• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Ano, s tou dlouhou větou ve druhé a třetí strofě jsem bojoval a nakonec to vzdal. U fléten bílých od mrazu byl původně jiný slovosled, takže to dávalo víc smyslu, ale drhlo mi to, tak jsem vsadil na čtenáře. ;)

    Dnes byl důležitější půvab. Omlouvám se. Už jsem to nestihl včas smazat... ;)

    Jsem rád, že Tě potěšila aspoň poslední strofa. K té jsem směřoval.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Se zájmem pozoruju ten vývoj. Pár poznámek.

    Tady se mi to jeví neobratné (co se k čemu vztahuje):
    že vítr sbalil flétny
    tenkými prsty,
    bílé od mrazu.


    Vím, že se těšíš z obraznosti a z provazování textu rýmem, ale druhá a předposlední strofa se pro mě už stávají ornamentem. Půvab nebo pevný tvar, co je důležitější?

    Poslední strofa by naopak klidně mohla stát samostatně, sevřená, jako trefná skica.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    U NÁS UŽ TAKY

    Pár zbylých tónů
    a holé větve.

    Prázdné dláždění,
    mozaika odchodů
    a otisků křídel
    těch padlých k ránu,

    kdy nasněžilo do stojanů
    na noviny, co ohlásily,
    že vítr sbalil flétny
    tenkými prsty,
    bílé od mrazu.

    A léto cello.
    A noty budou
    jenom černé.

    Pro všechny pravověrné
    muzikanty ve fraku
    nastala zima
    plná věšáků.

    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: není nutné, aby řezalo. ale když je roztomilosti příliš, tak je jí příliš, a když je sama, tak je sama. mám pocit, že tady už to jde tím směrem.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SONA1: Pěkný postřeh :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Souhlasím s Finem, zdá se mi, že to tentokrát nedrží příliš pohromadě.


    A ještě, FINE, ad příliš obdivu k hříčkám: souhlasím, že to sklo neřeže. Ono vždy nemusí, to bychom se nakonec čtením básní záhy umučili. Ale protože zvuk tu vede až příliš, ani pro mě to není do výběru.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: proč ne tady? tady jsem se dozvěděl, že ho tam vidíš.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: NE tady a NE teď.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    SONA1: Jasně. To je osud všech proletářských básníků. I když právě jen oni si mohou dovolit hýčkat tyto utopie bez větších škod a zločinů proti lidskosti... :)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: představ si, že bys místo těch vysvětlení zatím poznamenal několika větami, v čem ten - silný - obsah vidíš...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Můj ambivalentní postoj přece neznamená, že bych Tě chtěl o něco ošidit, Fine, jen že to nechci pitvat zde na veřejnosti a teď, když mám nejvíc práce. :)
    SONA1
    SONA1 --- ---
    TOMASZ: Když už, tak od Wolkra raději jen jen techniku (stejně jako od všech dobrých básníků), styl raději ne, on i proletářská poezie jsou spolehlivě mrtvi:)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: on je a je tak silný, že nelze říci, a protože nelze říci, musí se to "obejít" klasickým úhybným manévrem ve formě poukázání "ale přece víš, jaká je hrůza rozebírat básně"...? no to žasnu - já většinou věřím na to, že když někde něco je, dá se to také říci. (přičemž to lze říci i tak, aby samo řečení nebylo trapné či dehonestující.) takže znovu a lépe, tato odpověď nepostačuje.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: No... Jak bych Ti to jenom popsal... ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Věta: "Aniž bych to chtěl hlouběji rozebírat," znamenala, že není nic horšího, než veřejně pitvat nějaké dílko a klást obvyklé nenáviděné otázky: "Co tím chtěl básník říci?" Že se toho má vystříhat sám autor, neznamená, že ho musíme nutně zastoupit my ostatní. ;)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: který/jaký?
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: omílán dámami z lepší společnosti? jak to vypadá?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    SONA1: Kurva, p***, to je dobrý! Mám se sakra co učit. ;)

    A co hůř, připomíná mi to kavárnu Felix v Zürichu na Bellevue...
    SONA1
    SONA1 --- ---
    TOMASZ: Já... nemohu jinak, asociace jsou mrcha:)

    Jiří Wolker


    Tvář za sklem
    (Těžká hodina)

    Kavárna "Bellevue" je říše
    stavěná z hudby, tepla
    a plyše,
    z oken má vysoké průhledné hranice,
    které ji dělí od zmrzlé ulice.

    Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
    důstojní páni a vznešené dámy
    ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
    a v teple, hudbě a v plyši
    noviny na oči posadili si,
    aby přes tyto brejle z papíru
    viděli,
    že svět je veselý, protože sami jsou veselí
    v kavárně "Bellevue".

    Když tu tak seděli teple a ctihodně
    s rukama vyžehlenýma,
    tu stalo se, stalo,-ne zcela náhodně,-
    že na okna
    sklenného tenounkou hranici
    přitisk tvář člověk, který stál v ulici,
    výrostek zpola a zpola muž
    a pohledem ostrým a chladným jak nůž

    prořízl okno a vbod se v tu nádheru,
    v číše a valčík, v zrcadla pro milenky,
    v břicha a teplo,fraky a peněženky,
    a zůstal v nich trčeti čepelí,
    i když ty oči dvě zmizely.

    Tentokrát se stoly staly
    náhrobky mramorovými,
    pohřební šťastlivci se usmívali
    mrtvolně mezi nimi,
    sklepníci v šatech smutečních
    z šedého kouře věnce nosili,
    před okny žila ulice, bída a sníh
    ,
    za okny civěly mohyly
    v kavárně "Bellevue".



    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    V KAVÁRNĚ IMPERIAL

    V kavárně Imperial hrají jazz.
    A venku plyne normálně čas
    mezi světly tramvají a aut.

    A nervózní chodci spěchají
    po přechodu
    i před ním.

    Ale tady hrají,
    tiše a nevtíravě,
    v rytmu všech těch káv
    a cigaret.

    A dámy v bundách s kožíšky
    sedí a tiše klevetí
    o shonu za okny.

    Škoda, že musím jít
    a seřídit si hodinky
    a stát se chodcem,

    omílán deštěm
    a dámami z lepší společnosti,
    protože i hudba skončí
    a život nepočká.

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Dovolil bych si maličko oponovat Tvému názoru na vrtichvosty. Aniž bych to chtěl hlouběji rozebírat, pro mne tam obsah je, a dostatečně silný. Ale nemusí být patrný, pokud nepatříš do správné cílové skupiny, která je však naštěstí poměrně mohutná.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam