KAVEN: Znaky jsou ještě další potíž, v těch vůbec žádný systém není - vymýšlel je grafik, který dělá sazbu, a bere je čistě jako dekoraci. Mně se vizuálně v zásadě líbí, ale funkční rozhodně nejsou. Jak jsem teď dělala amulety z fima, snažila jsem se vyrobit si na ně razítka, aby se ten vzor dal nějak rozumně přenést, a schopné překreslení byly všehovšudy tři (dva z prvního dílu, jeden z pátého, protože tam jsou z nějakých záhadných důvodů trochu jednodušší). Ty ostatní, obzvlášť třeba kreace z druhého dílu, se napsat vůbec nedají, totálně se to vzpírá jakémukoliv ručnímu přenosu. Muselo by se prostě říct, že to, co je použito v knihách, je nějaký zvláštní druh dekorace, vzniklý růstem hub, a psaná podoba össeinu je trochu jiná... ehm, krkolomné vysvětlení... :D Pořád bych měla tendenci založit to na nějakém systému a la Čína (máme množinu řekněme čtyř set radikálů, z nich se to skládá, nový pojem se vyjádří slepením dvou starších, čili je z toho vidět, z čeho co vzniklo atd...), ale vymyslet tohle od základu by byla neskutečná práce (ještě zkomplikovaná tím, že se to nesmí ničemu pozemskému podobat). A pak se mi líbí ta myšlenka, že znaky nejsou pevně dané a vlastně neodpovídají jednomu pojmu, nýbrž celé větě (či "verši" náboženské knihy), čili komponent není čtyři sta (zhruba tolik je myslím těch čínských radikálů, ne?), nýbrž spíš deset tisíc (jako slov v normálním jazyce); a tato "slova-komponenty" se pak píšou přes sebe do jednoho obrázku, čímž utvoří jeden velký komplikovaný jednorázový znak, který si pak čtenář musí v duchu či s tužkou v ruce zase rozebrat na komponenty (za pomoci "pomocných určovacích podznaků", což jsou jakési rastry, které si tam zakreslí, aby si to rozporcoval a přebral si, co k čemu patří), a teprve po téhle "analýze" se to dá přečíst. (Čili je vlastně rychlejší se to všechno naučit nazpaměť.)