TRISSIE: tak já si nejsem jistý tím slovem flákač - protože si dovedu představit spoustu "profesí", které kdyby nikdo nevykonával, tak bude svět o něco lepší místo. pro mě není automatické, že když se něčeho udělá víc, tak je to lépe (subjektivní hodnota něčeho se často odvíjela od relativní vzácnosti), není automatické, že předstírat nějakou činnost je lepší než nedělat nic, apod. a v podstatě - než si platit policajta, který bude dříve či později nevyhnutelně s něčím prudit i mě, aby chytal zloděje, tak mi přijde jednodušší rovnou uplatit zloděje, aby nekradl (a tím zrušit pracovní místo policajta)
samozřejmě moc nemám rád hodinové sazby mzdy, apod. - tím jsou zvýhodňováni lidé, kterým ta samá věc trvá déle - ale stejně špatné je normování, kolik by se čeho mělo stihnout v jakém termínu, apod. takže nejlogičtější je pro mě podíl na zisku. kolik práce je potřeba k dosažení zisku, je často náhodné, často to závisí na vnějších faktorech - a odmítám uznat, že strávit něčím víc času je dobře, a že vykazovat nějakou aktivitu je lepší než jí nevykazovat, apod. problém je, že kromě zisku vzniká i ztráta, zaměstnanci by rádi viděli podíl na zisku, ale určitě by neradi podíl na ztrátě (nehledě na to, že by an neměli čím ručit, apod.) - tohle všechnou jsou zajímavé věci, které s tématikou ZP volně souvisí, ale jsou offtopic a nemám na to tolik času.
paradoxem řady radikálních libertariánů požadujících nulové daně je, že často nikdy ani nepodnikali, a řada z nich pouze chodila do práce (o jejíž užitečnosti nemají žádných pochyb, protože někdo jim na tu práci zaplatil, a ten si ty peníze určitě vydělal poctivě, atd.). prostě oni trpěli v těžké (obvykle kancelářské práci, s obědy v poledne, apod.), strašně se u toho nudili, apod. - takže je ok, aby ostatní "trpěli" taky.
celkově bych tu debatu stočil zpátky k ZP: nejjednodušší výklad ZP je takový, že stát je korporace, občané se rodí jejími akcionáři, a ZP by byl dividenda, vyplácená v případě že hospodaření státu skončí se ziskem. samozřejmě bychom nejdřív museli ukončit deficitní hospodaření státu, které dlouhodobě pokládám za velký problém (vidím v tomhle ekonomiku tedy spíš klasičtěji, než jako keynesyánec - deficit by snad dával smysl krátkodobě, k překlenutí krizí a katastrof - ale ne trvale). jenže pokud se mi někdo zeptá, PROČ by stát neměl hospodařit deficitně, tak mu právě odpovím, že by bylo žádoucí, aby vyplácel svým občanům ZP.
další věc je, že nejen ZP, ale i ostatní mandatorní výdaje státu bych raději viděl vyjádřené jako zlomek reálně zdokumentovaného (přiznaného) HDP, než v absolutních číslech - která pak vedou stát k nutnosti se zadlužovat. Stát by měl být v podstatě schopen hospodařit v jakýchkoliv jednotkách (nejen v národní měně) - jedno jestli v korunách nebo v bitcoinech - a měl by více uvažovat relativně - tedy v kategoriích "porcování" toho, co bylo reálně vybráno - než v absolutních číslech, která často nemusí znamenat nic (např. v případě inflace). samozřejmě v posledních letech dorostla generace "teoretiků", kteří nikdy nezažili válku (ani já ne), ani žádnou revoluci a inflaci (já ano), ale zato zažívají ekonomickou krizi bez nějakých větších nárazníků (např. pro ně není samozřejmost založit nějakou vlastní firmu, jako pro mojí generaci)