ELLTY: pokusil bych se tedy i na základě tebou zmíněných aspektů udělat takový mezisoučet. myslím, že můžeme prozatím vymezit dva základní okruhy nebo dimenze konstitutivních prvků "národní identity":
(1) místa paměti - v širokém pojetí (Pierre Nora, česky viz http://www.cefres.cz/IMG/pdf/nora_1998_mezi_pameti_historii.pdf ) sem spadají nejen místa "v pravém slova smyslu" (Bílá Hora, Říp, Lidice...), ale i místa abstraktní, jako již zmíněné symboly, rituály, svátky, ikonické postavy dějin, beletristické a historické texty, umělecká díla.
(2) narativ - který lze chápat i jako způsob zachycení "umělé"/konstruované smysluplnosti minulých událostí s ohledem na představu časové linearity a kauzality (počátek - střed - konec), ale také relevanci určitých epizod a postav (a irelevanci jiných) v rámci zápletky a struktury daného "národního příběhu". mimochodem, jako užitečná alternativa k 'biografické iluzi' P. Bourdieu může posloužit např. pojetí 'narativní identity' P. Ricoeura, píše o tom mj. sociolog G. Truc zde: http://ricoeur.pitt.edu/ojs/index.php/ricoeur/article/view/51

připadá mi tedy, že ve vazbě k národní identitě je podstatná jednak "kolektivní paměť" (resp. jistá forma "historického vědomí", což není úplně totéž) a narativně vyjádřený "smysl". to jsou prvky, které jsou zásadní v rámci (1) i (2). a samozřejmě je od sebe můžeme důsledně oddělit jenom analyticky, protože v praxi jsou to dvě strany jedné mince.

GHOSTDOGG: Ta skupina se muze vymezovat na zaklade docela dosti veci. Symboly, narativa, ritualy, mista pameti a spousta dalsich jiz recenych. Dulezitou roli zde taky bude hrat pamet a predstava linearity a kauzality.. Nicmene proces identifikace se skupinou nemusi mit zadny realny zaklad, zadny 'znak'.. respektive cokoliv lze zinterpretovat tak, aby to zapadalo do narativa, vse lze pouzit k vytvoreni umeleho smyslu, k biograficke iluzi(Bourdieu).. staci udrzet konzistenci, vnitrni logiku

ACHERON: Gasset je vyborne cteni

WYNDMYLL_238: tak to že pojem typu národ nebo identita a nebo i český má více významů je něco s čím se dá pracovat, pokud tedy budeme schopní definovat jak a s jakými konotacemi to kdo používá a být schopni tedy akceptovat to, že někdo další to má jinak.

JEDI: no jít s touto teorií až na dřeň by znamenalo, že v podstatě existuje jen jedno etnikum, pocházející z jihozápadního cípu Afriky.

GHOSTDOGG: nejobecnější přístup je, že když se nějaká skupina populace považuje za národ, tak je národem; někde jsem četl, že v Evropě směrem na východ probíhá sebeidentifikace spíš na bázi společného jazyka, kultury apod., směrem na západ zase více na občanském principu

ja na to kaslu taky, nebot todle tema podleha cenzure.

ZUZKAOU: mě to připadá jako klasický světakonstrukce všeznalého diskutéra s náběhem k paranoie, který si přehled v tématu zhnětl na základě jednoho špeka na balkoně a je schopen dát za pár minut x kategorických tvrzení na téma národ a nacionalismus. Nic ve zlým JEDI, ale jakmile vidím větu "Etnikum se definuje krvi. DNA." a ty bláboly okolo o rodech, tak si vzpomenu na nějaký starší pasáže na téma "nadvláda davového člověka", který "je přesvědčen o schopnosti diskutovat zasvěceně o čemkoli" (hádejte autora, napsal před sto lety něco o národech a Evropě) a končím s diskusí :)