ACKO: A nejen ta veleslavínská... třeba taková Bible svatováclavská byla tím prostředkem, který v 17. a 18. století výrazně ovlivňoval podobu českého spisovného jazyka...

GOBERS: Zacali jsme ze spravneho konce. Zastavam nazor, ze otazka hodnosti ci nehodnosti vysluhovani svatosti neni na vysluhujicim, ale je to otazka svedomi pristupujiciho ke svatosti. Kdo se citi povolan pozvanim, at pristoupi. Zda prijima hodne ci nehodne je mezi nim a Bohem.

PRISCILA: ale potom z toho vyplývají i určitě důsledky a charakter smýšlení...

Chápu... v tom případě byla stará nerozdělená církev vzorem strašlivého a totalitárního zřízení, protože její podmínky k tomu, aby člověk mohl být byť jen slavení eucharistie přítomen (o samotném přijímání ani nemluvě) byly podstatně přísnější než cokoliv, co najdeš dnes na církevním "trhu" od pravoslavných po kdoví koho...

PRISCILA: Ve své podstatě ano.

Konec konců o tom byl i ten spor mezi Masarykem a Pekařem - ne jestli byli hodní protestanti a nebo katolíci, ale o tom, jestli historii vykládat především s přihlédnutím k tomu, co to udělá s posluchačem (a působit ušlechtile, idealisticky a tak) (což je koncept 19. století) a nebo se snažit o objektivitu a značnou nejednoznačnost (což by měl být koncept odborné historie ve 20 století mimo totalitářské režimy).

INSIDES: Ale jistě... poradíme, posloužíme... ;) Třeba zde: [ Polyteismus ] ?? (vlastníkem je z křesťanských klubů dobře známá perzóna, takže nebudeš v cizím prostředí ;))

INSIDES: Proč? Měl by si radši nadiktováno a takhle to je a hotovo, kdokoliv je proti musí držet ústa...Bouřlivé diskuze jsou důkazem toho, že funguje pluralita názorů a že lidé o věcech přemýšlejí...

PRISCILA: aha. Leda tak. No necháme toho. Zjevně máme dost neslučitelné pohledy na interpretaci světa.

PRISCILA, OMO: Dobrá... tak to ale oprostíme od te výhradní reference k římskokatolické církvi, aby vaše celkem evidetní averze k této denominaci necloumala vašimi majestáty. A já se pro začátek zeptám následovně:

Myslíte si, že církev (jakákoliv) má legitimní právo stanovit si podmínky, za kterých připouští osoby ke svátostem (a podobným úkonům, ať se nepřeme o to, kolik je svátostí)? Nebo zastáváte názor, že je povinna tyto poskytnout bezpodmínečně každému, kdo je bude chtít?