SEVERINE: mám otázky možná na všechny:
1) a kdo by jako měl být soudce když né rodič? miniaturní děti by se jako měli soudcovat sami? vždyť nemaj přece rozum!
u nás doma jsem soudcem a rozhodčím já a děti skáčou jak já zavelím ( velím jen když se nedohodnou po dobrém a začíná konflikt ). manžel rozhodčím být neumí a moc mu to nejde a to to pak doma vypadá. vřeštění, konflikt jako blázen, manžel na prášky....děti ještě víc a nikam to výchovně nevede.
2) k tomu mlácení druhého: já si prostě furt myslím, když když neuplatním oko za oko tak to prostě to dítě nepochopí co tomu druhého způsobuje. že je někdo raněn na citech taky tak dobře nepochopíme dokud si to samé taky neprožijeme. nemyslím mlátit na zadek jako výchovné fyzické tresty. to je fakt o ničem a opravdu je to degradace dítěte. furt je mláceno stejným stylem ať někomu sebere kyblíček nebo mu nohu přejede motorkou.
ale prostě inteligentně vymyslet jak mírně fyzicky ukázat, že to co dělá toho druhého bolí.
nechci to přirovnávat k ohni a ruce strčené do ohně ale i tak dětem kontrolovaně dovoluji se přiblížit k ohni aby zjistili jaký je to pocit, že to pálí.
jako co je slané a sladké to prostě pomocí češtiny nejde vysvětlit! to se prostě musí aplikovat a zažít.