Pěkná diskuze a nápad, chválím autora :)) a rovnou připojím sen z poslední doby, po hodně dlouhé době noční můra.
Jsem doma, večer, chystám se ke spánku (pozor, matoucí - jít spát ve snu). Na začátku mi kamarádka z gymplu, která se vyznala ve fantasy věcech, radí, jak projít v tom snu jakousi iniciací - fyzicky tam ale přítomna nebyla a ani si nevybavuju konkrétní rady nebo o co vlastně mělo jít. Obdržela jsem ale trojramenný svícen (vlastním téměř stejný), který měl být jakýmsi mým pomocníkem/atributem při té iniciaci ve snu. Nebyly v něm žádné svíce, ale zespod jednoho kalíšku hořel v takové jamce malý plamínek, jen tak, bez svíčky...prostě jen oheň. Obecně se vědělo, že ho nesmím za žádnou cenu zhasnout, že by to byl opravdu průšvih (pro mě), kdybych tak učinila...zkrátka se to nemělo stát. Jenže rozum mi říkal, že nemohu jít spát a nechat v místnosti otevřený oheň - něco by mohlo chytnout. Proto jsem nedbala a snažila se plamen sfouknout - vůbec to ale nešlo, plamínek tam byl tak nějak "schovaný". Nakonec jsem svícen strčila do dřezu a tekoucí voda ho konečně uhasila.
Oddechla jsem si a chystala se konečně jít ulehnout ke své snové iniciaci - když jsem se ale otočila, naproti mně najednou stál/seděl muž, bílý a trochu průsvitný, takže téměř nešlo rozpoznat jeho rysy, jistě ale šlo o muže. Byl menší než já, ne o moc, ale všimla jsem si toho, což by mohlo znamenat, že jde o důležitý fakt. Navíc mi nepřipadal malý vzrůstem, spíš jako kdyby někdo člověka normálně vysokého zmenšil ze všech stran - jako když se zmenší foto. Teď ale to nejpodstatnější - z toho muže čišelo absolutní zlo, široce se usmíval, ale byl to vyloženě zlý, škodolibý škleb, při kterém mě sledoval, pohodlně rozvalen na lavici. A mně došly dvě věci: 1) že už v TOM snu jsem, 2) že jsem to tím zhasnutím plamene opravdu posrala.
Z toho muže jsem měla hrozný strach, a abych ho zakryla, skákala jsem radostí až do stropu a měla nějaké sexuální narážky. On se ale zle šklebil pořád stejně a klidně mě pozoroval. A po chvíli řekl - pomalu a hlasem dementního člověka: "Já tě nemám rád". Jestli jste viděli Mrazíka a vybavujete si, jak dementně mluvil ten Marfuši nápadník (ten co měl rád husí jatýrka.....), máte přesnou představu o tom, jak jeho hlas zněl. Pro ty, co neviděli: jeho hlas zněl, jako kdyby byl retardovaný, ale zároveň příšerně zlý a opravdu škodolibý, cizí utrpení mu dělalo radost. Celou dobu se široce usmíval.
Došlo mi, že ho neoblbnu a chtěla jsem utéct, takže jsem vyskočila z okna (můj obvyklý způsob útěku z budovy, když vím, že jsem ve snu, není v tom nic sebedestruktivního myslím). Myslela jsem, že se mě pokusí zastavit, abych mu neutekla, ale jen tam pořád seděl a řekl: "Už se těším, až se dole rozplácneš" (fakt se těšil). Měl i další řeči v tom smyslu, že se těší, až umřu. Vyskočila jsem.
Pak jsem náhle byla u rodičů doma v sestřině ložnici, kde se opakovalo totéž- jeho kecy a můj skok z okna, načež jsem prchala letem kolem bloku a snažila se probudit. Bylo to lucidní, ale stejně mě ovládal strach, říkala jsem si, že bych se měla s tou postavou konfrontovat, protože něco představuje, ale strach byl silnější. Nakonec se mi probudit podařilo, úplně mě mrazilo a říkala jsem si, že kdyby tohle byla realita, bylo by to...no, prostě strašný no.
Nějaké moje poznatky:
O tom plamínku jsem si už ve snu říkala, že by mohl znamenat nějakou touhu, zažehnutí, ale ne přímo sexuální.
Ten muž byl očividně něco, před čím prchám, nemyslím si, že by šlo o konkrétního člověka. Už v tom snu mě napadlo, že tím, že je ten muž menší, je jaksi níž než já a že je mou součástí (která je logicky menší než celek). Připadalo mi, že jsem vlastně silnější než on, ale tím, že se ho tak moc bojím, mu dávám sílu...že se ho bojím nesmyslně, protože je slabší (menší a vlastně "nehmotný") - takže nějaká má součást, které sama dávám příliš velkou moc, resp. které dává moc můj strach?
Ještě k tomu skákání z oken - užívám ho v lucidních snech k útěku, protože prostě vím, že se mi nic nestane, ale říkám si, že ho užívám moc...vlastně kdykoliv jsem v nějaké budově a zjistím, že se jedná o sen, automaticky se řítím k oknu a co nejrychleji jím vyskakuji - z nějakého důvodu mě pobyt v budově ve snech děsí a cosi mě nutká co nejrychleji se osvobodit.
Ve snech se mi obvykle opakují stejné motivy a vysvětlení bývá na snadě, s tímhle si ale fakt nevím rady. Popravdě mě ten sen celkem překvapil, tím spíš, že mám teď po dlouhé době vážný a spokojený vztah. Na druhou stranu mám stagnující problémy stran psych. zdraví a v poslední době i množící se problémy stran zdraví fyzického.
Dík za jakoukoliv připomínku :)