Ono aktivistum připadá, že co občan to někdo kterej sdílí jejich hobby, kdo děsně touží aktivně se zajímat o politiku a denně sledovat x zdrojů, něco si dohledávat apod., ale ono prdlajs, občan chce klidně nerušeně existovat pokud možno šťastně a má jiná hobby, kolikrát i svejch starostí nad hlavu. Konečně po roce 89 se děsně zajímal o politiku každej, dokonce tim hučely hospody, ale efekt nic moc.
Vcelku dycky závidim lidem, co znaj maximálně starostu a šerifa, vyskytujou se namnoze v dokumentech a zážitích od amíků a zbytek potentátů je nebere, protože spíš než čekání na to, co pro ně udělá kdosi ve státní správě či kongresu zaměstnávaj svou mysl tim, co pro sebe udělaj sami. Vcelku mužu říct, že i mě se ten přístup hledání pomoci u sebe dost osvědčil:-)
SEAMON:S volbama to kdosi shrnul do myšlenky, že kdyby se nima dalo něco změnit, už by dávno byly zakázaný (tim teda nemyslel barvu fanglí v parlamentu apod, ale změnu fungování k lepšímu).