A teď, když jsem Tě zahrnul hromadou odkazů na tu tenčí tu tlutší knihy: Moje zkušenost je taková, že lépe komunikovat naučíš jen ty, kteří se o to sami zajímají. Jediné, co můžeš udělat s ostatními, je naučit se rozpoznávat jejich komunikační vzorce.
K tomu jsou IMHO třeba dva kroky:
1) zapomeň na všechno, co Tě učili ve škole o jazyce a komunikaci (snad s výjimkou VŠ oborů, které se komunikací přímo zabývají - tj. obecná lingvistika, psychologike komunikace, opatrný bych už byl u logiky). Podle gramatických pravidel by v situaci, kdy se u autobusové zastávky zeptáš: "Kolik je hodin?" neměla být adekvátní odpověď "Autobus už jel." Jenže v konkrétní komunikační situaci tahle odpověď může fungovat, protože je velice pravděpodobné, že chceš vědět právě tohle.
2) začni pracovat na své schopnosti empatie. Lidé mají různé komunikační rituály a stejné věty mohou ve stejné situaci znamenat něco radikálně jiného, prosloví-li je různí lidé (Můj oblíbený příklad je pozdrav "Čau, buzno!" - pokud ho pronese heterosexuál k homosexuálovi, je to něco naprosto jiného, než když mluvčí bude též homosexuál).
Co naopak mohu nedoporučit, tak je hledání univerzálně platných pouček. Setkal jsem se s lidmi, kteří přísahali na tuhle příručku:
Nenásilná komunikace - Marshall B. Rosenberg | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
http://www.kosmas.cz/knihy/186396/nenasilna-komunikace/
Podle mě v ní je spoustu zajímavých a podnětných nápadů (které ovšem v kostce obsahují i např. Čtyři dohody; tady jsou ovšem rozvedeny téměř do algoritmického návodu). Na druhou stranu si umím představit situaci, ve které by i tento postup vedl k pádu do neporozumění. Navíc je zde popisovaná technika zoufale pomalá a mnoho lidí by pomalost této komunikace vytočila k nepříčetnosti.
Vlastně bych měl ještě jeden krok, který považuji za důležitý:
3) rozvíjej svoje vyjadřovací schopnosti. Není to jen ve slovní zásobě, ale hodně důležitá je například schopnost umět stručně a výstižně popsat svoje pocity a emoce. Většina lidí neumí o těchto věcech pořádně mluvit a pak se diví, že ostatní nevědí, co po nich dotyčný vlastně chce.
Každopádně bych mohl takto teoretizovat ještě dlouho... Ale mám pocit, že už teď tu vystupuji v roli samozvané autority (hlavně to vypadá, že se beru hrozivě vážně) a to se mi moc nelíbí:-) Protože rozhodně nejsem odborník, i když nepopírám, že něco o komunikaci už vím. Přesto dělám občas strašlivé kiksy...
Takže pokud máš nějaké konkrétnější téma, budu velmi rád, pokud se o něj podělíš:-)