Tak jsem tu a nějak to pro pořádek shrnu. Nebudu to rozadresovávat, přijde mi to zbytečné, v podstatě jsou ty argumenty dost podobné. Je to dlouhé, omlouvám se. Nikdy jsem nebyla stručná holka.
Co je mi vytýkáno:
1) Neznám sci-fi a nejsem ochotna jí přiznat jakoukoliv i jen hypotetickou kvalitu. Je to brak.
- Má poněkud sarkastická poznámka: Hovořilo by se nám všem lépe, kdybyste mou recenzi četli tak poctivě, jako já jsem četla Jantarové oči (tím neříkám, že jsem je pochopila, o tom se pochopitelně dají vést spory - a díky těm, kteří můj text jenom tak blahosklonně neodmávli, i když se mnou nesouhlasili). Tohle je jedna z věcí, které jsou absolutně mimo. Já NIKDE neříkám "sci-fi je brak", já říkám, že jsem ho mnoho nenačetla, a co jsem četla, mne nijak zvlášť nezaujalo. Přiznávám, že mi stále není jasné, jak mi někdo, kdo si tohohle rozdílu nevšiml, může vyčítat nepozorné čtení, nebo, pokud ho nepochopil, neporozumění psanému textu.
- Co tedy Malke četla: v dávných dobách, příliš dávných, aby to bylo relevantní, nějaký Bradbury, Lovecraft, Nesvadba, Souček - to jsou věci, které se mi líbily, ale četla jsem je tak dávno, že tuto libost nepovažuju za relevantní. Těžko tvrdit, že když jsem v šestnácti přelouskala Francise, jsem schopná mluvit o vývoji anglické detektivky. Pokoušela jsem se o sci-fi ještě několikrát, ale celkový dojem byl maximálně "ano, dobrá žánrovka". Přiznávám, že si jména nepamatuju, knihy mi podstrčil muž, který sci-fi čte docela hodně, v touze vzdělat mě - já to přečetla, odložila jsem, vypustila jsem. (Zaujaly mě úryvky Lukjaněnka, ale toho jsem pro změnu ještě nečetla.)
- Co má Malke ráda: kromě toho, že mě po, dejme tomu, dvacátém roce života nezaujala žádná sci-fi, čtu v podstatě všechno krom červené knihovny. Jistě mne to v očích některých diskvalifikuje, ale říct to pro úplnost chci - jsem nedostudovaná bohemistka, ale na fakultě jsem smrděla čistého času šest let, takže mám přečtené všechno, co se pro potřebné zkoušky žádalo, plus něco ze světové literatury. Od jisté doby jsem to přestala počítat, řekla bych, že dneska to budou nějaké tři čtyři tisíce titulů - a proto těžko mluvit o tom, co jsem četla.
- Tedy jinak: co ráda čtu. Knihy s "nadstavbou", přesahem někam jinam. Je mi srdečně jedno, jestli je to detektivka, básnická sbírka nebo ten Mann - chci, aby měl text něco zajímavého oproti ostatním. Vražda pro štěstí je pro mě stejně dobrá jako Muž bez vlastností (protože ji považuju za skvěle napsanou). Lodge je lepší než Stephen Clarke, protože Clarke těží z běžné komiky situací, kdežto Lodge zapojuje intertextualitu.
- Neznalost sci-fi: ano. Proto jsem o ní také mluvila sama. Je na čtenáři, zda je ochoten mi přiznat právo na pohled odjinud - ne-vědomý (si dějin žánru, například), ale právě proto možná taky nezaujatý (nepatřím do českého rybníčku, který, přiznejme si, byl ochoten i Tyla považovat za skvělého autora), nebo to rovnou odmávne s tím, že tomu nerozumím. (Otázka rozumění je ovšem sporná. Domnívám se, že dobrá literatura je dobrá sama o sobě - mohu si nevšimnout očividných aluzí, ale nemělo by se stát, že bych si nevšimla, že před sebou mám román století. Kromě toho, jakkoliv je tato informace irelevantní, musím zmínit, že ve chvíli, kdy jsem se o TOLIK rozcházela s míněním ostatních - Jantarové oči mi byly prezentovány jako zásadní text, a ohlasy tomu odpovídaly - jsem byla svým výsledkem natolik zmatena, že jsem to vrazila svému muži, který čte sci-fi opravdu léta a opravdu rád. Jakkoliv je to irelevantní, myslí si o Jantarových očích něco podobného jako já, a silně pochybuju, že je to proto, že sdílíme stůl a lože. Bez večeře ani jiných požitků by v případě nesouhlasu nezůstal a ví to. On ovšem na rozdíl ode mě byl schopen říct "tohle už jsem viděl tamhle... a tohle u tohohle".)
2) Jsem nepozorná.
- To je pochopitelně možné, žádné čtení není úplné, nepokládám se za modelového čtenáře. Nicméně jsem tomu věnovala přesně tolik, jako každé jiné knize, kterou mám recenzovat (byť nakonec tohle nakonec nešlo jinam než na můj blogísek). Čtu s tužkou v ruce, podtrhávám, poznámkuju, vracím se, hledám, co je pro autora příznačné, co je příznačné pro příběh. Kontroluju opakování motivů (ano, já se v té knize vracím - jak jinak bych taky přišla na to, že zvolání Rë Akkütlix nemůže být "Bože chraň", kdybych ho nečetla už předtím a nepřišel mi ten překlad divný?).
- Většina "dokladů" mé nepozornosti jsou, jak se ukazuje, omyly. Chápu, co je plazmové lyžování, vím, že tomu byla věnována poměrně rozsáhlá pasáž, vím, jak drahé je gerdánský materiál (ostatně WITTGENSTEIN bohužel opět ukazuje, že ne já, ale on nečte, v té recenzi i zmiňuju výjimečnost, byť nikoliv cenu, onoho materiálu, proto ho taky přirovnávám k botám od Louboutina, které lácí zrovna neprosluly, že); vím, že jsou tam Gerdánci a Fomalhiwané (cituji: "tajemný Aš~šád z planety Fomalhiwa"). Össeany NEZTOTOŽŇUJU s Židy. (WITTE, promiň, ale co tvůj výrok, to blud.)
Nejsem neochotná uznat, že se mýlím, ale zatím tu příliš nezazněly argumenty, jen odsudky a dojmy. Dejme tomu, že se pletu, a VK nepíše žensky - demonstrujme to na onom oblečení: já říkám, že chlap si oblečení, jakkoliv drahého, ve chvíli, kdy se někdo svíjí v bolestech, nevšimne. Kdybych tu četla "ó, ty hloupá, ten povrchní, jen své cíle sledující nadřízený, kterého utrpení ve skutečnosti nezajímá, ale všímá si drahých hadrů, je je v této chvíli geniálně odhalen ve své povrchnosti, my si to zapamatujeme a budeme s tím do budoucna počítat, protože ten Lucasovi určitě ještě zavaří", buď bych se plácla do čela a řekla A jo, to jsem ale blbec, nebo bych oponovala, že chlap si všimne hodinek, ale ne saka, a je to pro mě dalším dokladem toho (třeba vedle červenoknihovnové Pinky), že to ženské psaní je. Každopádně by to byla debata o textu, ne o tom, jak moc se někomu nelíbí, že mi Jantarové oči nepřipadají jako báječná kniha.
3) Odsoudila jsem knihu předem a jen si dosazuju do škatulek, aby mi to pěkně vycházelo.
- Ne. Žádnou knihu neodsuzuju dřív, než ji přečtu. Ostatně jsem to zmiňovala v první části recenze - že jsem to vážila dlouho a, domnívám se, poctivě. Jsem si nicméně vědoma svého handicapu (ano, HANDICAPU) - recenzent, kterému se dosud nikdy nic moc nelíbilo, patrně nebude ten, který padne na zadek. To je pochopitelně otázka víry či důvěry, o tom vás nepřesvědčím a přesvědčovat nebudu. Za sebe říkám jenom tolik: za svou recenzentskou "kariéru" jsem měla v ruce víc knih, které nebyly můj šálek čaje. Pokud jsem si ale myslela, že se mi nelíbí proto, že je chyba pouze v mém osobním nastavení, vždycky jsem se snažila, aby to v recenzi nebylo znát. Jinak řečeno: nikdy jsem nestrhala knihu jen proto, že se mi nelíbila. (Ale je hezké, jak to o mně tak jasně víte. Mé sarkastické já praví, že neznáte kontext - kdybyste viděli moji recenzi Slavnosti Johna Saturnalla, která se mi taky nelíbila, nikdy byste tohle říct nemohli. Jejda... není někde chyba v logice?)
4) WITT: Neznám Vilmino psaní.
- To je pravda. A myslím si, že je chyba, že WITT ho zná tolik - protože je to právě on, kdo nemůže rozhodnout o tom, zda "protonace" je nebo není odvoditelná z kontextu. On ví, co to je. Ale já jako čtenář nejsem povinna (dokonce ani jako recenzent ne) mít načtené kompletní dílo autora (pokud jsem si vědoma, že je to můj handicap a počítám s ním). Stojím si za názorem, že to, že "protonace" byla vynalezena kýmsi jiným a použita ve čtyřech předchozích knihách, nesouvisejících přímo s touto, je irelevantní. Neznalost slova protonace není totéž, jako bych neznala hlavní město Francie, prostě není. A v prvním díle pentalogie to má být vysvětleno tak, aby bylo NĚJAK pochopitelné. Nepotřebuju znát definici, potřebuju umět s tím pojmem pracovat.
(Poznámka: muž tvrdil, že on zrovna s protonací problém neměl. Je tedy v tomto případě neznalost sci-fi jasný handicap, jenomže Jantarové oči se prezentovaly výrazně jako podobenství, ne literatura pro zasvěcené. Domnívám se tedy, že s tou výhradou, že jsem čtenář odjinud, je poznámka k protonaci pořád relevantní.)
5) A teď k tomu nejpodstatnějšímu: WITT mi vyčítá, že jsem nepochopila, řekněme, "ideové vyznění díla".
- Jenomže sama autorka tu říká, že mám v podstatě pravdu. "Jestli fakt šířím xenofobii a rasismus a nenávist a jánevímcoještě. No tak, bohužel... Ano."
Další citace: "Já si opravdu upřímně myslím, že různé kultury si NEJSOU rovny – jinými slovy, že některá kultura JE lepší než jiná. Opravdu si myslím, že až potkáme lidojedy, NEMĚLI bychom jejich zvykům ustupovat jen proto, abychom neranili jejich city a nenarušili jejich identitu. To, co naše západní civilizace dokázala, je hodno obdivu, a neměli bychom se za to donekonečna omlouvat a stydět a znevažovat to."
A to je právě podle mě omyl, a v důsledku (v Jantarových očích) pro mě děsivý. Já si myslím, že kultury si JSOU rovny. Zazněl tu hlas, že protipólem Jantarových očí (tedy tím, co zastávám já) má být bezbřehý multikulturalismus. To není pravda. Já si nemyslím, že bychom měli začít žrát lidi nebo spěchat do synagog, mešit, nebo zakopávat hlavy předků pod podlahu. Já si myslím, že bychom měli chtít, aby v našem kulturním kontextu byly dodržovány naše zákony. To ale nevylučuje rovnost kultur - my nejsme LEPŠÍ, my jsme JINÍ. (Ostatně nechápu, jak může někdo, v jehož nedávné historii je genocida, tvrdit, že jsme lepší kultura. Oč jsme lepší než ti, kteří to napálili do Dvojčat? Páni, my už jsme dobrých osmdesát let nikoho nevyvražďovali, to jsme teda pašáci! Ach, pardon. Zapomněla jsem na Vietnam. Na Kosovo. Na stalinské lágry. Na internační tábory pro Japonce v Americe. Na segregaci černochů. Ale jo, jasně že jsme lepší, jsme to přece MY, nebo ne?)
Já ani netvrdím, že muslimové (cizinci) nemůžou být zlí. Někteří jistě jsou, hodní hoši Dvojčata nebourají. Ale jednoduše všechny setřást do jednoho pytle je dobrovolná slepota.
Ale to není to hlavní - když čtu vyjádření VK tady, do značné míry s ním můžu souhlasit (neměli bychom ustupovat jejich zvykům, zachovávat si svou identitu). Jenomže to není to, jak cizince zobrazuje TAM. Jak už jsem řekla: tenhle způsob tu už jednou byl, a já si myslím, že je to daleko nebezpečnější, než primitivní rasismus, který hodí zápalnou láhev do něčího okna - protože onen primitivní rasismus do značné míry legitimuje. Ten obraz cizince je podle mě v kultuře, která si dokázala před ne tak dávnou dobou vyvraždit národ, a která teď nadšeně pořádá hony na Cikány, prostě děsivý, hrozný, pro mě neakceptovatelný, nemůžu si pomoct.
Tolik ode mě. Ještě jednou se omlouvám za délku. Předpokládám, že se nemáme o čem dohadovat - vy máte svoje stanovisko, já svoje. Pokud k tomu nicméně někdo nějakou připomínku mít bude, prosím, aby ji vyslovil až poté, co si skutečně přečte, co jsem napsala.