KACHNY: Zdravim a gratuluju!:) Ja bych ty nase rocni beruny nevymenila ani za rok nerusenyho spanku v kuse:) No, jsou uzasny a kdyz uz se ted vsude dostanou a jsou "narazuvzdorny" ze strany svyho skoro triletyho brachu, zacinaji byt i pro nej strasne atraktivni a poslednich par dni by je samou laskou snedl. Fakt. Uplne z toho ucvrnkavam, jak vidim, ze jim nese do postylky oblibenou hracku a rika: "Good night lomeňáčci." (nechapu teda ani co to je, ale zni to od nej hezky), nebo vysype dve krabice lega a zacne na ne volat:" Holky, mate tady to lego!", nato jim ve vane vecpe ty pastelky do vody a je stastnej, ze maluji s nim, i kdyz ony je spis basti. A jak jim vsechno ukazuje a vysvetluje - no proste ja z toho nestiham! Prestal je drtit (teda krome ucelu objeti a pusen) a uziva si jich vic nez kdy jindy! KACHNY, tehotenstvi s dvojkama je pruda, u me to bylo jak neverending kocovina vystridana nejistotou a strachem z toho, kdy a jak moc vyvinuty prijdou holky na svet. Uleva prisla, kdyz jsme to doklepali loni v zari az na 34tt, kdy uz holky fakt musely ven, protoze hrozilo to, ze bychom o ne mohli prijit. Emmka byla za dva tydny doma, u Ellinky nastaly komplikace a zustala v nemocnici osm tydnu. To bylo asi to nejhustejsi obdobi, protoze se v tech osmi tydnech proste nenasel zadny cas, aby byla rodina dokupy a obavy o malou a prislo nekolik zklamani z toho, ze nam malou nedaji domu. Nekolikrat to uz tak vypadalo, ale nakonec to nedopadlo. Musis porad verit, doufat, vytrvat a hlavne tam byt pro ni a snazit se i na tak zapykane situaci najit neco pozitivniho. No, kdyz uz jsme meli obe prtata doma, bylo to vicemene o dodrzovani casu a davek krmeni (Ella byla hypoglykemicka, takze proste nerv pri kazdym zpozdeni nebo nedojezeni davky), pak zase onemocnela a skoncila v nemocnici a nemohla si zvyknout doma atd... No, prisel Novej rok a konecne budovani rezimu a vsechno byla takova parada!:) Vsichni spolu, vsichni spokojeni a stastni a jsme doted, i kdyz toho moc nenaspime... Sice nam beruse spi od osmi do ctyr - peti (pokud zrovna nelezou zuby), dostanou mliko a zaberou do pul osme-osmi, ale vzhledem k tomu, ze my jsme sovy a do postele se dostaneme v jednu - dve a jsme v tom cim dal horsi a horsi a smeruje to nezadrzitelne ke trem, tak toho ani tak moc nenaspime. My si na to zvykli. Deti jsou vsechny stastny a spokojeny. Holky jsou uplne maximalne nerozlucitelny. Proste pokud se rano jedna probudi driv a druhou vidi az po nejake dobe, neni bez ni nejstastnejsi - to nastane az kdyz je ten spac uz s ni, maji svuj spesl jazyk a posunky, kteryma se dorozumivavaji a rechtaji se na sebe (zrovna vcera jsem je nemohla vubec nakrmit, jak se na sebe rechtaly a v tech zachvatech z nich to jidlo slo ven), lezou jedna pres druhou, taky se perou o veci a kousaji se do hlav, tuli se k sobe a osahavaji se... Uzasny je sledovat. Obcas mi ted prijde lito Matyska, ze byl sam a nemel takovyho partaka jako ony maji sebe navzajem... Do sedmi mesicu spaly spolu v postylce, v kocare maximalne tak spi, jinak v nem nechteji moc byt, vyberou kazdej suplik, skrinku, ochutnaji kazdy smeti z rohu pokoje, vylezou na vsechny nejnebezpecnejsi mista a hrde se o to hlasi a maji nalezitou radost, do pusy daji vsechno, co se povaluje kolem, zacinaji pomalu chodit, kdyz jedna rve z plnych plic, druhou nevzbudi, na hristi se vejdou do jedne houpacky... jsou proste bozi! Obcas akorat lituju toho, ze ta rodina je tak daleko, ze je nevidi vyrustat, protoze to fakt stoji za to:)) Jinak stehovani u nas probehlo, kdyz bylo holkam osm mesicu a to si teda taky pekne uzily:) A kocarek, ktery se nam osvedcil na vsech frontach je Bumbleride Indie Twin (
http://www.youtube.com/watch?v=9XFNxWQs8LQ ) a vlezeme se s nim vsude. KACHNY, preju hodne sil na prekonani tehu, pak uz to bude lepsi:))
