jedeme s kolegyní metrem domů, ona poprvé za naši pracovní historii vystupuje na mojí zastávce. bavíme se, tedy já vedu v tu chvíli monolog. najednou Terka: "hele, flora. je to flora? nebo až na příští? notak, vždyť tady bydlíš!!"
a já nevim. nepoznávám ceduli u eskalátorů, nepoznávám obezdění, který má na každý stanici jinou barvu...
Tereza prohlásí "dobrý, tak je to až další! ... jo není. ok. ty nevíš, kde bydlíš?? :D"
když jsme teda vystupovaly na želivárně a já jsem se smíchem uznala, že jsem úplně mimo, vedle mě fakt potichu špitla taková moc hezky business casual oblečená mladá žena (jakože působila profi a sebejistě):
"no... já jsem zjevně taky přejela...".
dneska je to nakažlivý.