BOO: Ne, ne :) Montessori, je myslím více rozšířená, určitě to není špatná škola, ale tohle je něco jiného. :)
Samozřejmě, že je velmi důležitý přístup k výuce, ale v tomto případě je kladen důraz spíše na konkrétní studijní bariéry a jejich zvládnutí.
Jako příklad bych uvedl, že student není motivovaný ve výuce známkováním, ale jde o porozumění, tedy pokud studuje nějaký předmět, nepostupuje dále dokud mu nerozumí. Například, když se někdo učí matematiku, tak neprobírá co je to násobení, dokud nerozumí tomu co je to sčítání, atd. Princip je zejména v tom, že pokud nejsou člověku jasné základy má problém pochopit složitější věci, právě proto, že dobře nerozumí už věcem základním. Potom mu studium vytváří zmatek a samozřejmě klesá jeho zájem o daný předmět. Častokrát jsem například pozoroval, že někoho nebavili logaritmy a pak jsem zjistil, že je slabý i v násobení, takže jakmile si objasnil násobení, nebyly logaritmy takový problém.
Například když školím lidi v obchodním jednání, častokrát narážím na to, že jejich problém, proč neumí dobře obchodovat, je v tom, že neznají základní pravidla "komunikačního vzorce" a tak je přirozeně porušují. Tím samozřejmě dochází k nedorozumění a to snižuje jejich šanci na úspěch. Tedy když někoho učím jak obchodovat, nejdříve začínám komunikačním vzorcem, teprve potom pokračuju přes základy porozumění a pak už obvykle lidi ani další rady nepotřebujou :D

JINX: Věřím, že se s tím něco dělat dá, otázka je, jestli to myslíš komplexně na celý přístup ke tvému studiu nebo se to týká jen některých předmětů. Je velmi mnoho lidí (upřímně řečeno jsem se nejednou přistihl, že jsem mezi ně taky patřil), kteří si vybudují takový mechanismus, že studují, ale ve skutečnosti jen sami sobě předstírají, že studují. Rozuměj oni třeba čtou ten text, ale vůbec nad ním nepřemýšlí, nesnaží se mu porozumět.
Jeden ze základních přístupů při studiu je, že když "nasáváš" nová data, musíš automaticky ihned vyhodnocovat jestli jsou správná nebo jestli se jedná o FALEŠNÁ DATA. Velmi často se stává, že pak student není schopen věci použít, protože některý údaj slepě převzal od nějaké Autority, aniž by si předem ověřil, jestli je pravdivý. Asi jako kdybych ti řekl, že krev má žlutou barvu, tys to převzal a pak kdybys viděl krev ve skutečnosti asi by ses hodně divil.
Abys mohl dobře studovat, musí ti to co studuješ být opravdu reálné. Základní pravidlo je, že pravdivé je jen to s čím skutečně souhlasíš, pokud pozoruješ něco co pro tebe pravda není tak s tím nesouhlas, To je jediná šance jak se dostat z toho začarovaného kruhu. Když se tím člověk takhle začne řídit, může pak jednodušeji najít to co mu při studiu dělá problémy. To s čím není ochoten souhlasit mu prostě mozek přirozené brát nebude.
A pak je možné prověřit, jestli tam náhodou nedošlo k nějakému nepochopení. Častokrát například dochází například k tomu, že máš pro nějaký význam definici, která úplně nesedí do toho co studuješ, ale když si tam dosadíš tu správnou, začne to konečně dávat smysl. Mám vyzkoušené, že je to poměrně běžné.
Samozřejmě platí základní pravidlo, které jsem už zde několikrát zmínil, zamyslet se nad tím, kdy jsi tomu ještě přesně rozuměl, a od kdy začaly potíže a podívat se na to, jestli tam nevzniklo nějaké nepochopení, které je potřeba zvládnout. V lidské mysli to funguje jednoduše, když studuješ tak jedeš jako vlak po předem vytyčených kolejích k cíli. Tím cílem je porozumění danému předmětu, v momentě kdy narazíš na nepochopení, tak to funguje jako kdybys ten vlak najednou vykolejil, a tím se mysl od toho studia automaticky přirozeně oddělí. Prostě tam přirozeně klesne zájem o danou věc, takže je potřeba najít to co tě vykolejilo, vyřešit to a zase nasednout na tu správnou kolej.

ZUZKAOU: Jo jo koukal jsem na to. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=123 Máš pravdu, dává to větší smysl :) Díky.

ZUZKAOU: Ano nabízím, při zvládání takových potíží se běžně nalezne příčina v nějakém nepochopení daného předmětu.

Dejme si jednoduchý příklad. Velmi častá chyba při výuce čtení u dětí je, že je naučíme hláskovat písmena.
Á, Bé, Cé, Dé ... atd. Ukážeme na nějaké písmeno a řekneme "toto je písmeno" aniž bychom vysvětlili definici toho co to znamená "písmeno".
Zkus se zeptat pár lidí ať ti vysvětlí co je to písmeno. A ať ti dají jednoduchou definici, kterou pochopí i dítě. Když pominu skupinu která na tebe bude koukat jako tele na vrata a skupinu která vypustí ééé, nejčastější je že je to část slova ... nebo něco takového. Je velmi zajímavé poslouchat jak se to snaží definovat. A to už umějí číst! :)
Ale taková definice je k ničemu pro dítě, které se dál musí naučit co je to souhláska, samohláska, slabika, slovo, věta holá, souvětí... Nedefinovat dítěti co je to písmeno, je první velký faul, který mu při výuce jazyka můžeš dát.

Další který na to navazuje je ono Á , Bé, Cé, Dé protože když ho takto naučíš abecedu, dostane se do obrovského zmatku pokud má přečíst slovo. Á je ještě v pořádku, ale Bé je ve skutečnosti B, ne Bé, takže pokud dítě je postaveno před úkol přečíst slovo BÁBA, má problém protože vnitřně si bude lámat hlavu s tím co je to BéÁBéa, to slovo mu nebude dávat smysl, i když pokud by ho přečetl správně věděl by přesně co to slovo znamená. A to je další faul. A ty fauly se postupně pěkně nastřádájí a v mysli vytváří určitý "náboj" kterým vzniká odpor. Dítě se od studia jednoduše oddělí samo.

Je řada lidí, kteří mají k určitým předmětům odpor a v jiných naopak vynikají. Pokud pomineme talent a přirozené sebeurčení člověka, jeho individualitu, můžeme předpokládat, že pokud má někdo takový odpor ke konkrétnímu předmětu bude v něm mít nějaké nepochopení.