OMO: No, u nás se příležitostně také máčí, ale já to dost nemám rád, takže to mýtím jak můžu...

Tak uvidíme, co nám k tomu řekne tuhle sestra, když mi dva nejsme ve sporu. Pakliže se i s ní shodneme, že nějaké definice a předpoklady jsou na místě, tak se můžeme začít bavit o tom, jak by měly vypadat.

Jo... a jenom tak mimochodem, pokud někomu třeba římskokatolický kněz z nějakého svého rozhodnutí odmítne udělit svátost v situaci, kdy dotyčný (třeba i nekatolík) splňuje předpoklady pro její udělení, tak se dopouští kanonicko-právního přestupku.

GOBERS: My pouzivame cheb sumava, ten sam o sobe asi nikomu moc zajimavej neprijde :) Ale muzes posilat lidi k CCSH, tam jim tu hostii akorat omoci ve vine... coz ostatne taky delate, ne?

No, ale vazne, takto smirlive formulovano to neni ve sporu. Jiste je na kazde denominaci, aby rozvijela souvisejici teologii a svatosti si definovala. Slo mi hlavne o tu lustraci a odmitnuti.

OMO: Tak jistě, že je to rekatolizace, ale tohle bylo v reakci na teze o tom, že rekatolizace = germanizace. Což halt není pravda, nicht wahr...?

OMO: Škoda, že nepoužíváte hostie. Občas se mi stane, že mi do kostela přijde někdo, kdo sice není věřící, ale hrozně by chtěl zkusit jak to chutná... tak že bych ho měl kam poslat... ;-)

Tak o tom, že duležité je to, co se děje mezi Bohem a přijímajícím se nemusíme přít. Nicméně to přeci nijak nevylučuje to, že církev definuje (a vyučuje) co pokládá za vhodnou dispozici k tomu, abys svátost hodně přijal. Pak je na svědomí každého, aby se před svým svědomím s těmito nároky vyrovnal a na základě toho se rozhodl, jestli bude přijímat nebo nebude. To není o tom, že by vysluhující měl někoho lustrovat.

GOBERS: No, a to je prave ta rekatolizace, ze. Ona ta kralicka taky leckde byla, ale cetla se jenom tajne a schovavala se pod podlahou.

GOBERS: Kdezto uz od 16. stol. (pocinaje Blahoslavovym prekladem NZ) se o totez zasadila Bible kralicka z dilny Jednoty bratrske.

OMO: Zastavam nazor, ze otazka hodnosti ci nehodnosti vysluhovani svatosti neni na vysluhujicim

Takže úplně bez hranic a omezení? I nepokřtěným? I těm, kteří chtějí dotyčný církevní úkon z nějakého třeba pověrečného důvodu?

ACKO: A nejen ta veleslavínská... třeba taková Bible svatováclavská byla tím prostředkem, který v 17. a 18. století výrazně ovlivňoval podobu českého spisovného jazyka...

GOBERS: Zacali jsme ze spravneho konce. Zastavam nazor, ze otazka hodnosti ci nehodnosti vysluhovani svatosti neni na vysluhujicim, ale je to otazka svedomi pristupujiciho ke svatosti. Kdo se citi povolan pozvanim, at pristoupi. Zda prijima hodne ci nehodne je mezi nim a Bohem.

PRISCILA: ale potom z toho vyplývají i určitě důsledky a charakter smýšlení...

Chápu... v tom případě byla stará nerozdělená církev vzorem strašlivého a totalitárního zřízení, protože její podmínky k tomu, aby člověk mohl být byť jen slavení eucharistie přítomen (o samotném přijímání ani nemluvě) byly podstatně přísnější než cokoliv, co najdeš dnes na církevním "trhu" od pravoslavných po kdoví koho...

PRISCILA: Ve své podstatě ano.

Konec konců o tom byl i ten spor mezi Masarykem a Pekařem - ne jestli byli hodní protestanti a nebo katolíci, ale o tom, jestli historii vykládat především s přihlédnutím k tomu, co to udělá s posluchačem (a působit ušlechtile, idealisticky a tak) (což je koncept 19. století) a nebo se snažit o objektivitu a značnou nejednoznačnost (což by měl být koncept odborné historie ve 20 století mimo totalitářské režimy).

INSIDES: Ale jistě... poradíme, posloužíme... ;) Třeba zde: [ Polyteismus ] ?? (vlastníkem je z křesťanských klubů dobře známá perzóna, takže nebudeš v cizím prostředí ;))