_BENNY:
VYHULENY_UFO: no, ve Švýcarsku je toho času DPH jednociferné (v EU je minimální předepsaná sazba 15%)
budeš se divit, ale nejsem příznivcem růstu konkrétně DPH nade všechny meze (50% je dost na to, aby to bylo "nade všechny meze, pokud by se současně nezrušily jiné daně - typu daň z příjmu, apod.)
ovšem orientace na posun od např. daní, kde někdo musí přezkoumávat daňovou uznatelnost nákladů, k daním, které se řeší čistě jen účetně - jako DPH, sales tax, apod. - je do jisté míry logická, protože ta "uznatelnost" je víc a víc jen o osobní drzosti, slovíčkaření, odhodlání daňových poradců, apod. Daně jsou složitý problém. Myšenka impéria je, že výběr daní (od nejslabších hráčů) je v podstatě frenčíza (takhle to fungovalo už v Římě, a dnešní koncept DPH je tomuhle konceptu podezřele blízko, když ho jednou vidíte "zevnitř"). Myšlenka republiky naopak je, že daně je třeba vybírat od velkých hráčů, kteří dosahují úspor z rozsahu a těží ze stability systému jako celku: nakonec to ale vede k tomu, že velcí hráči se na to vyserou a pokusy o různé znárodňování a zestátňování vedou k neefektivní byrokracii a celkově k pocitu chudoby. Masy mají sklony bohatství elit začleňovat do portfolia imaginálního bohatství, na které by dosáhly - kdyby vyhráli v loterii, v kasínu, kdyby třeba prorazili a byli úspěšní, apod. - takže absence bohatství elit může vést k subjektivně pocitovanému nedostatku, mizí naděje, že mezi elity může člověk prorazit "kdyby dal Bůh" (katolická morálka) nebo "kdybych se opravdu snažil" (protestantská morálka).
Poptáva po nějaké pseudo-rovnosti tedy není vysoké, naopak široké masy se chtějí podílet na imaginárním bohatství, okukovat ho, toužit po něm, apod. Plné regály, ve kterých na nic nemají, jsou pro lidi psychologicky důležité - prázdné regály se prostě neosvědčily. To ale znamená, že i ten ZP není pro většinu lidí moc atraktivní koncept, a budou ho spíš tolerovat jako "nutné zlo", až zjistí, že snižuje náklady, apod. Takže fakticky i u toho strojově, automatizovaně vyráběného zboží bude velká společenská poptávka po tom, aby přístup k němu nebyl nijak zvlášť rovnoměrný, protože celá moje životní zkušenost je, že lidi chtějí vidět někoho, kdo je na tom hůře (určitá možnost je najmout tyhle lidi jako herce a ukazovat chudobu pouze jako divadlo, pro uklidnění většiny, která nechce mít pocit, že je na tom nejhůř :-))).