SVAN: já vždycky nevím, jestli se mám smát té absurditě nebo se začít hrozně děsit...

Ještě k tomu musím dodat, že Denis tablet u táty občas na hraní využije, taky mě jednou překvapil, když jsme si hráli s angličtinou a vysázel nějaké anglické slovíčko a znal ho z tabletu :)
takže to není tak, že by byl zoufalý, nikdy neochutnal a z dáli sledoval ty ostatní, kteří mají :)
Zná, ví a umí používat, ale na pokusy ''mami kup mi tablet'' jsme prostě zareagovala tak, že počítač doma k dispozici je a to je zatím dostatečné.
Pokud se to nedělá úplně hystericky, tak ten efekt co je mi ubíráno, to později do plna není daný.
U nás doma televize nikdy nebyla a nemám jí doteď, když k někomu přijdu na návštěvu a ten dotyčný je schopen mít puštěnou televizi a sedět u ní a se mnou si povídat, jsem v koncích.
Vůbec se nesoustředím na rozhovor, ale ta telka mě neustále odchytává a já čumim co se to tam jako děje, ty neskutečný demence, co jsou někteří lidé schopni z tohoto media na sebe nechat sypat :D
Pak se začnu smát a děkuji, že to pro mě není tak samozřejmé.
(čímž tady nechci rozvíjet diskusi o tom, že i telka se dá používat rozumně a že všichni co jí mají doma nejsou hloupý :) bylo to myšleno k tomu zvyku, nahrazování, samozřejmosti v životě, závislosti atd

SVAN: Mně přijde, že to, co píšeš, je přesně o tom "umět používat". To je přece úplně jedno, jestli ty děti v tom divadle hromadně civěly do tabletu, do notebooku, do zdi se sluchátkama s nějakou oblbující hudbou v uších nebo do nějakého teenagerského časopisu.
Mně třeba tablet slouží de facto místo notebooku, takže právě na něm mám ten Skype, Youtube, webový prohlížeč, upravuju na něm fotky, hledám v mapách, pouštím si hudbu, filmy a podcasty (při vaření teď sjíždím Toulky českou minulostí), píšu kratší texty (mám k němu bluetooth klávesnici), sleduju předpověď počasí... Tablet je prostě lehčí, menší, snáze přenosný, má větší výdrž na baterku, ale jinak se od počítače zásadně neliší.

VYHOUKANO: Tak jo, taky to trochu rozvedu ať nevypadám jako záporák technologii :D
Internet je jasný, když se učíme často po něm sáhneme (nebo po knížce) když hledáme další informace.
Denis má k dispozici youtube (pod vzdáleným dohledem - je to slyšet :) kvůli muzice, baví ho klipy, tanec a hudba vůbec, kouká na to, ale pak od toho zmizí a na podlaze v pokoji jede svůj dance.
K tomu jako jeho první mašinu dostal v 6 letech svůj vlastní přehrávač, mastí tam moje oldschool kazety s prvními tanečními nahrávkami z devadesátých let, svoje cedečka včetně pohádek a samozřejmě na flešce má svou nejoblíbenější muziku a také mluvené slovo, které si sám pouští při hraní a před spaním.
Oba v bytě ovládáme svobodně všechny hudební přehrávače a radia. Když je v radiu které máme v kuchyni reklama tak ho vypínám a Denis už od mala chodí a dělá to taky :D pak ho zase někdo z nás zapne, když si všimneme, že je dlouho ticho.
Stejně tak je to s filmy, kromě toho, že chodíme hodně do kina, jsou k dispozici a když je na to vhodný čas, má Denis prostor jít a pustit si v tuto chvíli své milované želvy Ninja.
Řídí si svou zábavu a poslech v podstatě sám (občas se domluvíme, že slyšet majkla po desáté za hodinu, už není úplně fér) a taky zná rádio, kde si počkáš co ti můžou nabídnout jiní zajímavého.
Skype je jasný, ten jsem nevnímala jako sociální sít :) a je to sranda, nic zásadního.
Pepa v angličtině, želvy, scooby doo bez debat
Dokonce mi Denis ukázal Déčko, které zná od sestřenek a u táty, překvapilo mě, jak na internetu nabízí i celkem zajímavé věci, některé hry mi přišli v pohodě a dokonce i pořad o vaření pro děti, zábavně udělaný a tolik dobrých informací ze světa dobrých a zdravých potravin :)
Nechala jsem mu možnost, si tam zajít a hry hrát a koukat na ten seriál o vaření.
Nějaký čas se to stalo celkem zásadní pro něj a vyžadoval to nejvíc ze všech možných aktivit doma a po čase se toho nabažil a zase ho to přešlo.

S tím tabletem to zatím ale vnímám jinak. Soudím to v podstatě i podle sebe.
Jsme doma, tak tady můžeme být online, patří to sem, ale jak vyjdeme ven, je tu město, hřiště, hry na stromech, příroda a lidé.
nejsme připojení.
Když jedeme autem posloucháme muziku a i na delší vzdálenosti je tu mp3 přehrávač, když má chuť Denis na něco svého, nebo na pohádky, ale vyprávěné.
Vnímám to jako veliký rozdíl pustit si film přímo a nebo ho jen poslouchat a snít u toho, hodí se to víc před spaní a myslím, že i na cesty autem.
Nikdy jsme neřešili v autě nějakou průdu, že už to nejde vydržet (kromě samozřejmého Kdy už tam budem :) Denis je zvyklý si i prostor s minimem podnětu zvenčí sám vyplnit.
Takže to to není o tom, že bych tablet odmítala, ale prostě je tu level výš, který si myslím, že je pro něj přínosnější a to vlastní prostor pro čas, kdy se taky neděje nic. Pak teprve přihází prostor pro nej fantazii a tvořivost.
Občas to Denisovi udělám i doma, jsou momenty kdy jako každý, neví co se sebou a chtěl by využít comp, nebo filmy a nejde to je plno u počítače a na film je pozdě, nechám ho v té situaci, nejdřív zaprudí že se nudí a pak po chvíli zmizí a většinou z toho vylezou ty nejlepší nápady a dílka :)
Není to tak že bych se bála že ho tablet nějak bude příliš ovlivňovat, naopak ty výhody jasně chápu, jako prostředek k učení v pořádku, ale mě tenhle level příjde prostě podstatnější.

Jeden příklad za všechny. Denis se stal nejmladším hercem Vinohradského divadla. Chodili teď v zimě hodně na zkoušky a byl to celkem časový záhul, trávili v divadle každý den večery, dny, víkendy a většina starších děti měla své tablety a chytré telefony.
Vždy při přestávce děti seděly v šatně a mastily, nebo jinak využívaly, sice hromadně, ale...
Denis žádný neměl, byl z toho zpruzeny, protože ho samozřejmě ještě kvůli tomu kluci odstrkovali a jediné řešení které měl se sebrat a jít zkoumat divadlo.
Prolezl od maskérny po kulisárnu, seznámil se s osvětlovači, techniky, dalšími herci, zamiloval se do představitelky hlavní role (17 let) :) prostě vytáhl si z této zkušenosti všechno co mohl a kvůli čemu jsem ho do divadla vzala.
Když ho pak moje máma vedla na poslední zkoušky a potkávali na schodišti Maciuchovou, Postlerovou atd a každá tato příjemná dáma na něj ahoj Denisi a Denis suveréně ahooj, moje máma šla do kolen a já si jen potvrdila, že takhle to má smysl.

LOJA: Moje zkusenost je vyborna. Dcera prijala jak technologii, tak socialni sit jako jakykoli jiny prostredek, ktery jsme ji ukazali. Nevenuje mu ani vic casu a pozornosti, ani min, nez jinym vecem. Tuzka, papir, vodovky, nuzky, hracky, hry, stavebnice, ipad... Je ji to fuk. Proste dalsi vec v okoli. Kdyz je venku a nekde ho vidi, nezajima ji. Hrani s detmi je zabavnejsi. Naopak deti, co jsou od tohoto izolovane mi prijdou problemovejsi. Cesta vlakem v kupe, kde to vedle sedici chlapecek vidi poprve, jsou obcas i dost neprijemne. Ale mozna podobne, jako kdyby videl poprve treba lego. Spis reakce rodicu je nekdy pekelna.
Casto nas velmi mile prekvapi znalostmi, ktere z toho sama nabrala.
Priklad:
Naucili jsme ji cist a psat ze zacatku velkyma pismena. Rikali jsme si ze uz to umi a ted cele jeste jednou malyma. Kdyz jsme s tim zacali, rekla nam, ze uz to umi. Patrali jsme kde to vzala a ukazala aplilaci v ipadu. Psani pismen pres cely screen. Jak velka, tak mala pismena s automatickou opravou. Sam jsem uplne zapomel, ze jsem pred casem stahnul. A takovych je tuna.
Ze soc. nastroju pouzivame zatim jen skype (videorozhovory se vzdalenejsimi lidmi), youtube (super na cizi jazyky - prasatko Pepa cesky a pak anglicky dela divy).
Technologie: tablet, pri cestach smartfoun. Coz ale samo o sobe neni dulezite. To je jen rozhrani/obal. Dulezite je, co se diteti nahraje dovnitr. A tady podle me teprve zacina zajimava diskuze.
Dulezity faktor: nepouzivame vubec TV.
Dulezity predpoklad: musi to dospeli umet pouzivat - jedine tak to jsou schopni predat detem.
Je to proste dalsi vec, co mame k dispozici a je treba ji pouzivat ku prospechu. Pritomnost v rodine je podle me prinos, jinak vznikne potreba/touha z nedostatku. Takhle ji to proste nechava chladnou. Pritomnosti telefonu, knizek, aut v domacnosti uz taky nikdo neresi ... Jestli mi neco prijde k reseni, pak je to TV.
Duvod: nekdo jiny mi sestavuje program. A to je nebezpecne. Tomu se ale nikdo nedivi. Ve spouste rodin to jede nonstop.
Naopak u online technologii si ho sestavuju sam, coz je kreativnejsi a bezpecnejsi.
To, jak vyuzivam technologie je jen na me a cim driv se to deti nauci, tim lip. Muze to byt i nebezpecne. Naucit je to je stejne nutne, jako prechazet pres silnici. Ze to je i prinosne a dokaze byt zabavne je bonus navic.
Od zari zaciname mimoskolacit a tohle jednoznacne zapojime. Stejne, jako vsechno ostatni.