TRISMEGISTOS: U mě tedy zásah na komoru, tato odpověď. Velmi se to trefilo do osobní krize, kterou teď prožívám. S alkoholismem je to co prožívám a prožíval jsem v minulém životě silně až osudově spojeno. Ale ani já už nejsem na začátku, před rokem a půl jsem se tomu drakovi postavil. Zdálo se, že úspěšně. Měl jsem ze sebe radost. Teď mě znovu popálil sice jednorázově ale zato fatálně. Budu muset dokončit svoji práci. Nikdo jiný to nemá v kompetenci. I když opory jsou, jsem za ně vděčný. Jednu velmi blízkou a zásadní jsem ale tím, že jsem si namlouval, že tohle mám vyřešené ztratil. I s tím se musím teď vyrovnat.

Takže děkuji, tenhle kamínek je jedním z těch, které teď začínám skládat.

ZABAKOVA: Jasně, no, předně potřebuju říct, že když řikám "chybí" nemyslim to jako nedostatečnost, ale spíš asi nevybavenost, nebo možná líp neosvojenost. Taky potřebuju říct, že je to dobrá a tim teda těžká otázka a odpověď na ní se nejspíš bude lišit podle toho jestli odpovídá adiktolog, psycholog nebo psychoterapeut.

Já si ale myslim, že to má několik rovin. Někde na povrchu to typicky bude absence stabilních a poctivejch vyrovnávacích mechanismů. Strategií a technik, co nám v životě pomáhaj překonat náročný výzvy bez toho, aby pro nás a okolí byly dlouhodobě škodlivý. Tahle oblast se dá z mojí zkušenosti celkem dobře mapovat a zaplať pánbůh taky jde trénovat a stojí pak v nějakym základu jako set praktickejch skillů, o který se prostě můžu v životě opřít. Nadměrný pití, přejídání, drogy, whatever... jsou principiálně stejnou snahou vyrovnat rozkolísanost s tim rozdílem, že jako udržitelná strategie holt nefungujou a otřesy spíš generujou. Pravda nicméně asi je, že jsou často zvolený proto, že prostě v danym časoprostoru nebylo nic moc jinýho na výběr, rspv. byly ve špatnou chvíli na správnym místě.

Někde "o patro níž" vidim (a tady je to teda chvílema hodně filosofická a asi pro mě nejhůř popsatelná úroveň) míru sebreflexe. Odpovědnýho a fakt hlubokýho náhledu na vlastní situaci jako jednotlivce. Na celej ten můj individuální příběh. Co mě formovalo, kde jsem, jaký jsou moje možnosti a jak bych si opravdu představoval realistickej průběh života. Jaký mám a chci mít hodnoty, jaký mám a chci mít hranice, jaký mám bolístky, nejistoty, obavy. Kde jsou moje emocionální spouštěče, co jsou moje potřeby, jak na svět moje reaguje tělo, jaký představivost generuje kolem toho myšlenky, prostě celej ten balík toho co jsme. Tady máme všichni nějakej dluh a já myslim, že čím míň odpovědí chybí, tím menší je i riziko vzniku závislosti.

Na sebe se ale taky díváme jako na člověka / tvora, kterej je prostě teda nějak vrženej do světa a jeho podivnejch pravidel a neumí si s tim vlastně poradit. Neumí si poradit s mírou svobody, s mírou opuštěnosti, s faktem že má na život jen jednu šanci a jeho čas se od první chvíle krátí a je na to od začátku do konce opravdu úplně sám. Tady asi hodně vidim ten velikej přínos psychadelik, protože tyhle roviny přemýšlení a prožívání provokujou.

No a úplnej základ, fakt fundament, i když je to teda klišé, prostě opravdu je někde na začátku našeho života. Pořádný vyfutrování pocitem bezpečí, důvěrou ve svět, odpovědností a sebevědomím, nás zkrátka vybavujou rodiče a odehrává se v ranejch letech života. Když se tady něco podělá, (a bohužel čím mladší jsme tím křehčí a náchylnější jsme a stačí proto míň) zpravidla to otevírá cestu různejm průserům. Jednim z nich je určitě závislost.

CYBER_GEORGE: nedělám nic, to je pravda, protože každý závislák musí chtít v prvé řadě sám. Pokud sám vnitřně nechce, tak mu nepomůže nikdo. A jakýkoliv pokus tuhletu fázi ojebat nepovede ke kýženému vysledku a nepomůže ani armáda šamanů.

Těm co jim nepomáhají terapeuti nepomůžou ani tvoji šamani hádej proč. A ještě jsem se do tebe navazet nezačal. Až začnu, tak to poznáš.

CYBER_GEORGE: při vší úctě nechceš si jít dělat promo někam jinam a ne s tím otravovat v proti alkoholnim ?

CHARON: Jen drobnej fakt, tryptamin se píše s tvrdým y, ty experte na lidskej mozek

OPERAHYPNO: tohle neposoudim btw co je zapper?

Ale ke všem těmhle rádoby prorokům a lidovým léčitelům jsem velice skeptický 99% z nich jsou šmejdi, co tahají prachy z důvěřivých prosťáčků anebo z hluboce nešťastných lidí. To je částečně i osobní zkušenost.

CYBER_GEORGE: Hele, já asi vlastně nemám problém s tim, že lidi zkouší různý způsoby jak se zbavit závislosti. Ostatně i těch terapeutickej přístupů je spousta a jako člověk z oboru musim říct, že i když spravedlivě hájíme naše postupy a uměli bychom asi i konkrétně říct, co si myslíme, že pomáhá, s jistotou to nevíme. Protože prostě ty výsledky se fakt různěj človek od člověka.

Víme docela dobře, co v souhrnu lidem, kteří maj společněj rys závislostní chování a závislosti chybí. Víme, že když to saturujem, vědomě integrujem a podpoříme, aby to tam zůstalo, tak to extrémně zvyšuje šanci, že ty škodlivý vyrovnávací postupy se prostě přepíšou jinejma, z pohledu jednotlivýho lidskýho života i společnosti prostě nějak víc fajn a užitečnějšíma. Víme, že nějakym takovym klíčem je uvědomování si sama sebe na všech rovinách. A ano, víme taky, že některý dejme tomu teda mystický zážitky, který může zprostředkovat třeba ta klinická smrt, extrémní mentální vypětí, některý z typů hluboký meditace anebo to, co se dá zažít na zmiňovanejch látkách, ten potenciál autentickýho a plnýho náhledu na vlastní život maj. A vlastně nikdo kdo je trochu příčetnej netvrdí, že to tak neni. Co ale zůstává, je kromě toho taky fakt, že zatim co dobře odvedená terapeutická práce a úsilí, který při tradiční léčbě člověk svojí úzdravě věnuje, nejenom že typicky nezraňuje, ale hlavně teda poskytuje solidní, poctivou výstuž, základ o kterej se dá opřít, když se věci kolem začnou nějak otřásat, u těch jednorázovejch probouzejících zážitků to jednoduše neplatí. Platí u nich bohužel spíš nejistota výsledku (bez řádný terapie, která je klíčová. fakt ne, zážitek bez správný integrace prostě nestačí) a navíc i reálný a často se naplňující riziko, že si člověk z podobnejch seancí odveze i nějaký ty bludy a obludy.

Takže jako jasně, dělejte, co je třeba, ale mějte trochu soudnosti, pokory, a možná se trochu zamyslete nad tim, jestli při vší tý prozřetelnosti a uvědomělosti, nejste ve stejný pasti konzumního paradigmatu doby jako všichni ostatní a nehledáte rychlý a sexy řešení na věci, který třeba prostě nějak postaru odmakat.