VYHULENY_UFO: podívej: o korporacích říkám jen tolik, že zdanit "chudáka korporaci" je trochu něco jiného, než zdanit mzdu, zisk, nebo prostě jakýkoliv příjem fyzické osoby. nemluvím o "špatných rukou" - mluvím fakticky o žádných rukou. stát i korporátní sféra vytváří neosobní rozhodovací mechanismy, oboje dvoje teoreticky může korigovat nějaká zpětná vazba, u státu jsou to volby, u korporací je to čistě teoreticky poptávka... jenže právě s tím, jak tržní hodnota práce klesá, tak klesá i kupní síla, která může korporace korigovat: takže ani tak: ani nejsou soukromý subjekt, ale přitom je nic doopravdy nenutí chovat se ve veřejném zájmu. (teoreticky sice musí dodržovat zákony, ale co když působí ve více zemích?)
jinak nemám čas tyhle debaty donekonečna vést, všichni od ZP různým způsobem uhýbáme (a já pak ve snaze udržet nit nutně taky). digitalizované staré soudní spisy jsou bezvýznamný detail proti _budoucí_ podobě různých veřejných dat: jak přesně to bude udělané, to netuším, ale jisté je, že stát začne řešit, která data může dát všem, a která ne. a ta data, která zpřístupní všem, budou hrát stále větší roli. tedy ve výsledku: co se rozdělí rovnoměrně mezi občany jako ZP, to bude jasně veřejně kontrolovatelná položka, dále nezpochybnitelná: strany budou v programech řešit, zda jí spíše navyšovat, nebo spíše snižovat, ale psychologicky to bude úplně něco jiného, než když někdo chce škrtat dnešní ne-zcela průhledné a ne-zcela kontrolovatelné sociální výdaje.
kromě toho všem, kteří mají pocit, že každý, kdo může pracovat, by měl pracovat, protože oni by ho přece rádi viděli pracovat, musím znovu zopakovat. tržní cena čehokoliv nabízeného na trhu se odvíjí od toho, jak snadno ten, kdo to poptává, může nabídku substituovat něčím jiným. když říkám, že některé druhy práce nemají tržní hodnotu, tak je to o tom, že jde o práci, kterou může dělat fakt každý (v řadě případů dokonce i někdo postižený, kdo nemusí, protože bere důchod: nenutím někoho takového pracovat, jen upozorňuju, že takové činnosti existují). tzn. že tržní hodnota téhle snadno substiuovatelné práce se limitně blíží nule - není ale úplně nulová. historicky se toto řešilo vším možným od otrocké, nucené práce až po instituci minimální mzdy: s tím, že existuje sociální tlak na zachování těchto pracovních míst (dotovaných odjinud, ať už v rámci firmy, nebo formou státních pobídek).
ZP především nikomu nebrání pracovat a přivydělat si. ZP není o tom, že někoho jiného nutíš pracovat za sebe nebo pro tebe, živit tě (o tomto v éře automatizace a velkovýroby vůbec nemá cenu uvažovat, přece....). ZP je o tom, že aspoň určitá část zisku (ta zdaněná) by měla jít ve prospěch všech a rozdělit to rovným dílem je prokazatelně fér a kontrovatelné. není to komunismus: ten by znamenal rozdělit _všechen_ zisk, zdanit ho 100%. nemyslím, že podstatná část stoupenců ZP mluví o rozdělání všeho zisku: je to prostě představa těch, kteří nějaké daně platí (min.spotřební - DPH), co by se s těmi vybranými penězi mělo dít. zatím menšinová. nemusí tomu tak ale být vždy.
místo telemarketingu vnucujícího nesmyslné zboží a sluby (pozor, často i podvodné!) si dovedu v éře ZP představit telemarketing ze strany manhunting agentur: "nenudíte se zrovna? nechtěl byste si u nás přivydělat? my nemůžeme nikoho sehnat na činnost XY....". No, když bude cena za tu práci dobrá... proč ne :) k ZP bude potřeba si přivydělat něco navíc.
dokud mi telemarketing vnucují nějakou nesmyslnou _nabídku_ (musí být přece jasné, že náhodně vybrané tel. číslo peníze nazbyt nemá) a nekontaktují mi naopak s tím, že ode mě někdo naopak něco _poptává_, tak jsou pravidla nastavené špatně a někdo je holt někde nucen pracovat za podmínek ještě horších, než za jakých bych to byl ochoten dělat já...