GAF: V širším slova smyslu určitě. Neustále vnímám, že to co je na komunikaci to zásadní je to jak se přetváří komunikační linie, resp. styl komunikace, ve vztahu k emoci s jakou člověk komunikuje.

Například, vezměme si dva lidi, kteří spolu komunikují. Třeba nějaký manželský pár. V momentě kdy ona je v pohodě a v dobré náladě, bude manželi říkat miláčku, pokud jí něčím bude opravdu rozčilovat bude to hajzl, pak se zase vrátí do pohody a manžel bude miláček. Jedná se o toho samého člověka a styl komunikace se mění podle nálady, resp. odpovídá té emoci ve které se daný člověk nachází. Dokonce v momentě kdy je manželka na manžela naštvaná, má problém najít na něm jedinou kladnou stránku. V momentě kdy bude v pohodě může být kladné cokoliv, už třeba jen to, že je.
Řada lidí má zkušenost, že v momentě kdy je rozčílená, řekne věci takovým způsobem, jak by je nikdy nepoužila.

Na druhé straně bychom v kladném smyslu mohli pozorovat estetické naladění. Pro mě byla velmi zajímavá teorie, že estetika, je vlastně určitý typ velmi kladné emoce, která se nachází vysoko nad takovou emocí jako je třeba nadšení. No a například básník by v tom momentě řekl ... si kočka si kočka si kočka, perfektně uroběná :))

Asi bych mohl jmenovat víc věcí, ale tohle jsem vzal pro příklad k diskusi. Doufám, že z toho je patrné co jsem chtěl říct. (Kdyby ne, to zkusím jinak :) ).

SETEC: ad Veronika: Už asi tuším, v čem je zádrhel: "snažit se komunikovat jejich způsobem" pro mě znamená rozklíčovat, podle jakých pravidel se odehrává "jazyková hra", kterou s Tebou hrají - to je ještě nejspíš srozumitelné. Ale už z toho nejspíš není zřejmé, že pro jednotlivé hráče jazykové hry nemusí platit stejná pravidla. A pokud se máš domluvit s člověkem, který je v afektu, tak by ani neměla, protože v tu chvíli je potřeba, abys nějak kompenzoval překážky, které jeho emoce postavili do komunikace.
Nechtěl jsem tím říct nic jiného, než to, že je potřeba pochopit, jak dotyčný člověk uvažuje, respektive podle jakého klíče interpretuje to, co říkáš. A pak je třeba k němu promluvit tak, aby Tvá sdělení interpretoval v souladu s Tvým záměrem.

THOMASMORTA: S odkazem na tenhle příspěvek se pokusím odpovědět i na to co jsem chtěl napsat dříve.

Ad tvrzení ... pro mě za mě :) Frenologie také vypadala děsně vědecky :). Neboj nemám ve zvyku odpovídat na věci, se kterými jsem nepřišel do kontaktu. Když něco nevím tak to rovnou řeknu, usnadní to komunikaci nám oběma :).

Definice je definice. Promiň ale já jsem si tu definici slova nevymyslel. Da definice je jasná a pevně věřím že ji spousta lidí chápe.

Zásadní problém s komunikací je, že komunikace musí proudit. V momentě kdy přestává proudit jde to celé do hajzlu.

Naprosto typický problém nastává, když někdo někomu říká něco co ten druhý není ochoten přijmout. Nebo kdy by měl někdo někomu něco říct a neudělá to.
Spousta lidí si hraje na to, že toho druhého poslouchá, ale ve skutečnosti jen čeká na příležitost jak zasadit smeč. Nebo jen předstírá zájem, aby měl pokoj nebo aby dosáhl jiný vlastní zájem. Podobných věcí bych mohl jmenovat víc. Jak říkáš příkladů na komunikaci se dá najít hodně, ale problémů v komunikaci je jen několik a dají se definovat. Opravdu není potřeba dělat kolem toho halooo.

Emoce v komunikaci mají svoji naprosto jasnou roli, a pokud ji člověk chápe, ví jak komunikaci s daným člověkem zvládat a jak se k ní má postavit. Pak je pro něj schopnost komunikovat naprosto pohodová věc. (No přiznávám, že bavit se s někým kdo je naštvanej vyžaduje trochu víc než jen pohodu, ale zvládání není složité.

Jestli chceš můžeme si dát pár jednoduchých příkladů.

Třeba Manželka říká manželovi ... Miluješ mě?
Manžel odpoví Ano.
Manželka pokračuje: Když jsem byla nakupovat odřela jsem na parkovišti auto, ale nezapomeň že mě miluješ.

Nebo syn přijde domů ze školy a na otázku jsi dnes dome nějak dřív odpoví, oni mě vyloučili ...

Zakomponujme si emoce. například vztek. Všiml sis někdy, že když má člověk na druhého vztek, má tendenci komunikovat tak aby druhého ranil? Bez ohledu na to jestli jsou jeho argumenty založené na pravdě nebo ne?

Vezměme si příklad Veroniky a její tchyně, tam je to naprosto očividné. A jak s tím zacházet aby se to zvládlo? Tak jak ty doporučuješ? Protože ty říkáš, pokud tvoje tchyně je negativní, buď taky negativní. Nebo jsi to myslel jinak?

A teď, když jsem Tě zahrnul hromadou odkazů na tu tenčí tu tlutší knihy: Moje zkušenost je taková, že lépe komunikovat naučíš jen ty, kteří se o to sami zajímají. Jediné, co můžeš udělat s ostatními, je naučit se rozpoznávat jejich komunikační vzorce.
K tomu jsou IMHO třeba dva kroky:
1) zapomeň na všechno, co Tě učili ve škole o jazyce a komunikaci (snad s výjimkou VŠ oborů, které se komunikací přímo zabývají - tj. obecná lingvistika, psychologike komunikace, opatrný bych už byl u logiky). Podle gramatických pravidel by v situaci, kdy se u autobusové zastávky zeptáš: "Kolik je hodin?" neměla být adekvátní odpověď "Autobus už jel." Jenže v konkrétní komunikační situaci tahle odpověď může fungovat, protože je velice pravděpodobné, že chceš vědět právě tohle.
2) začni pracovat na své schopnosti empatie. Lidé mají různé komunikační rituály a stejné věty mohou ve stejné situaci znamenat něco radikálně jiného, prosloví-li je různí lidé (Můj oblíbený příklad je pozdrav "Čau, buzno!" - pokud ho pronese heterosexuál k homosexuálovi, je to něco naprosto jiného, než když mluvčí bude též homosexuál).

Co naopak mohu nedoporučit, tak je hledání univerzálně platných pouček. Setkal jsem se s lidmi, kteří přísahali na tuhle příručku:
Nenásilná komunikace - Marshall B. Rosenberg | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
http://www.kosmas.cz/knihy/186396/nenasilna-komunikace/
Podle mě v ní je spoustu zajímavých a podnětných nápadů (které ovšem v kostce obsahují i např. Čtyři dohody; tady jsou ovšem rozvedeny téměř do algoritmického návodu). Na druhou stranu si umím představit situaci, ve které by i tento postup vedl k pádu do neporozumění. Navíc je zde popisovaná technika zoufale pomalá a mnoho lidí by pomalost této komunikace vytočila k nepříčetnosti.

Vlastně bych měl ještě jeden krok, který považuji za důležitý:
3) rozvíjej svoje vyjadřovací schopnosti. Není to jen ve slovní zásobě, ale hodně důležitá je například schopnost umět stručně a výstižně popsat svoje pocity a emoce. Většina lidí neumí o těchto věcech pořádně mluvit a pak se diví, že ostatní nevědí, co po nich dotyčný vlastně chce.

Každopádně bych mohl takto teoretizovat ještě dlouho... Ale mám pocit, že už teď tu vystupuji v roli samozvané autority (hlavně to vypadá, že se beru hrozivě vážně) a to se mi moc nelíbí:-) Protože rozhodně nejsem odborník, i když nepopírám, že něco o komunikaci už vím. Přesto dělám občas strašlivé kiksy...
Takže pokud máš nějaké konkrétnější téma, budu velmi rád, pokud se o něj podělíš:-)