Stalo...

Od rana zvoni telefon, takze jsem se jen zbezne stihla upravit, prevlict vrsek od pyzama a hura zase ke sluchatkum. Koncem dalsiho hovoru uz premyslim - musim skocit do obchodu, jen si prevlecu kalhoty a vlitnu tam, ale rychle, za pul hodiny mam dalsi meeting.
Hovor skoncil, odhazuji sluchatka, bezim do loznice, cestou ze sebe strhavam triko, udelam si ve vlasech uzel, zmatene koukam na triko na posteli... co ze jsem to chtela? Jo! Oblecu triko, capnu tasku a bezim ven.
Doufam, ze si v Albertu me sesle ctyrlistkove teplacky uzili.... Vyjevenych pohledu bylo dost.

a nic nestalo, stalo, jen jsem se nepochlubila.

V pondělí jdu listnatým lesem a tu po mně leze klíště. Seklepu ho a pomyslím si: "Je čas nasadit obojek".

RANDOM_NIGHT: klid, já zas vidím pubické ochlupení až na zem

Proč se nikomu ani nestihlo nic stát a jsem tu zase?
Našla jsem tohle v Co vás vzrušuje a trochu jsem se podivila. Jak mohou někoho vzrušovat vnitřnosti valící se z něčího rozetnutého břicha? A jaktože ta žena ještě stojí a tváří se, jako by nic?

A proč zrovna já musím mít tenhle mozek…?

Padají mi kalhoty, tak se mi v metru nějak povedlo dát si telefon místo do kapsy dovnitř do kalhot a zjistila jsem to, až když mi na eskalátoru začal klouzat dolů nohavicí...

Chvíli sem na to koukal a furt si řikám, že jako chápu, proč asi hledá někoho, kdo mluví čínsky, zvlášť jestli rozjíždí něco velkýho, ale proč sakra píše velký S a po něm ypsilon?

[ KULA @ tržiště ]

Píše kamarád na FB: "Proč je naše reprezentace taková banda haluzáků?"
Odepíšu do diskuse: "Co jsme si zvolili, to máme..."

Až pak mi došlo, že mluví o hokeji.

Přítelkyně v zakoupeném plánku zoo několik minut hledala značku "zde stojíte".

Čtu tady historku [ CHROCHTADLO @ Nejlepší hlášky, hlody a kecy ] a říkám si: "VB, VB, počkat, ale veřejná bezpečnost už dávno neexistuje... aha."

ELIZHANNAH: jako malá jsem napsala tetě k Velikonocům na pohled "Veselé Velikonoce a šťastný nový rok".

jedu tram, nějaká nehoda na karlaku, tak vybehnu, že na ten palacak, odkud mi jede jiná tram, sjedu metrem...

BLOODRAT: Já zase vím, jaký je rok.

MARI: Jak říká kamarádův otec - "zaplať pánbůh za tři krále, každej den si přečtu na dveřích tu skvělou zkratku - Klíče, Mobil, Brejle".

SALAMAN: To je jeste dobry. Mi tak jednou o pul druhe rano volal pritel, jestli jsem se zdrzela v hospode nebo co. Rikam mu...
"... ale ne, zabouchla jsem si klice na stole, tak jsem v praci. Rano zavolam zamecnika. A jak to vubec vis??"
"... ja tu bydlim."

Samozrejme. Zila jsem nejakou dobu sama a vubec mi nedoslo, ze se odpoledne vratil z prace a odemkl si.

Organizuju takové filosofické semináře. Jako fakt hodně dlouho. Začali jsme roku 1998, takže letos se budou konat podvacáté!
Vyhlásila hned zpočátku roku velké výročí a sezvala i všechny bývalé účastníky. Začínáme tenhle pátek. No teď koukám na starý fotky a záznamy z prvních seminářů...oh wait...poprvé jsme to pořádali v roce 1999.

Dnes jsem přespal v práci, protože jsem nemohl najít klíče. Ano, měl jsem je v kapse.

asi na mě ten Logan zapůsobil, když mi nepřišlo divné v práci při zakládání knih, že by Karel Václav Rais napsal knihu Kalibanův Zločin ( správně Kalibův)

ARCHIMEDES: Ne

Taky když čtete ty titulky za sebou, vidíte tam firmu "Škoda Transplantation"?

FORTY: tak to byl houby error :D

MUZA: Doprdele, představa žiletky jezdící po zubech a dásních mě teda kurevsky zkroutila.

Právě jsem si místo holení vousů vyčistil zuby.

REDTIME: Vždycky, když jdu k popelnici, tak se pekelně soustředím na tu jednu ruku ve které držím odpadky! ne na tu druhou, v níž mám nákup, dítě nebo koloběžku

Jdu do jídelny, vezmu si tác, příbor, jdu k bufetu si nabrat, něco je špatně, nabírám těstoviny a přemýšlím, jestli tu plnou naběračku vyklopím rovnou na tác. Aha, talíř chybí!

S mou zapomnětlivostí jsem čekala, kdy to přijde. Občas odejdu bez mobilu, jindy bez peněženky. Jednou jsem brala kolo a vracela se pro brýle, jindy pro helmu nebo rukavice... No a dneska jsem v helmě i s rukavicemi zamykala a zjistila, že odcházím bez kola.

TAPINA: to je pravda. Rozhodně je oceňuji víc než látkové návleky, které měli u dětí ve školce. Jednou jsem v nich došla až na zastávku tramvaje, přičemž bylo předjaří a já celou cestu šla v tající břečce.

Moderní jednorázové návleky na obuv mají tu výhodu, že když zjistíte na ulici, že v nich pořád ještě jdete, není nutné se vracet do budovy, dají se hodit do nejbližšího koše :o)