ad. ta tzv. imerze ve hrách. Ta funguje jen když hrající přistoupí zcela na pravidla hry. Pak je jedno, zda ta hra má nebo nemá HUB, 3D grafiku nebo je izometrická, nebo dokonce jede v excelu. V minulosti takhle hráči prožívali snad nejvíc i krokovací dungeony, nebo obecně prastaré hry technicky omezené na malé okýnko a s hromadou textů okolo.
Pokud se v nějaké hře nedokážete pořádně vžít, může to mít několik faktorů, od toho že vám nesedí styl vyprávění, nebo bojů (tady třeba já mám strašnej problém s jinak výborným zaklínačem 3), grafiky, nebo prostě některá pravidla jsou pro vás silně omezující – v minulosti to byla nedokonalá pravidla D&D starších verzí, level cap a podobné, tak to neznamná že hra je špatná, jen že prostě není pro vás. Pokud hrajete na PC, máte výhodu v modařské komunitě.
BTW. Rudolf se bude divit, ale taky jsem nakonec skončil u vypínání HUD, a zase, u bethesdích her i u ubisoftích to není problém, protože tam si to lze všechno nastavit dle vůle, dokonce včetně hodně přísné náročnosti (u ubisoftích her v posledních už hodně letech zvyšování obtížnosti nezvyšují HP u NPCček, ale jejich A.I. U Breakpountu tak v tomhle modu vás při prozrazení začne hledat i přivolané komando speciálů s termovizí, good luck potom, umí udělat i rojnici, když jich je dost. Já nemám od začátku ani žádné minimapy, nic, orientace prostě jak ve skautu, rychlocestování jen občas a jen "přes ohníčky". Zranění (krvácení, zlomeniny), výdrž, ale i únava (postava začne třeba i zakopávat). V týmu takhle kolega se vyhnul sice minometné střele, ale zranil ho šrapnel a já ho musel nahodit si na záda a odnést do krytu, kde proběhlo ošetření. Plus plížení, možnost zahrabat se do bláta a další a další věci. (tolik asi k imerzi a k role play, kde se můžete i rozhodovat mezi záchranou kolegy a splněním úkolu).
Btw. ve Valhalle není ani to s tím orlem, protože tam havran už ani neoznačuje nepřátele, tam už potřebujete jen občas mrknout na HP bar – ale ani to ne, protože tam začne vaše postava se lehce potácet a měnit se obraz, když začne mít málo života). Obtížnost si tam lze nastavit na skutečně těžkou, kde ti běžní nepřátelé jsou nebezpečnější než v Elden ringu, protože mají A.I. a postupují společně, vyšší obtížnost zde opět jim zvýší A.I. a dá víc abilit, které používají (což bylo ale už v Odyssey, tady je to ale víc a rozmanitější).
ER takhle hrát ale zase nejde, tam bych bez baru se staminou a HP byl ztracen, byť můj současný build mám udělaný tak, že se o staminu nemusím tolik zajímat. Ale už jsem několikrát přiběhl k ohníčku s 1 HP, aniž bych si toho všiml (jsem už zvyklej na zranění a jeho následky z těch zlých ubisoftích nebo bethesdích her). Mluvit se tam s moc postavama nedá, reakce na mrtvého kamarády jsou zde nulové, destrukce okolí nemá moc na nic vliv, poison, bleeding lze nakonec vyléčit kořínky (v tom je to benevolentnější než spousta jiných her). Přesto i zde dokážu mít "imerzi" (to je jinak strašná kravina, ale budiž), tedy dokážu si prožívat v tom světě dobrodružství úplně stejně jako ve Skyrimu, Valhalle, Breakpointu, Zeldě, Dragons Dogma nebo i D&D někde s nějakejma lidma. DOkonce si myslím, že v Elden RIngu funguje mnohem lépe to vyprávění přes "popis předmětů" v kombinaci s enviromentálním vyprávěním, než v minulých dílech Dark souls.
Open World podle mne Fromům rozvázal ruce. A ano, za cenu toho , že nějaké nároky přenesl na hráče, nároky, který v koridorovkách musí řešit vypravěč.