FIONOR: chyba v tvojí úvaze je, že ne všechny interakce v životě jsou ekonomické.
samozřejmě - ne vždy jde ekonomický aspekt stáhnout na nulu. člověk čerpá určité vzácné neobnovitelné zdroje, resp. energii, žádá si práci ostatních, soutěží s ostatními poptávajícími o alokaci těchto zdrojů... potud s klasickou ekonomickou teorií nijak nepolemizuju.
první mezera v tvém uvažování je ale ta, že nic mimo ekonomické vztahy neexistuje: možná pro kuřáky cigaret - ale já prostě volný čas zabíjím jinak, a troufám si říct, že (téměř) mimoekonomicky. zahrnuje to ovšem odjakživa min. určitou míru porušování autorských práv, to připouštím :-) (a to už od éry kopírování audiokazet a kazet s hrami pro domácí 8bitové počítače, v mém případě). ale jde i o tuny jiných aktivit: kdykoliv něco vytvořím, zajímá mi reakce ostatních, a jiné, kteří něco tvoří, zase zajímá reakce moje. evidentně existují mimoekonomické aktivity, kterým je zábavnější se věnovat spíše s ostatními lidmi, než sám - tedy, ačkoliv se bráním ve vztahu k ostatním lidem označení "cenný" či "bezcenný", tak evidentně existují mimoekonomické sociální hry (vč. soutěžení), u kterých mám dobrý pocit, že nealokují skoro žádné další vzácné zdroje (které by nebyly stejně spotřebovány, mimo rámec těhle her - např. lidský čas).
dokonce ti můžu uvést konkrétní případ, kdy mimoekonomická interakce má pro mě jednoznačně větší cenu, než ekonomická: pokud např. předvedu nějaký výkon (hudební, literární) a lidi mi sami od sebe zatleskají, poděkují nebo to pochválí, tak to pro mě má výrazně vyšší hodnotu, než kdybych jim za tu samou činnost zatleskal. a počítám, že existují i jiné další bytosti, které to mají stejně (tedy potřebují mojí pozornost, ne moje peníze ). jinými slovy: mají pro mě hodnotu ostatní pozorovatelé stejné reality, ve které žiju. ale tohle je jen špička ledovce: samozřejmě existuje okruh vztahů (sexuálních, erotických, partnerských), ve kterých se většina populace jejich ekonomizaci snažíopravdu hodně intenzivně vyhnout.
další logická mezera v tvém uvažování je, že všechen (volný) čas, který nestrávím ekonomickými aktivitami na straně nabídky, budu chtít strávit ekonomickými aktivitami na straně poptávky (tedy, že když zrovna nebudu pracovat/podnikat/spekulovat/whatever, tak že budu chtít konzumovat, utrácet peníze, nakupovat, platit za služby, apod.). ve skutečnosti jsou mi ale ekonomické aktivity na straně poptávky ještě méně příjemné, než ekonomické aktivity na straně nabídky: nepatrně by se to snad změnilo, kdybych měl více peněz, ale podstatné je, že uspokojování svých potřeb pokládm v podstatě za nezajímavou ztrátu čas - a že daleko radši, než nakupování a dělání rozhodnutí o preferencích ve své potřebě bych se věnoval nějaké kreativní aktivitě, byť bych za ní nesklidil přímo peníze, ale obrazně řečeno, ten potlesk. Tohle má své hranice: nechci být jistě hladovějící pouliční umělec, kterému veřejnost tleská (a ostatně ten se musí zatraceně naučit podbízet, aby vybral do kloubouku dost peněz na živobytí). Polemizuji se základní představou, že nic mimo ekonomickou dimenzi života neexistuje - naopak, lidi se podle mě snaží maximalizovat čas, který mohou věnovat ekonomicky neutrálním činnostem - a důkazem toho je, že zabíjení volného času podléhající ekonomickým tlakům (různá pay-per-view či pay-per-listen schémata) jsou dramaticky nepopulární a lidi mají tendenci spíš maximalizovat flat-rate předplacený čas a vyhnout se dělání ekonomických rozhodnutí v tomto čase.
určitý extrém jsou lidé, kteří by ekonomická rozhodování rádi vytěsnili, nejlépe i z veřejného života - tak jako vytěsňujeme některé vybrané nižší živočišné potřeby (např. vyměšování a hygienu). tohle může být určitě patologické - je to projev nedůvěry k možnosti svobodného rozhodování jedince o jeho prioritách, je to paranoia, která je víceméně i oprávněná, protože dobrý hráč na straně nabídky samozřejmě může uvažovat stylem "ukaž mi, co poptáváš, abych ti to mohl prodat dráž" - pokud někdo poprává např. nějaký symbol sociálního statutu či prostě lifestylový nesmysl, tak je to jedno, ale pokud je o základní potřeby, tak spoustu lidí štve, že cesta k maximalizaci zisku není nutně cestou maximalizace Q (quantity) na P-Q diagramu. (ale současně zase pokud se na to podíváme z pohledu drancování přírodních zdrojů, tak trh zase nevypadá jako tak špatný nápad... většina socialismů je zoufale antropocentrických, v tomto ohledu)
ale když se vykašleme na oba extrémy - tedy ekonomika jako jediný princip vztahování se jedince k okolní společnosti i ekonomika jako nějaký "primitivní pud", nad který je možné se povznést - tak nám pořád vychází svět, kdy ekonomiku a její smysl nepopíráme - ale současně ji nevidíme jako jedinou smysluplnou náplň lidské existence. ekonomika se týká
scarce resources - vždy ale existují i
abundant resources a uměle bránit v přístupu k abundantním zdrojům jen proto, aby došlo k ekonomikaci i těch aspektů lidské života, které dosud tlakům na alokaci
scarce resources vystaveny nebyly, mi přijde zbytečné. ale je fakt, že lidi se dobrovolně pouští např. do hraní počítačových her, které se zabývají soutěžením o virtuální
scarce resources, takže lidský mozek tenhle aspekt samozřejmě má (já např. rád hraju strategické počítačové hry, zejména online proti jiným lidem). Je ale velká otázka, jestli naopak nedojde k úspoře reálných
scarce resources pokud tato potřeba soutěžení nebude uspokojena právě jen hrami a soutěžením o vzácné zdroje v symbolické rovině... čímž klesne tlak vyvíjený na nevirtuální, skutečné, neobnovitelné zdroje... opět to je jen spekulace, ale nemůžeš popřít, že někteří lidé dávají přednost simulovanému ekonomickému rozhodování v kyberprostoru (jakási "ekonomická onanie") před skutečným ekonomickým rozhodováním.
Víceméně od určitého věku lidé při uspokojování potřeb často dávají přednost stereotypům (proto mají takovou cenu trademarky) a ušetřený čas věnují něčemu, pro co nemám jiný název, než "mimoekonomické aktivity" (rodina, tvorba, zábava, apod.). V tomhle prostředí vznikají i ekonomické stereotypy, a podle mě omyl, kterého se dopouštíš je ten, že vznikají jen ve veřejném, ale nikoliv už v soukromém sektoru. Podle mě stejné vzorce chování se budou vyskytovat kdykoliv, když budeš pro rozhodování o něčem, co bezprostředně nevnímáš svými smysly, pomocí stejného jazyka a stejných prostředků manipulace se symboly.