GENTIANA: qul DIr yISop! Až se do ní pustíš, mám slovník a asi dvě učebnice. :-)

IDLE: jo, to mi zakazovali taky. A honili mě ven, ať se jdu hýbat na vzduch. Tak jsem si s sebou brala knihy a četla si v křoví či na stromě, nebo teda podle toho atlasu něčeho určovala, co jsem potkala. Jo a rusky teda fakt neumím, než co jsem pochytila z Vysockého.
BRAMBOREENA: No, ona to možná bude nějaká neuropatologie, protože mně do značné míry stačí nechat ten jazyk, aby mi do hlavy nalezl sám. Pravda, nezkoušela jsem vyrazit do nějakého úplně cizího kulturního prostředí, kde by se nedalo chytit toho, že na zelinářství je napsané Ovoce a zelenina a kde se neříká Pozdravpámbu nebo Brejden, ale Nechť jsou tví velbloudi a synové požehnáni. Nicméně, pokud vyrazím, vimjá, do Maďarska, tak okamžitě začnu číst nápisy, poslouchat, že do telefonu se řiká tohle a zdraví takhle.... a pokud bych to nechtěla, tak se musím aktivně bránit. Přitom to neukládám do takové té mechanické paměti vedle Zemřela matka, do hrobu dána, ale na jakousi virtuální hromadu, která se samovolně přebere.

(Jednou se hodlám pustit do klingonštiny, protože proto)

A někdo tu sliboval pětkový kódy

GENTIANA: Tyhlety rodičovské zákazy jsou poměrně mocný nástroj. Škoda, že mně zakazovali jenom čtení pod peřinou.

Já teda dodnes lituju, že naši byli v mém mládí chudí, takže se v mém vzdělání museli spoléhat na laciné a začasté neochotné státní instituce a nenajali mi učitelku francouzštiny nebo podobných věcí. Jenomže já fakt byla dítě, které našlo prastarou jazykovou učebnici a vzalo to jako intelektuální výzvu, takže mi v sedmi zakázali učit se bukvy a když jsem pak našla šesnáctijazyčnou konverzační příručku pro soudruhy na cestách, už jsem nic neříkala a prostě jsem se podle ní učila švédsky, to mi bylo tak devět.
(a už držim hubu)

Jak se tu mluvilo o Lucasovi a brutální výchově - znáte někdo toto: http://amychua.com/ ? (Respektive přímo tu knihu? - tohle je jen odkaz na doprovodný web.) Kdysi jsem o téhle matce tygřici četla rozsáhlý článek v novinách (v Anglii tedy), kde popisovala, jak jednu ze svých dcer nutila cvičit na klavír: byla to nějaká příšerná skladba, u které se zdálo, že to ta malá holčička prostě nemůže zvládnout (kvůli zatím ještě ne úplně vyvinuté jemné motorice...), ale nepustila ji na záchod, dokud se jí to nepovedlo. Byl to fakt masakr a hluboce mi to utkvělo. Euroatlantské standardy jsou úplně jiné (hlavně respektovat tu jejich malou miminčí osobnost a nesrážet jim sebevědomí!); ale stačí se podívat na nějaký film z Číny (výživný je třeba Sbohem, má konkubíno) a člověk vidí věci, na které normální představivost (ovlivněná realitou NAŠEHO kulturního okruhu) prostě nestačí. A přitom jinde je to úplně běžné.

FIFI: "Obojí," řekl Medvídek Pú. "Ale s chlebem se neobtěžuj..." :)

JANADVORACKOVA: no, pokud je na světě asi 4500 jazyků, tak zbývá asi tak 4495, o kterých bych neřekla, že je ovládám. Něco jsou průtočné znalosti.

BRAMBOREENA: To by mě docela zajímalo. Předpokládám, že těch citátů typu "Vzývání nicoty" muselo vzniknout během psaní mnohem víc, a ne všechny byly nakonec použity. Uchováš je? A pokud ano, nechceš je časem někam dát... zní dost dobře a mohly by mě inspirovat. :-)