SEAMON: popravdě, tady by to chtělo ujasnit si, kdy naposled se někdo z nás setkal s někým "sociálně potřebným". pohled ajťáka zaměstnaného v openspace office bude asi jiný a bude se týkat nějakého obrazu vytvořeného médii, pohled studenta humanitních věd bude jiný, než pohled studenta ekonomie (a oba budou formované ideologií a indoktrinací)... můj pohled je daný tím, že jsem potkal poměrně dost "nezaměstnatelných" lidí. některé situace, které taková setkání vytváří, jsou okrajově zábavná (typu svobodná matka, která mě žádala, abych jí pohlídal dítě, aby si mohla jít přivydělávat tancem u tyče v baru) - ale fakticky, život není sitcom a někteří ti lidé jsou fakt v psychologických situacích, ze kterých není jednoduché cesty ven. Spoustu "nezaměstnatelných" jsem dále potkal v situaci, kdy někdo "nepostradatelný" přivede do firmy nějakého kamaráda a snaží se ho zaškolit do činnosti, která někoho jiného ve firmě už nebaví a chce jí na někoho hodit: přeci jen jsem počáteční fáze rozvoje firmy (z nulového obratu až na ten, když už stálo za to snažit se mi vytlačit od koryta), a dovedu rozpoznat, kdy náklady na takové "pracovní místo" jsou větší, než výnosy z něj.
Vadí mi, že dnešní společnost vytváří sociální tlaky na vytváření "sociálních pracovních míst" a přenáší tak odpovědnost za sociální smír na střední třídu. Libertariánskou cestou se mi jít nechce, protože mi přijde odlišťující a nudná. Takže základní příjem vidím jako jakýsi "kolektivní úplatek" (místo dnešních úplatků individuálních, které pobírají vlivní decisionmakeři, apod.)