JESTERKA_NA_ZDI: ja mam pocit, ze ten autor hlavne pri vymysleni te teorie vychazi z pozorovani a naslouchani lidem pri parovem poradenstvi. Asi si nejak vsiml, ze kazdy clovek popisuje a odvozuje to svoje "on me ma/nema rad" od neceho trochu jineho a podle toho to nejak rozdelil, cili si to nevycucal z prstu jako nejakou u stolu vymyslenou teorii.
Mne to teda hodne zapadlo do meho pozorovani sebe same. Kdyz napriklad jeden muj byvaly pritel na me mimodek obejmuti zareagoval otrepanim se a slovy "co delas, co po me zase chces?!?" tak to pro me bylo strasne zranujici a dlouhodobe bych nedokazala zit s nekym, kdo ma problem, ze se ho kazdou chvili dotykam, vylozene bych to brala tak, ze me nema rad a vadim mu, naproti tomu treba nemam problem se smirit s tim, ze muj soucasny pritel mi odmita davat darky i na moje narozeniny/Vanoce, neznamena to pro mne, ze me nema dost rad. Nebylo pro me tezky vypozorovat u sebe urcite nemenne vzorce, bez nekterych veci proste fungovat nedokazu, bez jinych ano, stejne tak si lze snadno vsimnout, ze jini lide to maji jinak a ze taky funguji podle dlouhodobejsich vzorcu. Tys u sebe na nic takovyho neprisla, nezapadly ti nektere jazyky vic jak jine?
Jasne ze je to jen koncept a ma svoje limity a omezeni, ale me se s tim pracuje dobre. Treba moji mamku musim hlavne pozorne poslouchat a povidat si s ni, abych ji uspokojila, kdybych ji jen treba vozila nakupy a davala darky, ale neudelala si cas si s ni i popovidat, tak stastna a uspokojena nebude. Naopak kdyz pro ni nic neudelam a nic ji nedam a "jen" si s ni povidam a travim s ni cas, tak je desne stastna :)) Tech prikladu mam tisic, fakt mi to slaplo dobre, takze to jako koncept pouzivam.

KAI: jinak jestli mas cas a chut, poslu ti Lilard: Science behind genius, je tam kapitola o tom jak pochvaly likviduji tu vnitrni motivaci... je to montessori, tak muzes zkouknout

Ja vzdycky kdyz ctu tuto teorii o nechvaleni, vzpomenu si na knihu Pet jazyku lasky od Gary Chapmana (super kniha mimochodem, doporucuji. a tusim, ze Ymladris ji cetla). Kazdy clovek ma dle neho jeden primarni a jeden sekundarni "jazyk lasky". Jazykem jsou ruzne typy chovani a projevy (A: Slova ujištění B: Pozornost C: Dárky D: Skutky, služby E: Fyzický kontakt. Mozno si udelat rychlo test treba zde: http://www.moje-rodina.cz/vztahy-a-intimita/pet-jazyku-lasky-test.html). Cili jednim z onech peti jazyku lasky jsou Slova ujisteni, pod coz patri i pochvaly, verbalne vyjadrene uznani. Dite s timto primarnim jazykem lasky bude absenci chvaleni vylozene trpet, asi jako jine dite, (nebo mozna kazde dite) by trpelo, kdyz by se nejaky vychovny teoretik rozhodl, ze i usmev nebo pohlazeni je forma pochvaly a tudiz je treba ho zakazat.

Osobne neverim, ze existuje jedna spravna vychovna metoda a teorie, pro kterou se ja, matka, rozhodnu - nejlepe jeste pred narozenim ditete. Ano, vychovny styl bude vzdycky vychazet z osobnostniho nastaveni matky a bude vychazet z jeji vlastni zkusenosti, systemu hodnot a tomu, cemu ona veri, ale nemely by se vychovne metody vybirat predevsim podle ditete, ktere vychovavam? Kazde je jine, kazde potrebuje neco jineho a hlavne kazde na ruzne metody bude jinak reagovat. V cem se jednomu muze darit bajecne muze byt pro druheho naprostym peklem, specialne u extremu jako je "nikdy nechvalit".

Co je na verbalnich pochvalach tak nizkeho? O co pochvaly prizemnejsi, nez treba nekomu projevit naklonnost objetim nebo tim, ze si jej pozorne vyslechnu, nebo ze mu s necim pomuzu?
Jasne ze urcite existuje nejaka zdrava mira chvaleni a nic se nema prehanet, nemame v decku vypestovat nezdravou zavislost na externim ujistovani, ale neni obcasne slovo oceneni stejne prirozeny, jako treba to pohlazeni a usmev?

VYHULENY_UFO: a tvoje matka je taky alternativni ekobio nebo se ti to stalo nejak jinak?