SETEC: Bohužel mi Tvá klasická teminologie přijde velmi neklasická a s výjimkou zmíněné komunity nevím, kdo ji používá.

Uzavřený a otevřený systém jsem ve svém příspěvku definoval, introverze a extroverze už jsou natolik rozšířená slova, že je lze považovat za součást běžné slovní zásoby.
Proč používám odbornou terminologii? Nejpíš profesionální deformace, protože se komunikaci snažím studovat do hloubky i v rámci vědeckého zkoumání. Jsem tedy zatížen oborovou terminologií napříč několika obory (konkrétně obecné lingvistiky, logiky a trochu psychologie).

Proč používám složitý popis? Protože Tvé "stáhl jsem se z komunikace" je velmi vágní a nepopisuje, co to přesně znamená. Jen jsi řekl, že jsi přestal komunikovat se svým otcem. Můj popis řekl, jak se řešili situace, kdy se s otcem komunikovat potřebovalo. Navíc, ona příkladová osoba se nestáhla z celé komunikace - jen s ním neřešila věci týkající se emocí. To je o dost specifičtější případ.
To, že používáš jako termíny slova z běžné slovní zásoby - jako třeba "stáhnout se z komunikace" - má sice tu výhodu, že je to intuitivně srozumitelné, při konkrétních situacích to ve skutečnosti může situaci zatemňovat.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu přijít na to, jak by "Ale asi to nebude tak strašná ženská, když přivedla na svět a vychovala takového fajn kluka, který se jí líbí a kterého si ona vzala za manžela." mohlo obstát jako argument. Naprosto nechápu, jak s hodnocením jednoho člověka, souvisí skutečnost, že je (blízkým) příbuzným jiného člověka.


Ad "
Osobně si myslím, že nikdy nemáš šanci najít u někoho komunikační kanál, když se na téma o kterém se s ním chceš bavit nedokážeš podívat jeho očima. Komunikační linie se tak vytvoří přirozeně, jsi ochoten přijímat. Tohle řekl jednoduše už Dale Carnegie, ve své knize jak získávat přátele " upřímně se o lidi zajímejte" on neříkal, dělejte to povrchně, ale upřímně. "

A neříkal jsem tohle jinými slovy čistě náhodou zde? To by ovšem naznačovalo, že Ti dělá potíže se podívat na téma, o kterém se bavíme mýma očima:-)

THOMASMORTA: Díky za smršť doporučení a podnětů k diskusi. Přesně o tohle mi jde aby tu měl každý možnost říct svůj názor k tématu. Popravdě bych raději uvítal praktické zkušenosti než teoretické filozofické dýchánky. Napadá mě uvést jeden z mých velmi osobních příkladů z mého života. Pro mě velmi citlivy protože se týká mého otce, který je dnes již bohužel po smrti. Můj otec byl velmi prudká povaha a upřímně řečeno, když byl nějaký problém nešel pro facku daleko. To u mě nakonec vyústilo v to, že jsem se asi v 15 letech v jeho případě stáhl z komunikace A když bylo nutné něco řešit obracel jsem se na něj přes mámu. Po čase jsem se začal zabývat intenzivněji komunikací a když mi bylo asi 21. Uvědomil jsrm si, že bych mohl být schopen s tim co znám, svoje vztahy s otcem obnovit a zlepšit. Byla to dlouhodobá mravenčí práce kdy jsem první 3 roky zvládání musel čelit otcově hněvu. Postupně se náž vztah zlepšoval a jeho vztek ubýval, přestože vůči ostatním byl stále ona prudká povaha nakonec se náš vztah natolik zlepšil, že když jsme si volali vyprávěli jsme si jako dobří kamarádi, podporoval mě a fandil mi i ve věcech, na které měl jiný názor. Na druhé straně jsem měl srovnání s mým starším bratrem, který byl původně jeho mazánek, ale postupem času, hlavně po období puberty se jejich vztahy zhoršovaly, často byli jak 2 kohouti na smetišti. A nakonec to bylo tak špatné, že jeden druhého nemohli vystát. Když potom táta zemřel. Bohužel náhle na rakovinu. Zůstal mi po něm dobrý pocit někoho kdo mě měl rád, s kým jsem si to své vyřešil. A vím, že mého bráchu dodnes mrzí, že s ním nakonec neměl takový vztah jako jsem měl já.

Upřímně každý jsme na komunikaci určitou autoritou. Někdo větší, jiný menší. Každopádně tenhle klub by nám měl umožnit svoje názory a zkušenosti sdílet. Proto díky za tvůj pohled na věc a první příspěvky k diskusi. Doufám, že to nebude trvat a přispěchají se svým pohledem na věc i ostatní.

K anketě. Je to prostě jednoduchá anketa, která nám pomůže zjistit, jak pohled na danou otázku kdo vidí a co převažuje.

A teď, když jsem Tě zahrnul hromadou odkazů na tu tenčí tu tlutší knihy: Moje zkušenost je taková, že lépe komunikovat naučíš jen ty, kteří se o to sami zajímají. Jediné, co můžeš udělat s ostatními, je naučit se rozpoznávat jejich komunikační vzorce.
K tomu jsou IMHO třeba dva kroky:
1) zapomeň na všechno, co Tě učili ve škole o jazyce a komunikaci (snad s výjimkou VŠ oborů, které se komunikací přímo zabývají - tj. obecná lingvistika, psychologike komunikace, opatrný bych už byl u logiky). Podle gramatických pravidel by v situaci, kdy se u autobusové zastávky zeptáš: "Kolik je hodin?" neměla být adekvátní odpověď "Autobus už jel." Jenže v konkrétní komunikační situaci tahle odpověď může fungovat, protože je velice pravděpodobné, že chceš vědět právě tohle.
2) začni pracovat na své schopnosti empatie. Lidé mají různé komunikační rituály a stejné věty mohou ve stejné situaci znamenat něco radikálně jiného, prosloví-li je různí lidé (Můj oblíbený příklad je pozdrav "Čau, buzno!" - pokud ho pronese heterosexuál k homosexuálovi, je to něco naprosto jiného, než když mluvčí bude též homosexuál).

Co naopak mohu nedoporučit, tak je hledání univerzálně platných pouček. Setkal jsem se s lidmi, kteří přísahali na tuhle příručku:
Nenásilná komunikace - Marshall B. Rosenberg | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
http://www.kosmas.cz/knihy/186396/nenasilna-komunikace/
Podle mě v ní je spoustu zajímavých a podnětných nápadů (které ovšem v kostce obsahují i např. Čtyři dohody; tady jsou ovšem rozvedeny téměř do algoritmického návodu). Na druhou stranu si umím představit situaci, ve které by i tento postup vedl k pádu do neporozumění. Navíc je zde popisovaná technika zoufale pomalá a mnoho lidí by pomalost této komunikace vytočila k nepříčetnosti.

Vlastně bych měl ještě jeden krok, který považuji za důležitý:
3) rozvíjej svoje vyjadřovací schopnosti. Není to jen ve slovní zásobě, ale hodně důležitá je například schopnost umět stručně a výstižně popsat svoje pocity a emoce. Většina lidí neumí o těchto věcech pořádně mluvit a pak se diví, že ostatní nevědí, co po nich dotyčný vlastně chce.

Každopádně bych mohl takto teoretizovat ještě dlouho... Ale mám pocit, že už teď tu vystupuji v roli samozvané autority (hlavně to vypadá, že se beru hrozivě vážně) a to se mi moc nelíbí:-) Protože rozhodně nejsem odborník, i když nepopírám, že něco o komunikaci už vím. Přesto dělám občas strašlivé kiksy...
Takže pokud máš nějaké konkrétnější téma, budu velmi rád, pokud se o něj podělíš:-)

Tuto diskusi jsem založil protože jsem nikde nenašel téma, které by se zabývalo přímo komunikací samotnou. Ano, našel jsem několik diskusí, které na tohle téma aspirují, ale myslím si, že komunikace je v životě člověka natolik důležitá, že si zaslouží svůj vlastní blok. :)