YMLADRIS: ja se priznam, ze Montessori me nezaujalo natolik, abych si o tom nastudovala nejak moc, takze mam spis takove dojmy z kusich informaci, co se ke mne dostaly. a Reggio Emilia jsem teprve zacala studovat :)

nicmene nejake dojmy uz z toho vseho mam, kdyztak me klidne opravte, jestli se u Montessori pletu. Montessori na me pusobi rigidneji, s mene prostorem pro kreativitu, nejsem si jista, jak moc se tam tvori, tim, jak tam jsou dane ty pomucky a dite se uci postupy, jak s nimi pracovat a jen strida jednotlive aktivity. oproti tomu v Reggio se na tvoreni a fantazii klade velky duraz, dite se svymi napady je brano jako rovnocenny partner, dava se mu hodne prostoru k sebevyjadreni, ke zkoumani vlastnich myslenek a vlastniho sveta. ucitel muze prijit s nejakym nametem, tematem ke zkoumani a deti jej pak ve tride rozvinou, ucitel uz pak jen sleduje zajmy tech deti. cele je to takove otevrene vnejsim vlivum a projekty vznikaji hodne organicky, coz mi prijde prirozeny, tak, jak to v zivote funguje. celkove Reggio je hodne liberalni a otevrene, Montessori na me pusobi jako uzavreny pristup. nekdy mam pocit, ze si privlastnuji postupy a napady, ktere jsou bezne pouzivane a vyvojove psychologii zname, ja nevim, treba ta zrcadla u zeme a celkove zpristupneni predmetu na uroven deti, to prece neni Montessori, to je normalni common sense :) nebo ze vyrabi specialni Montessori pomucky, mi to proste prijde zbytecny, nejaky system takto uzavirat, a libi se mi ta flexibilita a organicnost u Reggia. pro zatim asi hlavne toto, urcite postupne prijdu na spoustu dalsich veci :)

v hlave si to jeste dost srovnavam s pristupem ve sve skolce, kde ucim ted, v mezinarodni skole, kde ucime podle britskyho kurikula a kde je to vsecko zas trochu jinak. muzu se taky rozepsat, jestli to nekoho zajima :)

v Safirce budu delat jako asistentka reditelky, administrativni veci a komunikace s rodici, ale do trid se taky urcite podivam, abych vedela, jak to tam funguje, to budu mit povinny :)

Je to tu sice OT, ale takove spriznene OT :)
Uz dlouho sleduji v Brne materskou skolku Safirka a ted od zari v ni zacinam part time pracovat, tak jsem dostala spoustu materialu k prostudovani. Oni funguji dle principu Reggio Emilia, ja tenhle smer do te doby vubec neznala a jsem z nej nadsena, uz se tesim, az to uvidim v praxi :) Hodne mi to rezonuje s principy homeschoolingu, kde je dite taky vnimano jako kompetentni vedouci predstavitel sveho procesu uceni a rustu. Pristup Reggio Emilia je to hodne zamereny na predstavivost, tvorivost, vsestrannost, zajmy konretnich deti, schopnost komunikace ve skupine, vlivu prostredi a mnoho dalsiho.

Mrknete na: http://www.reggioemilia.cz/cs/
Muzu toho nasdilet i vic, kdyby to nekoho zaujalo :)

aktivity 12-18
Rastieme s montessori: Montessori aktivity 12 - 18 mesiacov
http://rastiemesmontessori.blogspot.sk/2013/01/montessori-aktivity-12-18-mesiacov.html

KOSMO: no - já asi to slovo "MOC" vnímám trochu jinak, než ty - vymezení pravidel v chodu rodiny a vytvoření podnětného prostředí pro dítě jako projev moci nevnímám :-)

MAKU: však v pohodě... ano, nechci bojovat s vlastním klukem a hrubou sílu omezuji na nejmenší možné minimum... neb si uvědomuji rizika takového chování - rychlý výsledek a nepředvídatelný následek...
Z tvého postu zase cítím odpor k moci - jenže co naděláš - nějaká ti byla svěřena a zacházet s ní musíš :-) Když se budeš tobě svěřené moci vyhýbat - vyhýbáš se vlastní zodpovědnosti za jeho růst - necháš to na okolí - tak to z mého pohledu přináší také velmi nepředvídatelné následky... především na zdravém sebevědomí a soběstačnosti (častější postoj oběti situace)... viz třeba ty fotky od Ymladris... kde dítě dostává svůj prostor pro napodobování dospělých a učí se - má nad tím svým malým-velkým prostorem také moc :-) A to vše z moci rodičů, kteří to pro ní připravili :-)

KUATO: neni zjevny zda se na neco ptas... takze odpovedi :-)

1. v montessori se veri na to, ze usporadane prostredi je prehledne a vede na usporadanou a prehlednou mysl a ze v procesu uceni/rozvoje je absolutne zasadni skill soustredeni (napr. nikdy nerusit decko pokud se do neceho hluboce zabere) a delaji vsechno mozne pro to, aby soustredeni pozvali (bily tacky na kterych se vyrazne rysuje pomucka, klid v ucebne, ... ... ...). Takze v monte zarizenich pres to nejede vlak, musi se udrzovat poradek, personal decka donuti.

2. aldortova se shoduje s montessoriovou v nazoru ze kolem dvou let vrcholi v decku senzitivni faze na rad a poradek (davaji veci na misto samy z vlastniho puzeni a tak), ale aldortova si mysli ze to pak opadne a ona decka uklizet nenuti, neveri na vubec zadnou manipulaci ani v ramci emancipace, vsechno jenom nabizi a kdyz decko nechce, nemusi. Coz asi neadoptujeme :) (uvidime)

KOSMO: hele, muj synator ma 11, tvrdohlavy, vzpurny, mocensky to resime (resili jsme) taky - zarvat a proplesknout praktikuji obcas tez. ale pozoruju, ze se to s tema detma lepsi, jak rostou, protoze jak se jim rozviji intelekt, tak zacinaji lip chapat, proc se jim rika, aby udelali to nebo to. tedy vnimam, ze se s pribyvajicim vekem prirozene snizuje potreba deti fyzicky trestat (nejsem ten typ, kdo se snazi vychovat bez trestu). navic vnimam, jako by se to u nas blizilo k urcitemu prelomovemu bodu, kdy dite prechazi do role urciteho partnera, ktery uz vedome prejima prace s urcitou zodpovednosti, coz meni i pristup dospelych k nemu - vcera jsem rezal drevo na cirkularce a on to odvazel a ukladal a pak, ze by chtel taky si to vyzkouset, tak jsem porezal to hrube a kulaky rekneme do prumeru 8-10cm jsem nechal porezat jemu. a samozrejme jsem mel u toho reci typu at dava pozor a proc kurva tu pravou ruku dava tak blizko ke kotouci, a ze mu urvu palici, jestli ho uvidim jeste jednou u cirkularky bez rukavic, pac jestli bude tak hloupy, ze si ureze par prstu, tak me zavrou.. to vsechno bral vazne a respektoval. a bylo videt, ze kdyz jsme skoncili, tak byl hrdy, ze to zvladl. osvedcil se - imho zdravy zaklad sebevedomi.

KOSMO: u nás byly podobný důvody opakovaným zdrojem křiku a blbé nálady: odmítal se po příchodu z venku zout, odmítal si po příchodu z venku umýt ruce, odmítal nosit bačkory (v zimě, v létě to neřeším) atp. Částečně pomohly pobídky v duchu: "Jdu si umýt, ruce - půjdeme spolu, nebo si je za chvilku umyješ sám?" (chtěl často se mnou); "Až si zuješ boty a umyješ ruce, mohli bychom si přečíst ..../ zahrát ...." apod. Nepomáhalo to vždy, někdy si obutý lehl na dlažbu v předsíni a odmít dělat cokoli. Děsně mě to vytáčelo, tak jsem si zvykla zavřít dveře od předsíně a nechat ho tam a nevšímat si ho, i když začal dělat scény... vydržel tam jednou skoro hodinu, v leže kopal do podlahy zabahněnýma botama... Postupně se to zlepšilo (samo? samam nevím). Největší záseky - odmítnutí jakékoli spolupráce, poslechnutí, byly vždycky v období, kdy jsem CHTĚLA aby poslouchal (jsem přeci rodič, autorita, dítě zkrátka občas poslechnout musí, i když tomu nerozumí atp.). V takových obdobích bylo nejvíc scén, nejméně spolupráce, nejvíc agrese z obou stran (plácnutí se snažil vracet atp.). Jakmile se dostaneš s dítětem do boje o moc, je to naprd. Pomohla nám zmíněná kniha Respektovat a být respektován. Zásadní je myslím urovnat si v hlavě, jaký způsob vztahu chceš s dítětem mít, co je pro tebe důležité a na co se vykašlat, a taky od jakýchkoliv výchovných metod a pokusů nečekej okamžitý výsledek, vždycky to chce nějaký čas. U těch méně autoritativních metod se výsledek může projevit pomaleji, ale zase se plynule přenáší na více oblastí a celkového vztahu. Synovi je teď už pět, je to totální egouš, ale přes hlavu nám nepřerůstá a s dospělými více méně spolupracuje dobře.