TAURUS: je to dobra bota, ale asi bych si spis koupil verzi bez GTX u behu typu Spartan se ti do boty dostane voda vrchem a pak se to stane velkou pritezi, jinak odbehal jsem ve verzi 3 1200+km teren les/asfaltovy useky a snih. V A3 se daj koupit fakt levne, je to dobra volba

Já mám tyhle a odběhal jsem s tím už přes 500 km, asfalt i terén, 2x spartan, občas jsem je obul i na chůzi a po tom všem se lehce odlupuje špička...cena vyloženě nízká a běhalo se v nich dobře.

TAURUS: však neříkám, že to bylo na závodících, chyba byla na naší straně

TAURUS: bylo to fakt dobrý i díky tomu, že jsme tam měli dobrou sestavu, nikdo tam nebyl chcíplej, všichni se do toho aktivně zapojovali. Lidi většinou dostávali odpovídající odezvu, pokud někdo přišel se skepsí, že to zase nedá, tak jsme ho povzbuzovali, že to zlomí - pak bylo skvělý sledovat, když se jim to povedlo. Když někdo přišel úplně zmatenej, pokusili jsme se mu co nejvíc poradit a když někdo přišel s nataženou držkou, tak jsme si z něj dělali více méně srandu - někdo to pochopil a otočil, někdo ne a to už je jejich boj. Ale těch nepříjemných lidí bylo z celé tisícovky asi jen 10, takže pohoda. A zajímavý, že držkovali výhradně chlapi - holky ani nepíply - žádná, hezky angličákovaly a velmi často i poctivěji, než většina chlapů :) o to víc mi bylo líto, že ten oštěp moc nedávaly - když se nějaká trefila, sklidila opravdový aplaus :)

Celkově bylo naším cílem závodící povzbudit a pobavit, když už museli jít na trest a mám pocit, že většina to tak brala...při odchodu mávali, loučili se, někteří i děkovali.

jestli jsem trénoval? jo, po závodě jsem si dvakrát hodil - jinak nebyl čas, měl jsem dost starostí s tím, aby bylo čím házet a nebyly fronty - což nebyly. Když jsme v pátek večer přijeli, někdo trénoval na těch kulatých balíkách slámy u parkoviště - prý to byli Slováci včetně Žišky - což byla asi pravda, protože přiběhl a suverénně se trefil.

a ještě jedno zajímavý zjištění: dost lidí z elitní vlny angličáky flákalo, vymlouvali se, že to nejde trefit...tak na co si tu elitní vlnu připlácí??

BARBORA_B: naprostej souhlas, Spartan je hlavně o běhu + nějaký ty shyby... v Kanadiích jsem běžel 3. závod a spokojenost :)

PODFUCK: nějaký gely, energy tyčinky a tyhle věci

Napadlo mě, že by se mohly někomu hodit dojmy k Super Spartanovi od holky (168cm, 53kg, na hrazdě udělám jediný shyb a to jen když jsem ve formě :D). Nebudu popisovat trať a překážky, jelikož to už tu je. Byl to můj úplně první "závod" tohohle typu a když jsem viděla na startu všechny nařezané borce, dost jsem se bála :). Trochu běhám, půlmaraton zvládnu pod 2hodiny, ale zase nemám příliš síly v rukou (snažila jsem se to v posledních cca 7týdnech dohnat funkčními tréninky s kettlebellem, cvičení na prolejzačkách v parku, cvičení s vl.vahou). Přišlo mi, že to na Spartanu víc než o "syrové síle" bylo o vytrvalosti. Cíl byl si to užít, takže jsem si po cestě stihla i natrhat kytky do vlasů (nahoře byla krásná panoramata :) a v cíli jsem byla za 2h46min, tedy zhruba v půlce ze všech účastníků (v té horší :), 38.mezi ženskýma, nohy bolí, ale rezervy ještě byly. V příštím roce chci určitě zkusit trifectu a po sobotním zážitku bych za sebe určitě doporučovala trénovat trailový běh, kopce - přišlo mi, že v těch lidem docházelo nejvíc sil.

Dobrovolníci byli skvělí, v jednu chvíli se ke mně dokonce přidali nějací turisti a šli kousek se mnou, aby povzbudili, což moc pomohlo.

jo a ještě nevyžádaná reklama - koupila jsem si na závod Adidas Kanadia, nestihla jsem je ani prošlápnout, přesto se mnou celou trať zvládly, držely skvěle a chodidla nebolela :)

TAURUS: Napíšu, ale nevím, jak moc vypovídající to bude - byl to můj první běh podobného typu a běhám spíš málo a krátké vzdálenosti (1-3 km), tohle jsem si chtěl zkusit.

Hodně jsem ocenil způsob startu - startoval jeden závodník každých 20 sekund. Běžel jsem dost na začátku, takže jsem nečekal na víc než jednoho člověka u žádné překážky.
Terén byl docela drsný, bylo to na motokrosovém závodišti a rovinku jsem tam moc nepotkal.

Co se týká překážek:
Hned na začátku byl deadlift sudu s pivem, odhadem 25kg. Pak proskok ohněm, dvě překážky, které jsem nepochopil (dřevěná zídka vysoká tak 170 cm a jakási koza, která šla přeskočit rovnou v běhu).
Pak přišlo brodění se vodou s bahnem, průlez podzemním tunelem (spousta bahna), plazení pod drátěnou sítí a tučnáčí skluz (na skluz tam nebyla plachta, ale klouzalo se po jílovitém svahu, ve kterém byla spousta drobných kamínků, takže dost lidí si už tady orvalo dlaně, lokty a kolena).
Hned za skluzem a kopečkem byl šplh po síti, nošení dvou pneumatik (lehká váha, ale obíhalo se s nimi kolečko celkem do krpálu), prorážení cesty mezi visícími pneumatikami (další pneumatiky byly rozházené na zemi pod visícími)
Kus dál přelézání po dvou lanech (jedno na stoupnutí, druhé asi dva metry výš na držení), další variace na dvě lana (ale tentokrát to vrchní bylo tak prověšené, že uprostřed bylo tak půlmetr nad spodním) a hod oštěpem (ten mě zklamal - házelo se tak na pět metrů a cíl byl takový ten veliký balík sena, co jsou všude na polích; já jak trotl cvičil házení oštěpem, abych se na osm metrů trefil do metrového cíle...). Mezi tím vším krpály, ve kterých jsem si blahořečil, že to neběžím ve starých ošlapaných teniskách, ale v něčem, co i mokré drží na zemi.
Pak už se mi to nějak trochu slévá, protože většina překážek (krom tahání svazku pneumatik na laně a přelézání nějaké další dřevěné zídky) už obsahovala bahno - korytem potoka, bahnitým příkopem (asi po třicátém metru jsem měl fakt dost, zapadal jsem místy nad kolena do bahna při každém kroku a nohy jsem musel doslova vypáčit). Tady mi bahno víceméně sebralo bandáže z kohezivního pružňáku, kterým jsem měl pro ochranu oblepená kolena. Když jsem pak potřeboval o kus dál lézt po čtyřech, rozdrbal jsem si kolena o kamínky, ostříci a podobné veselosti.
Dál tam bylo podlézání sítě (asi pět metrů, pod ní opět bahno), skok do rybníka a plavání několik metrů kolem bójky a zpět, překonávání potoka opět na dvou lanech, několik kopečků dolů a nahoru, kopeček, který se musel vylézt za pomoci rukou, proběhnutí chodbou s balíky sena naházenými na podlaze a nakonec šplh na laně. Za tu dobu, co jsem se pokoušel šplhat a pak dělal angličáky, dala šplh odhadem 1/2 lidí, která to zkusila, protože lano bylo slizké blátem a uzly hodně daleko od sebe.
Nakonec ještě několik kopečků, jeden vražedný kopeček a cíl.

Suma sumárum: bavil jsem se, zorganizované mi to přišlo dobře (akorát nevím, kde byl bagcheck, pokud tam byl), a když to uběhnu já, tak každý. Nejsem tak rozlámaný, jak bych čekal, akorát kolena a zčásti i lokty mám posekané od svinstva v bahně. Příště asi zkusím buď neoprenové návleky, nebo něco na styl kineziotape.