GENTIANA: Vidím, že máš podobně shovívavou matinku jako já. :-) Ovšem já se málokdy na něco ptala, já si to většinou skrze jiné knihy zjistila. :-) No a podvratnou činnost zajišťovala maminka mého kamaráda s kingovkami a pak můj otec a hodná knihovnice v pobočce v divadle Solidarita (žel, již neexistuje), kteří mi na tátovu průkazku nechávali si půjčovat úplně boží věci. :-)

BRAMBOREENA: JARMIK: Ale s lístečkem z dětského pouštěli. Dodnes vzpomínám, jak jsem se ve věku asi deseti či jedenácti let dožadovala markýze de Sade, páč jsem o něm četla několik zmínek a měla jsem dojem, že k obecnému přehledu prostě patří... ale hele, tvrdili mi, že ho nemají! :-D

To je jasný, máte už mít dávno v kapse smlouvu z HBO, aby se točil seriál podle první knihy neasi!!!!
Což bych všem okolo zainteresovaným mimochodem neuvěřitelně přála.

BRAMBOREENA: byl jeste MEKKEJ!! to jaaa.... jeste ze nikdy oficialne nikomu do nakladatelstvi nepisu ... maj stesti!!

BRAMBOREENA: Též někdy vzpomínám na knihovnu v dětství. Z pohledu dospělého byla ve Staré Roli asi dost malá. Dětský regál vybrakovaný, knihy pro dospělé nám nepůjčili z důvodu akutního mravního ohrožení - s úžasem jsem si uvědomil, že jsem dětství strávil z velké části opakovaným čtením sportovní literatury: pár věcí o fotbalu ("Železná Sparta") a šachové příručky (Ve4?? - velmi slabý tah). Přitom jsem šachy skoro vůbec nehràl.

Je to docela otázka, co je z hlediska čtenářského zážitku žádoucí periodicita vydávání pentalogie:-) Švejka posílal pan Hašel z Lipnice po sešitech dva roky, Harry Potter byl sedm dílů za deset let. Když si vezmu jeden extrém, že by najednou vyšlo všech pět dílů, a na druhé straně třeba rok na díl (nebo dva roky na delší díl), tak nějaký ten půlrok je k nedočkavým čtenářům dost přátelský a pořád šance si každý díl vychutnat a nechat uležet:-)

Taky ale do toho vstupuje věk: mně už ten čas tak šíleně letí, že půl roku je v podstatně hned.

SCHRAMM: Jo! Na tohle si přesně pamatuju! Cesta do knihovny, šílený let k písmenu M, prohlídnout, jaké mayovky tam mají, pobrat VŠECHNY (i ty, které už jsem třikrát čtyřikrát četla, to je jedno), pak letět k písmenu V a pobrat Verneovky, a ve třetím kroku vyplenit poličku s edicí Karavana. Měla jsem tam vyšlapanou cestičku. Doufám, že jsme nechodili do stejné pobočky (a že tudíž mezi úspěšnějšími lovci, které jsem pokaždé proklínala a sesílala na ně hromy a blesky, jsi nebyl taky :D).
Ale mayovky se daly číst napřeskáčku. Co mě ničilo, byly Paměti lékařovy - nevím, jestli to tu ještě někdo zná, tuhle jsem to držela v ruce v antikvariátu a zas to tam vrátila coby zoufale zastaralé; ale kdysi mě to hrozně bralo - ten temný hypnotizér s uhrančivýma očima, který tam provozoval mesmerismus a byl pro mě ústřední postavou, přestože ho myslím Dumas mínil jako záporáka :D A tajemná Lenora z Orientu, mňam. Dvorské intriky a lásky se mohly jít zahrabat, mě zajímali jen tihle dva. :) A to se ovšem muselo číst postupně a čekání na další díly bylo fakt strašné. Proti tomu Mycélko fakt padá jak cihličky z pece :D

RICARDERON: Cornholio si, s dovolením, čtyřku nejdřív přečte, aby mohl na obálce zodpovědně dělat:) Text mám cca 14 dnů, dostanu se k němu až teď.

ALONSY: Argument s Hrou o trůny či Malazem se přímo nabízí. Pravda, aspoň u GoT je k dispozici velmi kvalitní wiki, kde si lze libovolnou událost či postavu znovu promrskat. U Mycelia je odkázán na opětovné přečtení.
Čímž se ovšem dostáváme k mému oblíbenému citátu z Gena Wolfa: "My definition of good literature is that which can be read by an educated reader, and reread with increased pleasure."

Když pominu, že vydáváte napsanou serii šikovně tak, aby si čtenář počkal na jeden díl z pentalogie půl roku a stihl zapomenout předchozí díly

Tak ještě že autor nečte například ASOIAF.
Nebo vlastně jakoukoliv ze sérií, kde se běžně čeká na další díl mnoho let...

BRAMBOREENA: Ale je to zajímavé a obecně to tak nějak svědčí o tom, že se nelze zavděčit. Když jsme začínali, nebyli jsme si jistí ničím. Tedy: já jsem věděl, že ten cyklus je výjimečný. Věděl to RiP, věděl to Grobenius, ale jaksi co se hodně líbí hrstce intelektuálů, nemusí se věru líbit masám. Těžko by se našel nakladatel, který by řekl: "OK, tak já do toho nasypu půl milionu a vydáme pět dílů během jednoho roku bez ohledu na prodejnost."
Takže jsme do světa vypustili balónek, a hle: houba se ujala, zapustila kořínky, mycelium se začalo šířit mezi recenzenty, a když je zdárně prorostlo a asimilovalo, tak i mezi čtenáři. Půl roku od vydání druhého dílu je v nakladatelském měřítku bleskovka; knihy se připravují klidně s dvouletým předstihem.
To, že nakladatel po druhém dílu kývl na půlroční periodicitu, je opět celkem výjimečné; během jednoho roku byly na světě tři díly.
A někomu je to málo? Byl by radši za rychlejší vydávání, bez mnohonásobných korektur, bez Cornholiových obálek, bez propagace?