ANNAWA: Myslíš, že vám to dělá naschvál nebo jí jen nedochází, jaké tím působí potíže?
Ono je to náročný šatit a živit starší děti, chápu, že máte co dělat. A že starší děcka musí mít nové věci, protože v sekáči už člověk nic moc zachovalého na nesežene a navíc tak od 2.stupně už oblečení tvoří podstatnou část image. Nebýt v pubertě cool, to prostě nejde.

LISTICKA: noha už mu neroste, ale myslím si, že to chtělo konzultaci, zda je to ok, když navíc s dětmi jsou i jiní velké výdaje, o kterých se ví.
Balíčky! Přesně, já už z toho mám trauma, můj muž sice nic neříká, ale stejně se na ty balíčky dívá trochu úkosem.

ANNAWA: Hm, boty za trojku pro teenagera mi přijdou fakt drahý, pokud mu ještě roste noha a nejsou to nějaké fakt kvalitní celokožené, které bude nosit několik let.
VALENTINA: EDERA: Můj muž má taky pocit, že není potřeba nic moc kupovat, ale spíš u syna, protože mu nedochází, že mrňata prostě rychle rostou. Rozčiluje se, že furt něco kupuju a furt mi chodí balíčky. No jistě, že mi chodí balíčky, když nakupuju věci z bazaru po netu! :-)
U jeho dcery, které je 16, mu nákup hadrů zbytečný nepřijde. Ale zase je fakt, že není náročná a taky jí už neroste noha. A taky si něco pořídí z peněz za brigádu. Takže to není takový mazec. Kromě toho má hromadu věcí po mně - z doby před 1.těhotenstvím, kdy jsem byla fakt hodně štíhlá a měla dost peněz na hadry :-)

ILLUZE: Tak já jsem rozhodně pro, aby pocítili důsledky svých jednání, a to způsobem, který je zasáhne. Ale musí to mít míru a být přiměřené. Tys navrhovala účast 10 tisíc, což mně třeba přijde za hranou. To je kapesné za celý rok. A v maturitním ročníku to na brigády fakt moc není.

EDERA: no, máme v čerstvé paměti zkušenosti s naším nejmladším bratrem - a tam to už smrdělo velkým průšvihem, jehož následky si mohl s sebou táhnout do konce života

dokud nepocítil na vlastní kůži/ruce, že vše je něco za něco a ostatní nejsou povinni nést důsledky jeho rozhodnutí a průšvihů, jaksi to měl v patě...
a bylo velmi těžké přesvědčit mamku, že jestli ho dál podporovat v podobném přístupu v životě, že tím neškodí jen ostatním členům rodiny, ale primárně jemu

EDERA: Neberu to jako vyžrat, ale přijmout odpovědnost.
Naše starší byla (občas ještě je) laxní ke svým věcem - stále něco někde zapomíná. Stojí to dost peněz.
Na přednášky a domlouvání nereagovala.
Teď má na výběr - jestli chce nabít "mlékokartu", nemůže v daném týdnu někde něco zapomenout.
Nesplní, má smůlu - přebírá zodpovědnost ta ty věci fajn i méně oblíbené.
A je to znát - ještě v říjnu scénky, že "ostatní mají a rodiče jim zaplatí", listopad ticho a ty věci se snaží řešit aktivně sama.

FIFI: Přihlásit se. Psal nám to ředitel ve svém občasníku o dění ve škole. Jinak bych též nevěděla nic.

FIFI: A on "si to" auto komplet zaplatil sám, že "jste mu do auta nacpali" sourozence? ,-)
Hele, je to vaše osobní věc... Přijde mi pak ale zbytečné se zalamovat na netu netečností potomka k průseru.

ILLUZE: To je pravda, pojistka bude vyssi a situaci to zkomplikovalo, ovsem zase z druhe strany - nacpali jsme mu do auta sourozence a on v pohode, ze segru vozit do skoly bude

HANELA: No to nemyslim, ja zadny kroky nehlidam, ze se maji maturitni predmety zapisovat, o tom jsem cetla u edery prvne.

To nevím, nějaký běžný každopádně, oni jsou teď u matky.

ANNAWA: A co to bylo za boty?:-O Tři tácy nestály ani moje kozačky.

VALENTINA:
EDERA: sdílená tabulka výdajů nám funguje několik let, takže je to dobré řešení. Jen je dobre se domluvit, na něčem jako cenách obvyklych. To my zatím neměli a já koukám na boty pro K za 3k dost s nevoli.

VALENTINA: Chápu. Můj manžel to měl stejně. Oblečení na děti sice kupoval i sám, ale vždycky jen v USA, kde ty ceny jsou méně než poloviční. Zkus ho nasměrovat někam do obchodu, ať si udělá průzkum trhu.

EDERA: tak já myslím volně prodejné léky typu probiotika, vitamíny, a filip má na astma léky dané, s tím se nic dělat nedá.
a co se oblečení týče, tak já zrovna kupuju boty i hadry ve slevách, na bazarech atd, takže mě těžko může manžel podezřívat z hýření, ovšem on ustrnul v době, kdy boty stály dvěstě a oblečení dětem nikdy nekupoval, takže mu to asi přijde zbytečné.

ANNAWA: Já právě obvykle taky moc nevím. A když se něco prolákne, tak se obvykle ukáže, že chlapec je tak mimo, že mám pochybnosti, jestli je dobře, že nevím.

VALENTINA: Annawa tu zrovna dneska zmiňovala tabulku sdílených výdajů. To mi přijde jako docela dobrý nápad. A pokud bude mít manžel námitky proti tomu, že je něco moc, tak se zkusit dohodnout, co je částka za konkrétní věc akceptovatelná a co už ne (např. že boty mají stát do tisícovky, džíny do šesti stovek etc.). Léky jsou trochu problém, ale fakt se mi osvědčilo se ptát, jestli neexistuje bezdoplatková varianta. A to i pro mě - najednou se zjistilo, že na migrénu nemusím mít tři tabletky za 280 Kč, ale můžu mít se stejnou účinnou látkou šest tabletek za cenu poplatku za recept.

Vy určitě máte nějaký tip, jak v rozdělené rodině(střídavá péče) postupovat ohl.různých výdajů. Nepočítám velké věci jako platba kroužků, obědů, atd. Jde mi o takové ty drobnosti typu kadeřník, léky, oblečení, boty atd. Mám totiž pocit, že vše toto zatím hradím já-manžel jaksi takové podružnosti nebere na vědomí, oblečení s dětmi kupovat nepůjde a boty taky ne. nechci to hrotit, jelikož spolu doposud vycházíme dobře, ale na druhou stranu nechci být za blbce a platit to všechno sama, jak tohle řešíte?