HANELA: Pořadatel vypadal, že má docela dlouhou praxi. Ale jak jsem teď na ty stránky koukala znovu, všimla jsem si, že to téma byl vlastně tábor na letošek. Takže tam teda holky určitě nepojedou:-) A mně bylo divný, že by měli vyvěšené letní tábory už teď! To se obvykle řeší v lednu, touhle dobou se řeší jarňáky.

EDERA: a je to dobrý tábor? Zase na druhou stranu budete z obliga, když by se "to nelíbilo"

WERKA: To snad ani ne. Ona dobře ví, jak velkou část z výplatu otci odčerpává.

ANNAWA: Mě to rozesmálo. Ano, pro organizaci prázdninje logisticky jednodušší, aby holky jely na tábor ve stejném termínu. Stejné místo je bonus. Nerozporovali jsme její výběr, ačkoliv zjevně je v hledání táborů začátečnice, takže volila podle táborové hry, nikoliv podle prověřeného organizátora. A co? Nakonec to teda zas budu zařizovat já. Jsem zapomněla, že mám ten jednodušší život:-)

EDERA: klasika ;-)

EDERA: Doplnění - poslala i link na konkrétní tábor, který našla podle tématu táborové hry, aby se to líbilo brunetě. A když jsme řekli, že jo, ať holky jedou spolu, pravila, že to teda máme zařídit.:-)

ANNAWA: Jasněže dobrý.

EDERA: tak dobrý, ne? Naše děti spolu na tábor jezdí už několik let :-)

Tý brďo - druhá matka přišla s nápadem, jestli nechceme poslat holky spolu na tábor! Žasneme.:-)

CHIMERA: neboj, v sedmičlenné rodině si to ani moc osobně brát nelze. Nicméně vařit je občas oříšek - dva z těch lidí jsou vegetariáni, dva nejedí houby, tři až čtyři nejedí tepelně upravenou zeleninu (včetně vegetariána), jeden nejí vejce, další je batole a tak dále.

Moje máma i tchyně vaří tak, že mě i přítele po tom vždycky spolehlivě bolí žaludek, i když se to tváří lehce až skoro dietně.

ANNAWA: hele, s jídlem si to člověk nesmí brát osobně. čím víc si dám s nějakým jídlem záležet, tím víc starší synátor ocení raději halušky :-D

a když stejný syn u babičky (mé matky) po obědě prohlásil "babičko, ta kačena byla výborná, skoro jako když ji vaří naše maminka", tak se babička těžce urazila :-D

moje matka je totiž přesvědčená, že jsem hrozná čuchta, zatímco ona vaří božské many (a je vůbec dokonalá ve všem :-D

EDERA: ach tak, nevěděla jsem, jak dlouho už s nimi nebydlí :-)

ANNAWA: Podle otce rozhodně normálně nejí, ten je z jejího přístupu k jídlu ještě jurodivější než já. Nicméně tedy jeho zážitky z doby společného bydlení spadají do kategorie "Nutrilon pila docela ochotně":-)

EDERA: a dle otce jí jinak normálně? Jedla, když ještě bydlel s nimi? Není to jednoduché, tedy.

Mmch, přítelův sny, když mu bylo tak 13, 14, několikrát hystericky plakal, že u nás nebude, že půjde k mámě, protože jsme po něm něco chtěli, ano, dokonce jí volal, ovšem vždy ho nějak odmítla, to tedy asi díky, ale jsou to pekelný situace.

FIFI: Zkoušela, samozřejmě. A ona pak obědvala teštoviny s kečupem, suchou rýži nebo brambory s máslem (ty třeba místo pečeného kuřete, které děti obvykle rády). Ono je poměrně těžké být výchovně důsledný, když (ne)spokojenost dítěte ovlivňuje, jak často ho otec uvidí, že.:-(

Jsem třeba tuhle v sobotu fakt trnula, když zavřená v koupelně brečela, že chce maminku, že matce zavolá a bude z toho scéna ještě větší. Naštěstí jí nedošlo, že snadno může, když má teď vlastní mobil.

EDERA: a bruneta ostatni jidla (krome palacinek, rizku a kurete) odmita, nebo jsi dalsi jidla jeste nezkousela predlozit?

EDERA: U nás byl takový folklór, že táta vždycky, když jsme přišli na oběd, říkal "Konečně bude nějaké pořádné jídlo" (a to máma taky vaří velmi dobře a rozhodně tátu neodbývala, ani když jedli sami)

ANNAWA: To ale člověka může potkat i ve vlastní rodině. Moje matka vždycky byla a je vynikající kuchařka, a přesto si zřetelně pamatuji, jak otec prohlásil, že si bude muset začít vařit sám, aby to konečně bylo na úrovni. Kupodivu přežil:-)
Já sama jsem taky dost zmlsaná na to, aby to, co opouští mou plotnu, bylo dobré. Ale za více než rok se mi nepovedlo zjistit, jestli bruneta jí i něco jiného než palačinky, řízky a kuře na paprice. Vlastně dneska se ještě rozplývala nad rajskou polívkou. Bůh ví, že jsem, pokud jde o jídlo, velmi vstřícná a připravená vařit na objednávku; jako dítě jsem byla nemožná, nechutnalo mi prakticky nic a vlastně jsem ani neměla potřebu jíst, tak mám pro vybíravé děti pochopení. Ale na čem se teda u nás vždycky trvalo, bylo, že "fuj" v souvislosti s jídlem nesmí zaznít (samozřejmě vyjma případy, kdy jde nějaké zapomenuté jídlo z lednice naproti, mocně postrkováno plísní). Naštěstí teda v tomhle se s drahým naprosto shodujeme.

WERKA: ne, nemyslel, bohužel :-) Ačkoli, jistě, ta nevaří vůbec, čili není co hodnotit. Loni jim domů nosila oběd ze školní jídelny - chlapec dostal hlavního jídlo, její přítel polévku, dcera jablko.