SHEALA: Potvrzuji, taky je to moje zkušenost. Němci jsou v tomhle svým způsobem extrémisti, ačkoliv úrovně Japonců nedosahují. Ona to je IMO kulturně-historická záležitost: lidé, vychovaní v tom "zlém vykořisťovatelském kapitalismu" jsou si vědomi, že úspěch je odměna za talent a úsilí. Lidé, vychovaní v sociálním systému (záměrně nepíšu socialismu) jsou výrazně méně iniciativní a požadují vyšší odměnu. Mají totiž dojem, že jaksi to "úsilí navíc" je něco supervýjimečného.

Aspoň tak to vidím ze své osobní zkušenosti z první ruky.. a z 80% se setkávám s lidmi z IT oboru.

NEKROMANT: Pokud se ptáš na vesmír a vůbec, tak odpověď je 42. :) Jinak co se téhle planety týče, lidstvo jakožto dominantní druh došlo ke konsenzu, že má právo si zdroje planety rozdělit podle nějakých pravidel. Kdysi to bývalo právo silnějšího, pak právo urozenějšího, když se to jedněm urozeným nelíbilo tak se vrátilo zase právo silnějšího, pak přišel někdo bohatší a toho silnějšího koupil i s příbuzenstvem.. a tak dále.

Fór je v tom, že planeta a její zdroje ve skutečnosti nepatří nikomu. Tohle "vlastnictví" je v podstatě jen virtuální právo na dočasné výhradní užívání, protože my tu nebudem, a planeta pořád jo. :)

MANFRED: "Lidi [...] chtěj aby něco dostali z toho co vydělal někdo jinej." - to je, bohužel, klíčová vlastnost v celé řadě postkomunistických zemí. Hledáme zemi kde lítají pečení holubi do huby.

Za bolševika jsme měli za to, že tou zemí je západní Německo nebo Amerika, protože na tom byli v porovnání se socialistickým světem dobře. Pak jsme dostali šanci svobodně se rozvíjet, podnikat, a dokázat že na to taky máme.. a zjistilo se, že v kapitalismu pečení holubi fakt nelítají. Zklamaní a otrávení pak Češi hledali svou zaslíbenou zemi, medem a strdím oplývající, v Evropské Unii. Ani Brusel nám ale pečené holuby neslíbil, a protože v EU většina zemí jen bere dotace, tak penízky docházejí.

A tak zklamaný líný český Honza zahodí hrábě a uchýlí do hospody, za poslední pětník si dá pivo a buřta s cibulí, a bude nadávat jak je to nespravedlivý. A bude vzpomínat jak mu bejvalo dobře, když se mohl flákat a stejně dostával svých dvanáct set bolševických korun. A pak půjde chrápat, a zatímco se mu bude zdát o snadné výhře v lotynce, o pár kilometrů dál bude Helmut ještě za posledních slunečních paprsků honem sklízet seno, aby v noci nenamoklo, protože je dobrý hospodář. To ho naučil jeho táta, a toho to naučil jeho děda, protože se vždycky museli ohánět.

NEKROMANT: A vůbec, proč neporovnat na nejlepším příkladě který nám historie dodala.
Německo po válce. Půlka v socialismu, půlka kapitalistická.
Co říkají tvoje vědomosti o tom, kde se měli lidi lépe?