FIONOR: jenže chybná je právě úvaha, že člověk je "nula" pokud nepracuje: člověk není definovaný pouze svým ekonomickým uplatněním ve společnosti (a i kdyby ano, tak význam má i jako konzument, protože se účastní rozhodovacích procesů na trhu a vnáší do celého systému svojí poptávkou další informace - tento směr uvažování ale přenechám někomu jinému, mě příliš nebaví). aby trh mohl existovat, tak potřebuje nejen stranu nabídky, ale i stranu poptávky - a to, jestli si strana poptávky nějak "zasloužila" to, že něco poptává, je jen konzervativní ideologický konstrukt - platí presumpce neviny, a správný konzervativec si přece musí přát, aby na trh směli s anonymního hotovostí vstupovat i zloději a podvodníci a něco na něm potávat (viz koneckonců Bitcoin)
každopádně - pro mě je člověk definovaný i jinými, než svými ekonomickými aspekty: jsou určité aktivity, které člověk dělá s ostatními lidmi - ale kdyby za ně měl platit, tak by ztratily svůj smysl. samozřejmě namítneš, že "společnost" popisuje anonymní masu lidí, kteří nejsou ani mojí přátelé, ani moji blízcí - a samozřejmě, že u zcela anonymních příslušníků společnosti by mě teoreticky neměl zajímat jiný druh interakce, než je ekonomická, pokud chci efektivně ekonomicky fungovat.
problém je v první řadě ten, jestli člověk v životě má jiné cíle, než jen ekonomické: pokud ano, tak jich logicky nechce dosahovat ekonomickými prostředky.
minimálně, jako občan demokratického státu musím poněkud rozlišovat mezi dalšími občany, kteří se také účastní stejných voleb, také platí daně stejnému subjektu, také se na ně vztahují stejné zákony - a mezi občany jiných zemí. tak to prostě je: nejsem žádný nacionalista, a léta jsem prosazoval zrušení základní vojenské i civilní služby - a to mj. proto, že jsem poukazoval na to, že diskriminativně brání ekonomické aktivitě mladých lidí - ale faktem je, že buď budu chtít stát zrušit úplně, a nebo, i jako minarchista, přiznám občanství přeci jen nějaký význam. já sice anarchismus úplně nezavrhuju - ale pokládám ho v podstatě spíše za vhodné pro "experimenty na zelené louce", tedy pokládám ho za výchozí stav nějaké úplně nově zakládané komunity - a jsem spíše proti tomu nastolovat ho ve společnosti, která má nějakou demokratickou tradici (jinými slovy: jsem v tomto kontrarevoluční živel, v podstatě, a jsem ten, kdo půjde první ke zdi, až přijde revoluce)
je velká otázka, zda jsem na straně té Amazon-revoluce dronů, které nám budou doručovat, ehm, nové typy smartphonů a Kindle čteček přímo až na nás dvoreček, bez jakékoliv interakce se společností (ono se toto dalo předpokládat už ve chvíli, kdy se objevila optická vlákna - která mají potenciál doručit v podstatě větší informační obsah, než "stará" realita, propojující realitu jednotlivých pozorovatelů zastaralými fyzikálními zákony.... k pochopení mého uvažování je nutné především číst post-cyberpunkové spisovatele sci-fi a varuju vás: na to nemáte žaludek, řada z vás...). jedním z důvodů, proč jsem prosazoval šíření Internetu, byl samozřejmě obdiv ke svobodě projevu, která nastala po roce 1989 a obava, že bude na společnost uvalena nějaká nová forma cenzury... dnešním problémem je ovšem spíše informační zahlcení, a drony doručují zásilky zboží Amazonu - tedy převážně knih - jsou samozřejmě vtipným příkladem, jakou podobu může taky propaganda nabývat (jak tomu budou čelit zbylé konzervativně-levicové a teokratické politické systémy? bombardování knihami z těžkých bombardérů? nebo drony doručující výtisky Koránu?)
každopádně jako hlavní námitku proti tvé argumentaci "homo economicus" vidím toto:
co když je pro nás ostatní příliš nákladné (rozuměj: pracné, náročné) pomáhat tě utvrzovat ve tvojí fiktivní představě, že jsi se o svoje postavení, které je lepší, než postavení ostatních, zasloužil vlastním úsilím?
je to stejná argumentace percentilem pod křivkou normálního rozdělení: ale teď se netýká těch "dolních 20%" prokazatelně neschopných - ale týká se těch "prostředních 60%" co se od nich očekává ten basic skill: co když je jednoduše příliš nákladné vytvářet v těchto lidech iluzi, že jsou k něčemu užiteční?
Nechci popírat právo horních 20% věnovat se aktivitám, kterými sami sebe utvrzují, že jejich společenské postavení je výsledkem jejich vlastního úsilí. Ale otázka je, do jaké míry mají právo tenhle obraz světa vnucovat těm zbylým 80%... (přešel jsem od představy horních a dolních 10% k představě horních a dolních 20%, protože tzv. "rule of thumb" se mi ukázalo překvapivě dobře statisticky popisovat chování, které vykazuje více jak 1000 klientů naší firmy - jinými slovy, věřím pouze statistice, kterou jsem si sám poctivě zfalšoval, a provádím pokusy pouze na svých vlastních zákazních, což je dobrovolný smluvní vztah)