VERONIKA22: líbí se mi, že...
mám radost, že se ti to povedlo...
to je pěkné, viď, ...
máš z toho radost? je to moc krásné...
mám tě ráda, je od tebe milé, že...
príma, ty už umíš..., teď budeme moct...
nemyslím si, že je potřeba se při hodnocení například obrázku vyvarovat subjektivního ocenění, stejně je to subjektivní vždycky... jen to podávám tak, že je jasné, že je to můj názor, a vyzývám ke sdělení vlastního/ ve škole názoru ostatních. často se dozvím, že naše názory se dost různí, a je to tak v pořádku.
u hodnocení striktně zachovávám poměr ideálně 3:1, nebo aspoň 2:1 pozitivní versus negativní, ve smyslu dát na jeden obrázek/referát/... 3 ocenění a jedno doporučení, co udělat příště jinak. končím oceněním. nutím k tomu i děti. je to zpočátku strašně mechanické, ale pak si všichni zvyknou a už to jde samo. psychologicky to prostě funguje, byť tě to v některých případech nutí oceňovat prkotiny a samozřejmosti.