CHEVALIER: na motory se nespecializuji, a takhle do hloubky se v tom asi přeci jen hrabat nebudu... akorát je poměrně známé, že ty asynchronní jsou daleko vhodnější - tedy snad všechny soudobé konstrukce elektrických letadel používají asynchronní motory (tedy bez magnetů).

samozřejmě, jak u elektrického létání obecně, tak u solárního zvlášť se hraje o každé % účinnosti každého z článků celého řetězce.

XCHAOS: ehm, ta věta měla znít: "soudobých pilotovaných SOLÁRNÍCH letadel", samozřejmě :-)

Tak ještě využiju přítomnosti odkazu na nový klub na úvodní stránce NYXu a zkusím předvést, že to bude i o něčem jiném, než o copy+paste z wiki.Tedy minimálně z anglické wikipedie - např. informace o solárních letadlech Icaré I a II, které postavili v polovině devadesátých let na Univerzitě ve Stuttgartu (což je vůbec zřejmě docela zajímavé místo, z hlediska hledání průkopnických řešení v létání, ale k tomu se ještě dostanu), lze najít pouze na německojazyčné wikipedii :-)

Tento solární větroň v podstatě měl už všechny rysy soudobých pilotovaných letadel (po roce 2000).
Icaré II – Wikipedia
http://de.wikipedia.org/wiki/Icar%C3%A9_II

Jeho design nápadně připomíná současnou novinku Erika Raymonda "Sunseeker Duo" (viz první příspěvek v tomto klubu) "Ještě v roce 2010 Icaré překonal spoustu rekordů ve svém oboru + na webu najdete další informace:
icaré 2
http://icare2records.com/

No, a postupně dostáváme od dávné historie k daleko méně známé, ale daleko zajímavější současnosti. 80.léta byla příšerná - cokoliv zajímavá se začíná dít v podstatě v 90tých letech. Jeden z nejaktivnějších konstruktérů solárních letadel v té době (po etapách) přeletěl napříč Ameriku ve svém solárním větroni Sunseeker I:


Pozoruhodné výsledky poloamatérského konstruktéra Erica Raymonda zůstávají v posledních letech poněkud neprávem v pozadí mediálně daleko provařenějších projektů solárního létání (ať už jde o švýcarský tým s bohatými sponzory v zádech, nebo o firmy pracující pro americkou armádu). Více informací o jeho projektech až do dnešních dnů najdete na jeho webu:
Solar Flight - The World's Leader in Solar Powered Aviation
http://www.solar-flight.com/

Jinak slíbenou rekapitulaci historie solárního létání bych začal zopakováním prvních slajdů z přednášky ("lightning talk") v hackerspacu [ Brmlab + fenomén hackerspace, v ČR i ve světě. ] která se nesla volně v duchu solárního létání jakožto letitého "hipísáckého snu", jak "hacknout cestování". (Videozáznam z mé přednášky stejně začíná až asi v jedné třetině).

První pokusy z přelomu 70. a 80. let 20. století byly sice nepraktické, leč ikonické. Zájem o tento druh cestování zřejmě souvisel s tehdy probíhající první ropnou krizí - která měla ale alespoň zčásti spíš politické příčiny a byla poměrně brzy vyřešena spíše zahraničně-politickou cestou.

Gossamer Penguin - Wikipedia, the free encyclopedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Gossamer_Penguin
Tento stroj byl mírně zmenšenou verzí šlapacího letadla Gossamer Albatros. Zkušební piloti vážili nejprve 36 a poté 45 kg (při předváděcím letu pro NASA). Stroje Gossamer nebyly vybaveny baterie a vyznačovaly se extrémně nízkým plošným zatížením křídla a extrémně nízkou cestovní rychlostí. V podstatě tyto stroje nebyly schopny letu mimo dosah přízemního jevu (podobně jako ekranoplány - "hladinolety") - ovšem tento fakt nebyl zcela zjevný díky poměrně značným rozpětím křídel (dosah přízemního jevu se odvíjí právě od rozpětí křídel).