DANYSEK: mě to je úplně jedno: já se všude neoháním pravidly a předpisy, spíš naopak.

když už nějaká pravidla jsou (na výcviku seskoku padákem se nám zmiňovali, že nad obcemi nesmíme), tak mi samozřejmě zajímá, zda platí pro všechny a jak je to s vyjímkami. nepřekvapuje mi to - žijeme ve světě, kde pravidla platí jen pro někoho.

ale špatně chápeš můj přístup k tomu všemu. mě je celkem jedno, kdo se kde zabije - když to nebude nikdo mě blízký a/nebo nespadne na hlavu mě nebo někomu mě blízkému. můj přístup k existenci pravidel je spíše stoický - občas namítám, že pravidla, která nejde vynutit plošně, budou stejně dobrá tak maximálně k samoúčelné šikaně někoho, koho nějaký ten "lepší člověk" bude chtít sociálně vyloučit, ale není to pro mě téma dne (zvlášť ne v tomto klubu)

dejme tomu, že jsem už jednou řekl, že se nechci spokojit s pokoutními zkušebními skoky 100 m někde na loučce za lesem, kde mě nikdo neuvidí, ale že samozřejmě usiluju o letadlo, které bude moci letat zcela oficiálně, na malých amatérských letištích a já to budu řídit s pilotním průkazem, zcela legálně. takže asi tak. navíc, nastudování pravidel lze outsourcovat (dá se obecně předpokládat, že kdokoliv cpe větší množství peněz do nějakého projektu, tak na tom sám dělá, co ho baví, i kdyby to bylo třeba vrtání vrtačkou do duralu, nebo riskování života při zkušebních letech - a outsourcuje to, co ho nebaví - např. studium pravidel, komunikaci s úřady, apod. - tedy, v podstatě, existence byrokracie a lidských zákonů pro mě představuje náklady navíc, stejně jako existence nepříjemných přírodních zákonů či vzácných zdrojů na vstupu)

tím bych debatu o pravidlech s dovolením uzavřel