale copak to jde nejit na jedno po praci? Je to boj … ale jak ja rikam - alkoholismus je nadherna vec … jenom nesmis skoncit

SDN33: take se mi vybavuje moje nekolikaleta vyzivova trojkombinace gothaj s cibuli - nakladany hermelin - utopenci, podle toho na jakou to zrovna padlo knajpu

OPERAHYPNO: ta permamentní roky v kuse je na tom nejlepší, tohle mě donutilo to mimojiné začít trochu krotit nebo se do toho i stravovat

TITUS_PETRONIUS: No jé je!!! Prakticky jen v souvislosti s překalem a racionálnim úsudkem na podrážce se mi něco přihodilo. Otřesy mozku po různejch alkoparakotoulech ani nepočítám. Stejně jako miliony nenávratně odpálenjech spojů a buněk v mozku, který člověku ubraly na schopnosti učit se novému, funkcích paměti atp.
Naražená páteř nesčetněkrát. Hodněkrát při mě stál zřejmě pomyslnej anděl a měl soucit s mým životem, který jim přestával být a sám se divím, že mě někdo při mých neohrožených a ne zřídka několika denních tazích barech, pajzlech a všudemožných místech, kde byla možnost se napít nezabil. Nebylo to vůbec bezpečné ani v nejmenším a to z pravidla. Koho chceš taky potkat v tepající noční Praze s touhle vibrací a tanečním krokem. Sám sebe v různých obměnách, i když nepopírám, že jsem i mnohdy narazil na báječný a laskavý lidi, kteří můj problém neměli a na rozdíl ode mě nejeli několik dnů v kuse. V Olomouci, kde jsem bohužel nějáký čas žil. Respektive bohužel spíše nežil mi tamější policajti vždy s oblibou vyráželi pěstmi v autě cestou na záchytku dech. Na záchytce jsem tam byl při nejmenším desetkrát. Takže to mám v živé paměti ještě dnes a nebylo to za odměnu. Urychlil jsem si taky cestu k artroze u palce na noze! Když jsem ožralej tak moc, že by se to s přehledem dalo srovnat s tím, že jsem měl hlavu v prdeli z neštastné a neopětované Lásky kopnul s rozeběhem na Žižkově do lampy:)) To nejvíc neblahý byl úraz pravé ruky. Což nebylo jen v souvislosti s alkoholem, ale i LSD, které to spíše mělo odvrátit, ale alkohol a zřejmě konstelací planet. Obzvláště asi příliš nahnutého Saturnu tomu chtěly jinak:))) To jsem si nechtěně při cestě z hajzlu doma při snaze udržet balanc, při které se mezitím mým zavaděním o stolek s pullitry a sklem všeho druhu podařilo to, že jsem na jeden pullitr následně spadnul přímo v oblasti karpálů a přefiknul si v cukuletu tepny, šlachy i nervy. Nebejt tam tehdy duchapřítomnej kamarád, který okamžitě vystřízlivěl a jednal. Pravděpodobně bych nepsal tyhle řádky a na místě vykrvácel. Ale jinak se můžu bavit o štěstí a je mi až záhadou, že mám veškeré orgány jako játra, ledviny, i mozkové funkce relativně v pořádku:) Lil jsem fakt hodně a často a když to člověk sečte. Jedná se o hodně let v životě bohužel! A sociální důsledky ani nemluvě a ztracené věci jen pro představu řádově desítky mobilních telefonů, a skoro 15 občanských průkázů. Jsem vděčný, že tyhle peripetie jsou tu tam....

TITUS_PETRONIUS: Játra nějakou dobu jela hodně na rezervu, mám decentní pocit, že kdybych znova začal, tak slinivka pápá. Pár zubů, které mě opustily, protože jsem sral na zubaře. Zlomený kotník. Rozseknutá pazoura. Dvakrát rozbitej rypák, když jsem měl vysvětlovací náladu (pokaždý brejle za desítku+ a šrajtofle a služební mobil v hajzlu). Balancuju na hranici cukrovky, jejíž nástup jsem vrcholovým litím zrovna neoddálil.

Tři týdny jsem musel jíst brčkem. ;)

TITUS_PETRONIUS: Počítá se, když jsem si ožralej na kole rozsekal ksicht, že mi ho museli sešít a vyrazil si zub? :) Jinak asi nic, co bych řešil s doktorem, bylo jasný, že to mám z chlastu nebo drog a řekl by mi, že to je nevratný.

TITUS_PETRONIUS: Ja primo ne, ale kamarad si nevratne poskodil konzumaci slinivku.

ZABAKOVA: má díl o tabáku celkově
Krvavá historie tabáku
https://www.youtube.com/watch?v=UMQAgU2rf5g&ab_channel=Jirkavysv%C4%9Btlujev%C4%9Bci

Sananimský večerní stacík má volná místa - PRaha, dvakrát týdně, nese sebou možnost využívat sociálně-právní poradenství včetě oddlužení, podporu pro rodinné příslušníy v rodinné poradně (vskutečnosti s nima nebudou řešit jak jste strašní, že chlastáte, ale budou je něžně vést k tomu, aby si taky začali řešit vlastní démony, ne jen ty vaše) a případně když se ukáže potřeba psychiatrické péče, tak bude jednodušší se dostat do vyšších částí pořadníku k ambulantním psychiatrům v S, než když budete volat jen z venčí.

Spouštíme večerní stacionární program
https://www.sananim.cz/aktuality/spoustime-vecerni-stacionarni-program/

SLAMITCH: Tak už 6 let. Hurá \ (•◡•) /

Krásnej suchej, přátelé

CLOWNZEPPA: To by byly slusne texty k nejake hudebni produkci. 🙃

Za třiiadvacet dní to bude 8 let od rozhodnutí nepít. Držím to v časech dobrých a především zlých.

Včera se mi ozval dlouho neviděný kámoš, chytrej kluk (vždy silnou pýchou a neschopností říct si o pomoc zmítanej), z dob chlastacích, kumpán nonstopový, že je odhodlanej s tím taky praštit. Potkal jsem se s ním v jeho garáži u jeho prej poslední flašky. Neměl jsem problém být na něj upřímně ostrej, dnes jsem se objednal na kafe s jeho ženou, pak ho chci vidět střízlivého.

Vypadal dosti rozhodnutě, tak uvidíme.

CLOWNZEPPA: Máš můj hluboký respekt.

JVCNC: Jou. V tom mám rezervy. Pro mě to psaní je terapie a je to takový proud myšlenek a pocitů...A až trochu sobecké v tom, že to píšu vlastně sám sobě a je mi pak nějak lépe. A zda li jsi si chodívala do Barré. Tak se jisto jistě známé. Byl jsem tam vcelku Král a Klaun nechvalně ke konci své alkojízdy známý...

CLOWNZEPPA: zapracuj na formatovani do odstavcu. Trochu jinak nez jen triteckou. To neni pruda jen prani, protoze takhle ohromady se to neda cist, sorry fakt ne.

Sama jsem dostala kdysi tuhle radu, a skutecne, formatovani, hlavne delsich textu ma smysl.

Nicmene, z toho co jsem precetla, mi neco rika, ze jsme se oba dva nachazeli v jedne mistnosti, nejen jednou a nejen v jednom podniku. Do znacne miry mi to prislo jako neco co jsem sama psala.

U mě dobrý. S láskou čepuju pivo a míchám koktejly a dávám lidem pocit, že jsou správně a že jsou. Je tam vzácnost, že tam chodí ve směs fajn lidi. A mě ta práce baví a jsem vděčný za to, že mě ten tygr v kleci nijak nevolá. Jsem nedostupný a rozhodnutý a hlavně ne už více slepý a jsem barman, kterého jsem vždy hledal já sám...ale dnes vím, že bych se ani nepozdravil a nejsem sám...jsem sám sebou a snaze kultivace onoho a v procesu mého zmrtvýchvstání, které je podstatně živějšni se zaživa pohřbívat tou nesmyslnou jízdou do předem odmítané temnoty.. Smrt tančila se mnou jízlivě mnula si marnost nad mým zoufalstvím a neschopnosti člověka chápat skrytou sílu v každé jeho slabosti a nepiju to, co mě slabým be jen dělalo, ale málem mi vzalo s mým slepým svolením lidskost a nemilosrdně ubližovalo ne jen mě, ale v mé nevědomé sobeckosti všem, kteří mě mají rádi! Nebojuju s ničím. Přijímám to s pokorou a už nepolemizuju se svou duší, která věděla a ví. Nejsem hrdý. Jsem vděčný a nepiju, protože bytostně nechci a ten proces k lhostejností vůči tomu mi vrací svobodu, kterou mi léta má vášeň k temnotě brala...Je to tam...
Dusil jsem se a došlo mi, co jsem nedělal a nejde to bez toho a přijmul zodpovědnost za to jediné, kde mám kosmír nakloněn. Za ten dar procesu bytí a výsady účastnit se života. Princip bludu cenil zuby statečně, ale něco v nitru, co tam je odjakživa a chce to jen abych uměl žít a v temnotě uviděl to na čem kosmír staví své kouzlo a to je vědomí toho, že by rovnováhy nebylo bez toho, co je opačné a čím větší tma. Tím větší je možné světlo. A když někde uberu, musím někde přidat. Že balanc tvoří kosmír sám a ten můj nevyjímaje. Nelze létat bez křídel. To je fakt. Nelze mít vztah zdravý, kde respekt není...a on to vztah je...k sobě v důsledku, který ústí ve vztahu k vnějšímu a alkohol mě neničil sám od sebe, ale protože jsem mu to dovolil. Tím despektem a povýšeností nad jeho povahou...která je krutá a přesahující mou sílu v momentě klamu tmy tak silného, že jsi v pasti a nevíš to...lest je to až pekelná, ale sama o sobě bezmocná. Já měl klíč a živil tu sílu po několik let. Odmítal fakta. A snažil se létat bez křídel...trpěl víc a víc tím, co je darem. Mou existencí...Děsivý a zoufalý předpeklí, kde jsem v roli šaška byl popleten a měl se za krále a situace ovládaný mě a sebeklam byl denní chléb. Duše volala o pomoc a já neslyšel uz nic...ego mi krmilo mou slabost a chuť žít mizela, protože život byl břímě a bolest, kterou jsem si pěstoval já sám. Často jsem mel myšlenky, co mě děsily svou povahou a nebýt už, protože jsem chtěl ať to skončí. Každé probuzení mě děsilo. Už jsem se nechtěl účastnit tohodle únosu sebe sama do té míry, že jsem se stal sám sebě otrokem. Neviděl ve své sebelítosti a touze napít se tu nabídku poslední pochopit, že tam někde jsem já, které volá po životě vypít ten bolavej svět, kterému jsem uvěřil a stavil si jak lego já sám. Tomu se těžko věří, přiznat si to je pro ego nemyslitelné. Vše se rozpadá víc a víc. Umíráš sám v sobě a tam je to, co už nemáš. Necítíš. Ale v té největší tmě je světlo, které není tmou oklamáno, ale je jeho nedílnou součástí a možností změny, vibrace atd...jsi to ty sám. Je to těžké vysvětlit...důsledek je zjevný...ale tady se můžeš vrátit na začátek.Narodit se vnitřně blízko smrti. Smrt není zlá...osvobozuje a život svobodný a vědomý ji povyšuje na součást cyklusu procesu bytí a ne na konec v omezenosti závislého člověka, který vše, co ho určovalo rdousí silou, kterou nevědomky vytváří od samého začátku. On sám je si katem. On sám může jako jediný smrti říct ne, když je příliš brzy blízko. Je to konec ne života potom, ale konec hledání viníka. Není, co hledat. Vinný jsem já. Za vše, co se mi děje v mém životě. Co dovolím světu okolo. Že nedbale hodnoty sebe odcizilm sám sobě a dovolím tu šílenost. Sám sebe v sobě opustim. Sám sobě dovolím být nepřítelem. Je to v lidské povaze...skrytá neúcta a pošetilosti mnoha forem...ale to, co mě zabíjelo. Mě krutě něco učí...Schopnost ztracené lásky k sobě. Schopnost žít vědomě a přítomně. Budí to i draky naděje, ale ne hned. Zoufalství je něco, co umí smrti dát náskok...ale může se též proměnit v bahně své odvrácené strany najít se a být jako nikdy...bojujou ti, kteří nic nepochopili. Já přijímám, protože pokora k životu a sobě je klíč k emoční zralosti, zodpovědnost už je benefit, který se nestane, ale začne dít a kvete za určitých podminek...a až tenhle orchestr najednou zní libě a kde byly pochyby. Je jistota svých rozhodnutí. Emoce jsou tu a je to v pořádku. Nepropadat jim znamená být jejich pánem a ne hračkou a tím pádem moje sebeovládání nabírá na gramotnosti a všechny závislostí spojuje právě jedno klíčové. Zhoršené sebeovládání...prostě příjmutí svých stinů osvobozuje. Ne žádný pomyslný boj...Ty nejkrásnější poklady jsou na dně oceánu v zákoutí, kde princip života je často možná větší, ale skrytá je ta vzácnost...a často pozdě je...smrt si nebere bezdůvodně z pravidla...ale když ji to dovolím...vezme si mě. A já si dovolil žít a nechci už běhat na jedné noze.