MINEA: mam jedno ditko, malyho blondacka a lepe, nez jak jsi popsala tu svou dracici, bych pocity vuci nemu vyjadrit neumela. miluju ho, zeru ho, obcas brecim dojetim nad tim co noveho umi (byl mu nedavno teprve rok), ale kdyz ho to chytne, tak se taky musim drzet, abych nezacala rvat a nemlatila okolo sebe v beznadeji z toho, ze nevim proc zase rve. na nic neprijdu, nic neudelam, a presto se lusknutim prsty ten dablik zase promeni v andilka :)

ANNAWA: Náš mladej si na zbraně ani boje taky nikdy nějak extra nepotrpěl. On je zas ujetý na sport, závodění a etrémně pak na fotbal.... A nikdy ho nebraly ani stavebnice - daleko větší úspěch než všechna lega měla dráha nakreslená na rubu zbytku koberce, na které pořádal závody autíček ... (a téměř od chvíle, kdy se naučil psát, si výsledky zaznamenával do tabulky, nejdřív na papír, pak v excelu ;-)

VERONIKA22: 1. samozřejmě rodič zasahuje v případě nouze, s rostoucím věkem už čím dál míň .. jde o to, že to nejde dělat full time (a děti přitom někdy vytvářej stav nouze 8 hodin denně), to je k zbláznění.
2. no vidíš a já tohle někdy používám a přesto se mi to nelíbí a zvolna začínám zkoušet i jiný způsoby, ze kterejch mám lepší pocit. myslím že na tohle téma se už my dvě bavit nemusíme :-)
MEG + ANNAWA: to já netuším .. ale já fakt čím dál míň chápu (asi jak je toho na mě čím dál víc) co maj na těch dopravních prostředcích a zbraních a proč je tak super někoho mlátit (nebo holky taky tak zvesela a pořád obojovávaj svý sourozence a ti zas je?) .. uáááá!
TAYLES: mrknu na to - v mlp jeden výtisk maj

mně k tomu tématu výchovy kluků přišla celkem zajímavá kniha "Pozor! srdce muže" jsou tam na různých příkladech docela pěkně popisovány rozdíly mezi potřebami kluků a holek (hlavně je to vázáno na tu postavu otce - co hledají u otce kluci a co holčičky)...sice je ta knížka pod patronátem různých křesťanských knihkupectví - ale z toho výchovného / psychologického hlediska se mi zdálo, že je tam pár zajímavých podnětů pro každého - nehledě na víru.
http://neoluxor.cz/popularne-naucna/pozor-srdce-muze--51040/

Myslím, že všichni to koulíme, jak nejlíp můžeme a umíme... :-)

Když jeden přišel žalovat na druhého, tak jsem šla situaci obhlídnout a vyřešit, pokud šlo o spor o nějakou věc, většinou bez ní byli oba. Snažila jsem se je naučit, že se musí umět dohodnout mezi sebou.
Je fakt, že výslechy a hledání pravdy, a to jak ve věku 3 a 5, tak ve věku 20 a 22 jsou vcelku naprd. Jeden hází vinu na druhého, nikam to ve většině případů nevede. Jen to u těch velkých déle trvá, protože mají značné argumentační schopnosti. A člověk jim nemůže naplácat na zadek. ;-)