• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ANNAWAPatchworkové rodiny
    EDERA
    EDERA --- ---
    CHIMERA: No, tak věř tomu, že v praxi to fakt kolikrát trvá dýl. A v mezidobí pořád platí ten původní rozsudek, který je exekučním titulem. Taky jsem nestačila zírat, co všechno je možné. Ale jako rozhodně věřím ve spravedlnost a lepší zítřky, kdy si budu moct najít zas nějaký jiný charitativní projekt.:-)
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    EDERA: ty to žiješ, já to lidem zařizuju. nevím, jak u vás, ale u nás probíhá soud o výživné do 3 měsíců od podání návrhu. a žádný soud, kterému bylo doloženo zdůvodnění, to důvodné snížení nezamítl. důvodné znamená, že to osoba nečiní nachvál (někteří třeba dají schválně výpověď a jsou na dávkách, což není případ tvého muže). dokonce máme i případy, kdy v rámci jednoho rozhodování soud rozhodnou (již proběhlou) dobu rozdělil do tří etap: od X do Y zvýšení, od Z do Ž snížení, od A do B opět zvýšení (ale ne na úroveň první hladiny). nesmíte to vzdávat. ve všem je třeba rovnováha. jak v potřebách dítěte, tak rodiče. nebudeš přece svého muže živit.
    EDERA
    EDERA --- ---
    CHIMERA: Myslím, že mám pravdu, protože to žiju. V řešení to je. Ale ono ani od podání návrhu k jednání to není obratem, plus nějaké to odvolání... Rozpočet nám to neohrožuje, neb jsem "bohatá nevěsta", jak říká moje matka. Ale potřebejeme se z toho vyhrabat tak jako tak, neb nám to nedělá psychicky dobře ani jednomu.
    LURA
    LURA --- ---
    CHIMERA: On se pak omluvil, ale i tak ... Mně by to třeba neřek, protože jednak mám u něj větší autoritu a prostě by si to nedovolil, jednak s ním nejednám tak, abych ho záměrně vytočila do běla. A když se dostaneme do nějakého konfliktu, tak se s ním prostě nehádám, ale řeknu mu, že se mi to nelíbí a že tudy cesta nevede a on se většinou vzpamatuje a omluví se. Když to vygradovalo přes moji míru, sdělila jsem mu, že věci se mají tak a tak a jestli se mu to nelíbí, nikdo ho doma nedrží. A že pokud tu chce bydlet, bude dodržovat základní pravidla společného soužití a on poměrně rychle zkrotnul a pak byl celý večer velice milý. Honza s mým mužem mají v tomto směru řekla bych spíše sourozenecký vztah a bojují o vedoucí postavení. Když jejich "škádlení" nepřesáhne určitou míru, která je nad to, co jsem ochotna akceptovat, ať si to užijou, ale občas bych je prohodila dveřma oba...

    EDERA: Já nemyslím objektivní příčiny jako je krize, ty jsou prostě jasné a rozhodně nechci říct, že jsou takoví všichni otcové. A stejně tak jsou na druhou stranu i některé matky zlatokopky. Ale znám lidi, kteří si záměrně snižují svůj oficiální plat a dělají vedlejšky na černo, aby nemuseli platit alimenty. Že si někdo pořídí novou rodinu je jistě výdaj, ale i ten rodič, který má dítě ve své péči, musí uvažovat, jestli při svých závazcích uživí další dítě nebo děti. Třeba ex přítel mojí švagrové na malou kašle a našel si paní se třemi dětmi. Jeho maminka ho omlouvá, že sice už teď má práci (předtím byl nezaměstnaný - a ne kvůli krizi, ale proto, že je lempl, takže uvidíme, jak mu tahle práce vydrží dlouho), ale že si s novou paní pořídili byt a teď "ty penízky moc potřebujou, tak nemůže platit na malou". A jeho maminka taky cpe peníze jen do něj.
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    LURA: hele, von je tak lakomej, že by si nikdy žádný zvířátko nepořídil - prej to moc sežere :)
    LURA: kreténe jeden zkurvenej je opravdu neakceptovatelná nadávka, bez ohledu na to, jestli tvůj muž Honzu adoptoval nebo ne. já bych svýmu děcku jen jednou vysvětlila, že to bylo poprvé a naposled, a zabralo by to. ovšem s Honzíkem... nefim nefim... každá rada drahá.
    EDERA: myslím, že nemáš pravdu - snížení výživného při prokazatelně snížených příjmech není problém. myslím, že byste neměli na nic čekat a ihned to řešit, pokud vám to ohrožuje rozpočet.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    LURA: můj bývalý myslím nebyl ani jedno z toho, neměl zase tak malý příjem, ale pořídil si další rodinu, to samozřejmě taky něco stojí.
    EDERA
    EDERA --- ---
    LURA: No, já bych to nezevšeobecňovala. Ono krize není jen něco, o čem se píše v novinách. Některých oborů se dotkla opravdu dramaticky. A přestože ti lidi dál pracujou jak mourovatý a nenechávají si vyplácet většinu peněz bokem, tak jejich příjmy prostě reálně šly hodně dolů. Ovšem jednou nastavené výživné se celkem blbě snižuje. My jsme momentálně v situaci, kdy z partnerova čistého příjmu jdou na jeho dceru více než 3/4. A přitom se do péče o ni zapojuje i osobně - ze školky ji vyzdvihává dvakrát týdně, když byla nemocná, tak ji půlku té doby hlídal doma, o prázdninách bude taky polovinu u nás...
    LURA
    LURA --- ---
    ANNAWA: Tak ono vymlouvat se na to, že nemám peníze a tudíž nemůžu platit dostatečné alimenty je taky blbost. Když si pořídím dítě, tak musím nějak zajistit, aby mělo být z čeho živo. A ten, kdo má dítě ve své péči taky nemůže říct dítěti, že nedostane snídani, protože nejsou peníze. Samozřejmě, že někdy se může stát bez cizího zavinění, že někdo přijde o práci nebo je dlouhodobě nemocný ap., ale jinak si myslím, že je to spíš obecná lenost a neochota otců, protože vědí, že alimenty se jim počítají z jejich příjmů. Tudíž buď pracují málo a nebo oficiálně vydělají málo a zbytek mají "bokem".
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    LURA: u nás je to vtipné ještě trochu jinak. Já jsem vždycky pracovala a vždycky jsem měla větší výdělek než ex. A to tak nějak pokračuje, takže on dětem podsouvá mimo jiné myšlenku, že maminka má štěstí a peníze zadarmo a tak dále, jenže já si myslím, že jsem fakt dost pilná, na druhou stranu, nemám násobek jeho platu, abych si mohla říci, že je chudák chudá a že by bylo nemorální od něj peníze chtít.


    CHIMERA: já myslím, že můj ex není obecně lakomej, to nikdy nebyl, ale strkat peníze na moje zábavy, to ho bolí; -)))


    LURA
    LURA --- ---
    CHIMERA: Blbec, no. A hlavně ukázkový příklad toho, že dítě nikdy nevzal skutečně za své. Jako mnoho chlapů rozsel své geny a dál už to nebyla jeho věc. Kdyby totiž dítě bral skutečně jako svůj závazek, musel by tohle řešit a vědět, že to není jen otázka té "slastné chvíle", ale že je to nejmíň na dvacet let, kdy se člověk musí uskromnit a věnovat svůj čas, peníze, lásku a péči tomu, co si pořídil. Zvláštní je, že třeba u psů a dalších mazlíčků je to i tomuto druhu lidí zjevné (a nemají problém platit granule a psí hotely), ale u dětí to nechápou. Selektivní inteligence nebo jen lenost a takové "proč to řešit, když to můžu nechat na ní"?
    LURA
    LURA --- ---
    Nicméně tohle už je za námi, nejstarší je z domu a tím pádem jeho otce nijak řešit nemusím. Největší problém je teď s prostředním, který si vůbec neuvědomuje, že tím, že si ho můj muž adoptoval, udělal docela pro něj docela hodně. Na jednu stranu mu Honza nikdy neřekl nic ve smyslu, že není jeho vlastní otec a tak mu nemá co nakazovat, ale na druhou stranu se občas chová fakt hnusně. Sice vím, že můj muž má talent na to, někoho vytočit doběla a že Honza je poněkud výbušné povahy, na druhou stranu třeba minulý týden když se pohádali na tátu řval "kreténe jeden zkurvenej". Ač nejsou pokrevně příbuzní, bohužel mají hodně společných vlastností a to je právě to, co je na sobě navzájem nejvíc vytáčí. Nechci po Honzovi, aby byl tátovi vděčný za to, že nějakého (živého) tátu vůbec má, ale chci, aby dokázal zůstat alespoň v minimálních mezích slušnosti,. protože to, co pro něj muž dělá, není vůbec žádná samozřejmost. A živit a vychovávat a vůbec starat se třináct let o vlastně úplně cizí dítě, vzít ho (nejen papírově) za svoje, to mi přijde jako dost, bez ohledu na chyby, které dělá každý, včetně vlastních rodičů. A Honza dost často vidí jen ty chyby a jen to, v čem si s ním nerozumí. Vlastně nevím, jestli je to vůbec otázka toho, že není jeho vlastní otec a nebo by to tak nastalo v každém případě, protože můj ex s námi tak dlouho nebyl, abych měla zkušenost s chováním dítěte vůči vlastnímu otci v pubertě. Nejstarší s ním tenhle problém neměl, rozuměli si spolu výborně (a to přesto že byl v citlivém věku 13 let když jsme se s mužem brali), ale jednak byli odlišnější a jednak ten svého otce měl, i když s ním nežil.
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    LURA: Do výživného se dle konstatní judikatury zahrnuje jako příspěvek na jídlo a oblečení, pak na zábavu a kroužky a dovolenou, ale rovněž by mělo sloužit k vytváření rezerv do budoucna, na studia nebo dítěti do začátku po osamostatnění.
    Kolik rodičů platí výživné v té výši, aby to vůbec bylo možné?
    CHIMERA
    CHIMERA --- ---
    No lakomci (obecně) jsou jedni z nejhorších lidí - nehodí se ani na vztah, ani na přátelství, a už vůbec ne na rodinu. člověk totiž potřebuje kromě jídla a pár hader taky trochu vyžití a radosti - nějakej ten výlet, zmrzlinku a tak.
    Když měl můj syn 5 let, ex si ho ještě brával... no a šli spolu na procházku na náměstí a ex mu řekl, že mu nemůže koupit zmrzlinku, protože platí to velké výživné (platil 1.500 a měl tehdy plat 20 tisíc a žádné další krky, co by živil). Toto je podle mého vrchol.
    Za dobu, co jsme spolu žili, mi pořád vyčítal nákupy - i když jsem kupovala jen to nejnutnější a v bazárcích. Polovinu svého platu jsem vždy ušetřila do společných peněz (vydělávala jsme oba stejně). ale nikdy to neocenil, vždycky se mu to zdálo málo. V neděli jsem třeba jela s malým do ZOO na sv. Kopeček, ale autem nás tam nevzal, protože "benzín je moc drahý" - to radši nikam nejel. tak jsem vzala dítě a jela autobusem sama.
    Neberte si lakotu :)
    LURA
    LURA --- ---
    No a ono hlavně už vůbec neberou v úvahu to, že zatímco ti, kteří platí alimenty, mohou vydělávat peníze, "ta mrcha", co by jen chtěla prachy, ten čas tráví péčí o dítě a tudíž má mnohem omezenější možnost výdělku. Kdyby měli dítě u sebe a měli platit chůvu, určitě by jí dali víc a to si neuvědomují. V zásadě by bylo jen spravedlivé, aby otec platil nejen na dítě, ale bylo v alimentech zohledněno i tohle. Protože všechny ty probdělé noci u nemocného dítěte, všechny večery, kdy by člověk mohl jít někam ven, ale nemůže, protože má doma dítě, všechen čas věnovaný přípravě do školy, vožení na kroužky ap., to je dost velký handicap.
    Nicméně já taky měla od svého ex 600Kč měsíčně a ještě se mu to zdálo moc.
    GAF
    GAF --- ---
    ANNAWA: asi už chápu jeden z důvodů, proč jsi se s ním rozešla :)
    EDERA
    EDERA --- ---
    GAF: Taky se s Tebou nepřu, jen to doplňuju.

    ANNAWA: Člověk by nad ním zaplakal, že jo?:-)
    GAF
    GAF --- ---
    EDERA: no vždyť to samý jsem říkal...?
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    EDERA: no bodejť, právě. Ovšem, kdykoli někam jedeme anebo podnikáme, snad vždycky následuje rýpnutí, že je to na jeho úkor a že já si žiju na vysoké noze, kdežto on nemá.
    EDERA
    EDERA --- ---
    GAF: Šmarjá, přece je úplně jedno, jestli ausgerechnet tu fyzickou tisícikorunu od otce použije na něco pro dítě nebo na svoje boty. Podstatné je, že to dítě tak jako tak musí dostat najíst, musí dostat oblečení, musí mít kde bydlet, musí být zaplacená voda, aby se mohlo umýt etc., etc., etc. A ty "strašlivé alimenty", kvůli kterým tatínek neměl peníze, představovaly nějakých 80 Kč na chlapce a den. Takže opravdu tak sotva na jídlo. Všechno ostatní hradila matka ze svého, ale to on samozřejmě taktně zamlčel.
    GAF
    GAF --- ---
    KACHNY: hmm. Řekl bych, že to nejde ani moc rozlišovat. Prostě člověk co živí potomka dostane ty peníze, který mu náleží, dá je dohromady se svýma a pak z toho *ti dva* žijou. Stejně ho živí *ona* co má doma to dítě. Takže *ona* rozhoduje jak naložit se svýma pěnězma.

    Asi neumím dobře vysvětlit co chci říct. Prostě souhlasím s tim, jak přitažený za vlasy je takový naznačení, jj...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam