O víkendu jsem byl v Litovli, tak přináším pár postřehů. Začnu těma negativníma.
Trať byla opravdu hodně jednoduchá, kratší, než minule, hodně běžecké. Pro ostřílené OCR závodníky možná až nudné, naopak třeba pro borce, co šli na výsledek zajímavé, protože tady víc, než kdy jindy platilo, že jediná malá chybička mohla stát hromadu míst, takže obrovský test koncentrace a přesnosti. Trať musela být naopak požehnáním pro úplné nováčky. Celkově ale říkám, že bych trať ocenil trochu zajímavější. Na FB to dost lidí až hejtovalo, ale pokud jsou zkušení a šli za brutálním zážitkem zrovna do Litovle, měli by se v prvé řadě zamyslet sami nad sebou.
Stránek SPD u festivalky. Nevím, co tam ti šašci pohledávali, ale kazilo to celý dojem. Na místě pořadatele bych je vypakoval, nebo aspoň slušně požádal, aby odešli, tohle do sportu nepatří. Každopádně z pohledů kolemjdoucích museli jasně vidět, kam si ty svoje petice mají strčit.
Bordel v kempu. Za to si zale můžeme sami. Bohužel bylo dost dementů, co se starali o to, abysme se v noci nevyspali. Nad ránem se k tomu přidal i start Hurricane Heat, ten už ale tolik neobtěžoval.
Tak a teď pozitiva.
Byla to na naše poměry megalomanská akce - asi 5600 (Sprint, Charity a HH dohromady) + doprovody. To znamená opravdu velká spousta lidí. Z mého pohledu zvládnuto velmi dobře. Fronty (trať, WC, catering a vůbev všude) byly snesitelné, co jsem stačil postřehnout. Kdyby tohle udělali jako v Krynici (jeden stánek s pitím a jídlem navíc dohromady), tak si neumím představit, co se stane. Co se týká trati, tak tady možná vězí i to, co jsem psal jako negativum - potřebovali postavit trať s vysokou propustností, což se jim podle mě také povedlo.
Dál chválím Charity. Byla to čirá sportovní zábava - o nic tam nejde, pravidla neplatí, překážky si můžete (a nemusíte) zkusit - i vícekrát, nemusíte angičákovat, zkrátka si to můžete pojmout, jak chcete. Čás vám nikdo neměří. Já si to hodně užil do sytosti. Pokud znáte někoho, koho láká si OCR zkusit a má opravdu velký strach, tak Charity je ideální cesta, jak si to okouknout a vyzkoušet.
Pozitivně hodnotím i nápaditost HH. Tentokrát měli přinést potapěčcské brýle a šnorchl. Na začátku si to celé nasadili a museli to mít až do konce, aby se jim hůř dýchalo, po chvilce navíc i blbě viděli. Po tom, co jim v Maďarsku sebrali boty se jim povedlo opět účastníky celkem rozhodit, což potvrzuje, že některé věci na HH prostě nejde natrénovat, protože nikdy nevíte, co vám provedou.
Dětské závody: asi nepamatuji závod, kde jsem viděl startovat víc dětí. Přiznávám, že děti zatím nemám, ani k nim nemám bůhvíjaký vztah, ale když jich vidíte tolik na trati, tak to prostě udělá radost. Navíc se tvářily po doběhnutí velmi spokojeně, což svědčí o tom, že dětské tratě se povedly. Mimochodem běželi jsme okolo několikap řekážek pro ty starší - podle velikosti atd. a podle délky, která je 3 km, je to už pořádný juniorský závod a příprava na dospělácké tratě, žádný kolečko po festivalce s pěti prolejzačkama.
Věci okolo závodu: catering, zázemí, pódium, hudba, moderování a hlavně dobrovolníci: všechno za mě super. To už se podle mě na českých SR stává standardnem, za mě jednoznačne top. V těsném závěsu je Slovensko, naopak Maďarsko a Polsko v tomto dost pokulhává.
Sečteno a podtrženo: byla to skvěle zorganizovaná sportovní zábava. Litovel je ideální místo pro první kroky v OCR, naopak to není nic k vytržení pro dobrodruhy, co jsou zvyklí na kilometry převýšení a brutální překážky. Za mě rozhodně palec nahoru, takový závod má mít (a opravdu má, soudě podle rekordní návštěvnosti i přes konkurenční Predator Run v Plzni) své místo v kalendáři. Já se tam znova rád vrátím.