Se mnou naši do školy nedělali nic,maximálně tak jednou za půl roku mi táta něco vysvětlil. Oproti tomu dětem s úkoly pomáhám rozhodně víc. Ale zas tak aktivní,abych sjížděla portál se seznamem úkolů, plánovaných školních aktivit, probranou látkou,učila se s dětmi, zkoušela je,co umí, nebo s nimi chystala tašky,jak to dělají známé, to nedělám... ale klavír, to je úplně jiná liga. Tam pokud si ke staršímu nesednu a nesedím u něj celou dobu,neudělá vůbec nic. On i třeba bude hrát sám patnáct minut, ale jen skladby,které zná a umí. Do nových se nepustí. Vůbec to nechápu. Teď jsem dva týdny nemohla a za dva týdny nepostoupil ani o trochu. Takže každý večer, v čase,kdy se to nejmíň hodí (vaření večeře, úkoly mladšího,cokoliv) dřepím na stoličce u piana. Odejít nesmím...