FIONOR: jenže existuje více variant? pro kterou mám dodat čísla? dodal jsem pro jednu konkrétní. byl jsem obviňován, že požaduju zvýšení DPH - opět, není to pravda, pouze jsem uvedl, že přesvědčení, že by kvůli ZP někdo zvyšoval dǎň z příjmu, nemusí být správné, a pro většinu populace by ZP naopak offsetoval daň z příjmu (je jistě spravedlivé, aby výše ZP nepřesahovala výši daně která by odpovídala nezdanitelnému minimu, které by se týkalo zbytku populace).
prostě můžu si dát práci s jedním konkrétním modelem ZP - ale víš co, tam je jisté, že to není statický model, který bude fungovat trvale. ekonomika je nelineární systém, a sebemenší zásah může mít nepředvídatelné důsledky. mnou preferovaný vzorec (který ovšem většina stoupenců ZP odmítá) je stanovit prostředky vyhrazené na ZP ve formě procenta státního rozpočtu - a tím pádem by každý měsíc vyšla odlišná částka, podle toho, kolik se aktuálně vybralo daní, jak se změnil počet lidí oprávněných pobírat ZP, apod. ve skutečnosti si nemyslím, že je udržitelné stát donekonečna zadlužovat - ale to se už dotýkáme "zakázaného" tématu "co jsou to peníze" a já by se nerad pouštěl na tenký led. fakticky na účetních tricích stojí ekonomika a finanční systém už dnes: problém je, že naše přesvědčení o tom, co je "správná" náplň trávení času občana, sahá hluboko do předindustriální a předinformační éry.
politické strany by se podle mě v budoucnu neměly hádat o to, jeslti ZP nebo ne - ale spíše o dvou číslech - jak velké procento HDP má být přerozdělováno (míra a forma zdanění) - a z toho, co je přerozdělováno, jak velké procento má být vyhrazené na ZP.
tzn. v každé reálné ekomice lze ZP definovat jako vektor, který má dvě složky, každou vyjádřeno jako zlomek v rozmezí 0 a 1. krajní případ je (0, x) - "anarchokapitalismus", nulové zdanění, neexistence státu, x je lhostejné (leda bys minimální stát financoval ne daněmi, ale třeba jen prodejem práv na nerostné bohatství či výběrem pokut za porušování předpisů, ale vše co takto vybereš, by si rovnoměrně dělil, i pak to bude ale mít nějakou režii, x nemůže nikdy dosáhnout výše 1). druhým extrémem případ (1, 1) - extrémní totální komunismus, kdy soukromý sektor neexistuje, resp. vše je zdaněno, a vše je pak přerozdělováno formou ZP (tedy i ti, kdo to rozdělují, berou právě jen ten ZP a starají se o chod systému "dobrovolně"). další pozoruhodná varianta by byla (x,1) - daně nejsou stoprocentí, ale slouží JENOM vyplácení ZP (tomuto konceptu říkám "minimální sociální stát").
mnou preferované formy ZP, které pokládám za vhodnou přechodovou formu od současného systému přerozdělování (jehož náhlé, skokové zrušení by vedlo max. ke kolapsu), by se pohybovaly někde kolem (0.4, 0.4) - tedy, pokládám konkrétně v podmínkých .cz za reálné, aby se ze stávajícího státního rozpočtu ve výši kolem 40% HDP použilo dalších cca 40% pro vyplácní ZP (ovšem nikoliv vůči dnešnímu stavu, ale MÍSTO řady jiných výdajů). jestli je to reálné, nebo jestli by bylo nutné částku snížit či by bylo možné si dovolit si jí zvýšit - to bylo nutné jaksi zjistit pozorování situace, která by nastala (nejde přesně spočítat, o kolik by klesla kriminalita - lze jen "debugovat" - tedy udělat nějaký krok, změřit, k čemu to vedlo, a pak se rozhodnout, jestli ho vrátit, nebo jestli udělat krok, nebo jestli nedělat nic...)
jedním z největších problémů dnešní doby je, že přesto, že prokazatelně žijeme v silně nelineárním světě (viz jen třeba předpověd počasí - nelze víc jak cca 2 dny dopředu, bez ohledu na množství vynaloženého výpočetního výkonu), tak v humanitních a ekonomických vědách je pořád v módě vzhlížet k výšinám, kterých dosáhla matematika někdy v 19.století - tedy teorie funkcí, popis jejich průběhu, derivace, minima, maxima, prostě matalýza - až na to, že tím je možné popsat chování jen velmi jednoduchých lineárních systémů, které jsou ve světě spíše vzácností.
správné by bylo např. vsadit se, jestli by v případě zavedení ZP drobná kriminalita spíše stoupla, nebo spíše klesla... a případně jak by se změnili její formy (je možné, že ten, kdo by se vsadil, že neklesne, by si pak v zoufalství snažil někoho najmout, aby prováděl i nerentabilní formy drobné kriminality, jen aby zkreslil výpočty experimentu :-) takovéto věci jsou právě příkladem té nepředvídatelné zpětné vazby: svět, ve kterém se lidi nevsadí o to, jak nějaká změna dopadne, se může odvíjet úplně jinak než ten, kde se spolu vsadí.. motivace lidí pak budou zcela jiné...)