Čtu tady historku [ CHROCHTADLO @ Nejlepší hlášky, hlody a kecy ] a říkám si: "VB, VB, počkat, ale veřejná bezpečnost už dávno neexistuje... aha."

ELIZHANNAH: jako malá jsem napsala tetě k Velikonocům na pohled "Veselé Velikonoce a šťastný nový rok".

jedu tram, nějaká nehoda na karlaku, tak vybehnu, že na ten palacak, odkud mi jede jiná tram, sjedu metrem...

BLOODRAT: Já zase vím, jaký je rok.

MARI: Jak říká kamarádův otec - "zaplať pánbůh za tři krále, každej den si přečtu na dveřích tu skvělou zkratku - Klíče, Mobil, Brejle".

SALAMAN: To je jeste dobry. Mi tak jednou o pul druhe rano volal pritel, jestli jsem se zdrzela v hospode nebo co. Rikam mu...
"... ale ne, zabouchla jsem si klice na stole, tak jsem v praci. Rano zavolam zamecnika. A jak to vubec vis??"
"... ja tu bydlim."

Samozrejme. Zila jsem nejakou dobu sama a vubec mi nedoslo, ze se odpoledne vratil z prace a odemkl si.

Organizuju takové filosofické semináře. Jako fakt hodně dlouho. Začali jsme roku 1998, takže letos se budou konat podvacáté!
Vyhlásila hned zpočátku roku velké výročí a sezvala i všechny bývalé účastníky. Začínáme tenhle pátek. No teď koukám na starý fotky a záznamy z prvních seminářů...oh wait...poprvé jsme to pořádali v roce 1999.

Dnes jsem přespal v práci, protože jsem nemohl najít klíče. Ano, měl jsem je v kapse.

asi na mě ten Logan zapůsobil, když mi nepřišlo divné v práci při zakládání knih, že by Karel Václav Rais napsal knihu Kalibanův Zločin ( správně Kalibův)

ARCHIMEDES: Ne

Taky když čtete ty titulky za sebou, vidíte tam firmu "Škoda Transplantation"?

FORTY: tak to byl houby error :D

MUZA: Doprdele, představa žiletky jezdící po zubech a dásních mě teda kurevsky zkroutila.

Právě jsem si místo holení vousů vyčistil zuby.

REDTIME: Vždycky, když jdu k popelnici, tak se pekelně soustředím na tu jednu ruku ve které držím odpadky! ne na tu druhou, v níž mám nákup, dítě nebo koloběžku

Jdu do jídelny, vezmu si tác, příbor, jdu k bufetu si nabrat, něco je špatně, nabírám těstoviny a přemýšlím, jestli tu plnou naběračku vyklopím rovnou na tác. Aha, talíř chybí!

S mou zapomnětlivostí jsem čekala, kdy to přijde. Občas odejdu bez mobilu, jindy bez peněženky. Jednou jsem brala kolo a vracela se pro brýle, jindy pro helmu nebo rukavice... No a dneska jsem v helmě i s rukavicemi zamykala a zjistila, že odcházím bez kola.