• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISMontessori - mimino, batole, školkáč i školák
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    KOTENCE: dělám to taky tak, ale čistě důsledně, pokud není žádoucí manipulovat dítětem žádným způsobem (imho nedosažitelný a nevím jestli vlastně žádoucí), tak nevím, jestli to obstojí - stejně po tomhle mým vyjádření tu činnost může opakovat spíš kvůli mojí radost, než kvůli sobě, ne?
    ALDEMIK
    ALDEMIK --- ---
    VERONIKA22: líbí se mi, že...
    mám radost, že se ti to povedlo...
    to je pěkné, viď, ...
    máš z toho radost? je to moc krásné...
    mám tě ráda, je od tebe milé, že...
    príma, ty už umíš..., teď budeme moct...

    nemyslím si, že je potřeba se při hodnocení například obrázku vyvarovat subjektivního ocenění, stejně je to subjektivní vždycky... jen to podávám tak, že je jasné, že je to můj názor, a vyzývám ke sdělení vlastního/ ve škole názoru ostatních. často se dozvím, že naše názory se dost různí, a je to tak v pořádku.

    u hodnocení striktně zachovávám poměr ideálně 3:1, nebo aspoň 2:1 pozitivní versus negativní, ve smyslu dát na jeden obrázek/referát/... 3 ocenění a jedno doporučení, co udělat příště jinak. končím oceněním. nutím k tomu i děti. je to zpočátku strašně mechanické, ale pak si všichni zvyknou a už to jde samo. psychologicky to prostě funguje, byť tě to v některých případech nutí oceňovat prkotiny a samozřejmosti.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    VERONIKA22: juuu, ty jis lzickou! To mam radost! :-D
    Ja bych rekla, ze ty emoce jsou stejne hlavne v tonu hlasu s vyrazu obliceje.
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    ALDEMIK: ( A pokud pro nás pochvala představuje dvě věci, nestačí nahradit pouze jednou z nich). Můžu poprosit o nápovědu jak tedy oceňovat toho človíčka? Neb to zatím vidím stejně. Komentuji jak se to dítěti podařilo ale furt mi tam chybí ty emoce :o/
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    Nadchla mě montessori pedagogika. Co mám s dětmi dělat? :: O výchově a vzdělávání
    http://www.klara-markuciova.cz/news/nadchla-me-montessori-pedagogika-co-mam-s-detmi-delat-/

    minishrnuti od klary (10 let monte skolka)
    KAI
    KAI --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: tak ja nevidim duvod proc se do toho uzavirat, je to jen koncept ke zkoumani, nepovazuju to za zadny dogma. Bavi me to sledovat, treba u tebe by me vylozene zajimalo, jestli teda te zadny z tech jazyku neoslovil vic jak jiny?
    Vickrat se mi stalo, ze jako prvni lidi zareagovali "ja chcu vsechno!!", coz si myslim, ze je dost pravdivy, ze je pro nas vechny fajn dostavat od vseho trochu. Ale ze jde o to najit to, bez ceho se ti fakt spatne funguje, nebo to, cehoz opak te hodne zranuje (opak slov oceneni je kritika. Nekdo ma kritiku rad, pac se diky ni muze rozvijet, to je pro me treba uplne nepochopitelny, ale takovi lidi jsou ;)) Nekdo si kritiku bere hodne osobne a trapi se ji jeste nekolik dni.).

    Ja nevim, jeslti to znamena, ze ostatni kanaly jsou zablokovany, nebo jestli je potreba v tomhle ohledu se nejak dal rozvijet, mozna jo... ale osobne si proste nedokazu predstavit, (kdyz dam priklad tech opaku jazyku lasky, na tech se to dobre poukazuje) ze bych si najednou v ramci osobnostniho rozvoje a rustu namluvila, ze ted uz mi nedostatek fyzickeho kontaktu nevadi a naopak mi vadi, ze mi nikdo nedava darecky :)))
    Nebo jestli by melo nejaky rustovy potencial se jakoze odpoutat uplne od vseho a rict si, ze mi nevadi absence cehokoli a prijimam uplne vsechno a vsechno ma pro me stejnou vahu? Takhle to myslis?

    Jinak vylozene zablokovany nemam fakt nic, prijimam rada uplne vsecko a cokoli, vsecko sem, nicim nepohrdnu!! Muzete mi jit nakoupit, dat mi darecek, pohladit me, pochvalit me.. :))) Ale nekterymi jazyky proste sama "mluvim" lepe nez jinymi, neco jsem vypozorovala, ze je mi prirozenejsi, nez neco jineho, tak uplne nevidim duvod nejak se ohybat pres koleno a menit to.
    KAI
    KAI --- ---
    IMHO jestli nekdo deti odmita ocenit a chvalit, tak nema ani narok jim cokoli vycist a upozornit je na chybu, tomu pak chybi rovnohava. Ale to by pak znamenalo uplnou absenci zpetne vazby a tu dite (kazdej clovek) podle me potrebuje, ne? Takze podle me neni otazka, JESTLI chvalit a cenit, ale JAK to delat.
    KAI
    KAI --- ---
    YMLADRIS: tak teda konecne :))
    Dava mi to smysl, i kdyz tam michas hodne teorii a konceptu dohromady, nektery znam (jazyky lasky), u nekterych netusim, na co presne se odkazujes (otec je zprostredkovatel vnejsiho sveta?). Chapu kontext tvyho zivota a riziko toho, ze se dite muze prilis fixovat jednak na tu vnejsi pochvalu a druhak jen na cinnosti, ktere mu jdou, ve kterych vynika (to je mimochodem hodne casty jev v nadanych deti, zvyknou si, ze v necem tak exceluji, ze se zacnou vyhybat tomu, kde jsou prumerni az podprumerni. Jsou pak cim dal vice jednostranne zamereni.)
    Napada me opacny riziko, kdy dite neni chvaleny, ale jen se poukazuje na nedostatky. Treba muj tata mi (hlavne pri uklidu a domacich pracech ;))) neustale rikal "nikdy nic nedodelas!", "nikdy nic neudelas poradne!" "jsi strasna bordelarka a jednou doma shnijes!" a s tim ja jsem vyrustala, postupne si to internalizovala, verila tomu a nejak se to asi i stalo self fulfilling prophecy. nekolik dospelackych let trvalo si uvedomit, ze je to pekne sprosta blbost, ze nejsu nekdo, kdo "nikdy nic neudela poradne", fuj. klasicka spatne davana zpetna vazba, pritom by stacilo rict aspon "je, to nadobi uz mas umyte, super, diky! pockej, jeste je potreba utrit ten sporak." Dat tomu nejakej balanc.
    Libi se mi idea mikro oslav, to je mne osobne hodne prirozeny a s detma se to zrovna praktikuje uplne snadno :) Udajne se jeste rozlisuji dva typy oceneni, jednak muzes ocenit dite osobnostne, takove, jake je (prirozene vesele, vtipne..), tedy veci, za ktere se sam nijak nepricinil, proste takove je. A druhak potom veci, ke kterym se musel sam pricinit, neco udelal, neco se mu povedlo, zasnazil se atd. Pro dite jsou pry dulezity oba druhy oceneni, pro jeho zdravy vyvoj nejake osobnostni integrity a sebevedomi, pac si to, co slysi, postupne internalizuje.
    Ted jeste rozlousknout presne to "dávání zpětné vazby a ocenění, které u malých dětí rozvíjí vnitřní motivaci".
    Pro me je tohle tema taky dulezity, pac povazuju slova oceneni za svuj druhy jazyk lasky a prislo by mi skoda o tak svely jazyk lasky svet ochudit :))) Podle vseho dokazu lidi i sama povzbudit, moje byvale kolegyne vzdycky rikaly, jak je to hezky, kdyz nekdo dokaze ocenit jejich praci, neni to jen o detech. Myslim, ze na manazerskych pozicich se to docela hodi a i dospelym lidem se v takovem prostredi dobre pracuje. Obcas se na takove pozici nevyhnes tomu, ze nekomu neco musis vycist, nebo ho upozornit na jeho chybu, tak je fajn, kdyz ho pak umis i ocenit. Pochybuju, ze by pak kvuli tomu lidi zacli delat tu praci jen kvuli tem pochvalam :))
    Docela obsahly tema koukam.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ALDEMIK: kdyz to posunu a zobecnim, tak asi je to tak, ze vetsina lidi ma proudeni emoci zablokovany, nebot emoce = potencialni potize. Takze je projevuje pokud mozno dle pravidel, kdyz jsou spolecensky vhodne zaminky. Nemuzu druheho jen tak obejmout, musim mu zrovna prat k narozeninam. Nemuzu rict Jsem tak rada ze tu spolu ted jsme!, musim vyckat az odvede vykon za ktery je adekvatni projevit radost. Atd. To jsem tady


    YMLADRIS: minila tim bezpodminecnym (bezduvodnym) oslavovanim. Je to necitelne (spatne citelne - jako ze lidi nevi, co to jako znamena, proc projevujes emoci, byt pozitivni), takze to zvysuje uzkost, takze to nedelame. Krok zpet k Brene -- je potreba riskovat zranitelnost a jit s kuzi na trh, chceme-li zit zive. No a decka se s tim uz tak nejak svezou, kdyz dospeli to nemaji ve zvyku ve svych zivotech delat (vyjadrovat hodnotu/oslavovat...)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    YMLADRIS: Já než se dokopu napsat z kompu něco delšího, tak mě někdo předběhne.
    Napsala jsi to v podstatě tak, jak jsem to myslela. Ta vina a stud je taky zajímavej námět k přemýšlení. (Teda né, že by mě napadlo dítěti nadávat do zoufalců, protože udělalo chybu, ale stejně).

    Já si toho chválení všímám u muže. Často mu v záchvatu zamilovanosti říkám "ty jsi tak dobrej, ty jsi nejlepší..." a on se mě s nedůvěrou ptá proč. Přitom vyjádřit, co se mi nelíbí, umím velice konkrétně :-)
    Chválení stylem "hodná holčička/šikovnej kluk" je takový nekonkrétní, nedůvěryhodný a zárověň to po dotyčnym chce, aby si sám přebral, co to vlastně znamená a choval se podle toho. A viz ALDEMIK: to je taky hezká pravda.
    Ocenění by podle mě mělo být konkrétní a nezavazující. Třeba "díky/mám radost, že jsi mi vyčistila boty" - to je super, chci ti dělat radost a možná ti ještě někdy vyčistím boty, ale nic to neznamená, kdyby ne.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: Jo, tu ted přednášku a další jsem viděla, ale chtěla bych si právě něco přečíst.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: nemam. na youtube je jeji ted prednaska, na amazonu recenze na knizky atd. neni cas
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    KEIKIN: tak tam je to na stejném principu, neříkám nic o daném člověku, ale o tom činu, např: "to je ošklivé chování, to se nedělá, někomu brát hračku" neříkám: "ty jsi ošklivý, jsi zlý, ..."
    tak kolem dvou, tří let jsem tohle používala často :"Mám tě ráda, ale tohle se mi nelíbí"
    třeba i u pohádky neříkám, že je někdo zlej, ale dělá zlé věci.

    a takový ty případy, kdy dítě něco rozbije, vyleje, tak zkrátka se stalo, ale pojd si to uklidit, tady máš hadr
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: Nemáš náhodou od Brene něco v pdf k přečtení?
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Mně by spíše více zajímalo rozvést téma opačné, tedy kárání - to je imho častější než případná pochvala. Zajímá mně, jestli v případě rozhodnutí nechválit dítě je nutné současně také nekárat. Protože pokud odstraním pochvaly a nechám kárání, tak by mi to přišlo nevyvážené.
    ALDEMIK
    ALDEMIK --- ---
    YMLADRIS: Vidím tam ještě jednu věc (kromě zmíněné determinace):
    Pochvala z mého úhlu pohledu pro mnoho lidí představuje propojení dvou různých věcí, a to ocenění výkonu a vyjádření vztahu k dítěti jako takovému. Je tak používána a do jisté míry tak asi funguje (je tak i dítětem interpretována, ale přednáší se i zmíněná determinace). Z toho, myslím, vyplývá ta nechuť nepoužívat pochvaly - jsou pro nás mimo jiné vyjadřováním hodnoty druhého (mám tě ráda, jsi pro mě důležitá, vážím si tě, toho, co děláš, jaký/á jsi, mám radost z tvých radostí...), které z nějakého důvodu neděláme přímo a kdykoliv, ale využijeme k tomu příležitost dobrého výkonu. A pokud pro nás pochvala představuje dvě věci, nestačí nahradit pouze jednou z nich, ale musíme vědomě přeskládat naše vyjadřování vztahu a emocí, protože dávat jenom zpětnou vazbu o výkonu a to druhé vynechat by bylo značně robotické a studené, přesně jak zastánci pochval namítají. To oddělení je ale celé dosti zdravý proces, protože vázat potvrzování a vyjadřování vztahu k někomu, uznání jeho osobnosti jako celku a podobně výrazně na příležitosti dobrého výkonu není úplně dobrý nápad...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KOTENCE: jeste mne k tomu neco napadlo z druhe strany a to je rozdil mezi studem a vinou. Zkoumam ted po troskach Brene Brown, udelala vyzkum, ze ktereho ji vyslo, ze spolecna vlastnosti lidi, kteri ve svem zivote hlasi ze maji propojeni, lasku, nekam patri atd. je -- pro ni hodne paradoxne a prekvapive -- zranitelnost. Odvaha jit i do veci ktere muzou skoncit bolestne. Projevovat se, atd. Okolo toho resi rozdil mezi studem a vinou. Stud je "jsi spatna". Vina je "udelala jsi spatnou volbu". Se studem se vicemene neda nic moc delat -- pokud decko nabere dojem, ze je vadny, nekvalitni, ze se ma za co stydet, tak proste samo sebe takto vidi a s tim jde zivotem. Zatimco vina se vaze ke konkretnimu aktu, kterej lze napravit odcinit ci priste jednat jinak (rozbila jsi neco, prastila jsi nekoho, ukladla jsi neco, ale to neznamena ze jsi spatna, pouze ses blbe rozhodla, a priste mas moznost se rozhodnou lepe, pripadne to napravit). To decka zdaleka tak neposkozuje.

    Vyvozuju, ze s pochvalou (praise) a ocenenim to muze byt podobny. Jsi sikovna, hodna, chytra, nebojacna...
    to dite determinuje ze takovy je. Pak se zrejme musi snazit tento obraz drzet (radeji se nepousti do aktivit kde je nesikovne, radeji lze nez by pripustilo ze zlobilo, radeji opisuje, ...) anebo citi jako problem, kdyz se ten obraz zmeni (uz nemam same jednicky - nejsem chytra - tata uz mne nebude mit rad...).
    Versus oceneni -- To se povedlo! (vyrobek, ..) Dekuju zes mi vyhovela! Moc mi to pomohlo!! (hodna...) Tos vymyslela fakt vtipne, to muzeme pouzit! (chytra...). V tom neni zadny zavazek ze takovy musi byt dite furt

    Ale nevim, vy jste ucitelky ze jo, tak piste vase dojmy z praxe :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KOTENCE: tak se rozepis
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    YMLADRIS: Mně někdy přijde, že pořád neni pochopen rozdíl mezi oceněním a pochvalou. Protože nechválit a neoceňovat jsou dvě věci.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: ja sem zkopiruju tu svou ideu, muzes napsat jak to vidis


    2. Nicmene! Decka potrebuji ocenovani. Uznani a ocenovani je jeden z tech Peti jazyku lasky (kniha), a do sesti let nemaji diferencovany jazyk, zpravidla, a mely byt kazdej den dostavat nasosnout ze vsech peti jazyku bohate (pozornost, oceneni, skutky sluzby, veci, fyzicky kontakt). Nasledujici nemam potvrzene ale pripada mi logicke: decko totiz kdyz je male, tak ani tak neprahne po potvrzeni toho sveho ega, ale po necem jako jsou VRELE EMOCE nebo jk to rict, zejmena od otca, kterej zprostredkovava Vnejsi svet. Myslim si, ze pokud s ditetem 10 x denne OCENIME pritomnej okamzik (spolecne se radujem z neceho krasnyho, z neceho co se povedlo, z neceho dokoncenyho, z ostatnich lidi, ... z cehokoliv, proste vsimame si, ze svet je plnej krasy a ze ta se da ocenovat a tancit z toho radosti, poradne davat najevo OSLAVU), tak je mu relativne fuk, zda objekt toho oceneni je vez kterou postavilo, nebo ze venku krasne prsi. Vetsina dospelych, minimalne muzu, je vuci OSLAVOVANI dost rezervovana a je to pro ne prirozeny prave jen v tom kontextu "jeee moje sikovna holcicka udelala krasny obrazek!!!!" kdy se muzou trochu odvazat. No a decka se na to namotavaji a chtej to: spolecnou radost s rodicema. A zacnou delat vsecko mozny aby se to stavalo. Za 15 let uz nezijou svuj zivot ale nejaky cizi

    A naopak kdyz je decko nasyceny MIKRO OSLAVAMA, tak mu obcasne chvaleni v zasade nema jak ublizit, protoze to proste neni nic moc zvlastniho, cim by nutkave resil doplnovani jakesi potreby
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam