TOMASZ: Když už, tak od Wolkra raději jen jen techniku (stejně jako od všech dobrých básníků), styl raději ne, on i proletářská poezie jsou spolehlivě mrtvi:)

TOMASZ: Já... nemohu jinak, asociace jsou mrcha:)

Jiří Wolker


Tvář za sklem
(Těžká hodina)

Kavárna "Bellevue" je říše
stavěná z hudby, tepla
a plyše,
z oken má vysoké průhledné hranice,
které ji dělí od zmrzlé ulice.

Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
důstojní páni a vznešené dámy
ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
a v teple, hudbě a v plyši
noviny na oči posadili si,
aby přes tyto brejle z papíru
viděli,
že svět je veselý, protože sami jsou veselí
v kavárně "Bellevue".

Když tu tak seděli teple a ctihodně
s rukama vyžehlenýma,
tu stalo se, stalo,-ne zcela náhodně,-
že na okna
sklenného tenounkou hranici
přitisk tvář člověk, který stál v ulici,
výrostek zpola a zpola muž
a pohledem ostrým a chladným jak nůž

prořízl okno a vbod se v tu nádheru,
v číše a valčík, v zrcadla pro milenky,
v břicha a teplo,fraky a peněženky,
a zůstal v nich trčeti čepelí,
i když ty oči dvě zmizely.

Tentokrát se stoly staly
náhrobky mramorovými,
pohřební šťastlivci se usmívali
mrtvolně mezi nimi,
sklepníci v šatech smutečních
z šedého kouře věnce nosili,
před okny žila ulice, bída a sníh
,
za okny civěly mohyly
v kavárně "Bellevue".

NEMESIS: vrtichvosti, chrtůprosti, ó fretná chrochtobuznosti? :)