• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    FIN
    FIN --- ---
    MONELLE: ano, když člověk začíná a má k dispozici svou chuť a školní čítanky, často mu přirozeně naskáčou v hlavě takové věci - jenže ony moc přirozené nakonec nejsou, i když jemu přirozeně v té hlavě naskákaly.

    naše čítanky by halt potřebovaly asi poněkud modernizovat a dát větší prostor kvalitní tvorbě posledního půlstoletí... brát kde by bylo.
    FIN
    FIN --- ---
    MONELLE: tady
    [ poezie & texty různých autorů ]
    máš studijního materiálu, že až k posrání. a pěkně hezky od začátku a nevynechávat.
    FIN
    FIN --- ---
    MONELLE: zkrátka stvořit dobrý rým a vyvarovat se přitom zjevné účelovosti (namísto přirozeného výskytu a zapadnutí výrazu), kroucení a ohybů a křečovité "chtěnosti", není jednoduché

    za další: co s těmi lekníny? jak sama říkáš: "naivní rýmy nejsou v současnosti in, ač v klasických dílech se běžně vyskytují" - otázka je, zda i tehdy u všech byly... vezměmež si názorný příklad: svatopluk čech. klasický básník obrozenec, učíme se o něm v literatuře) tedy nevím, jak dnes, ale bývalo tomu tak) a přitom jeho rozsáhlé epické verše nesou řadu vyslovených klišé.

    je to tak dobře? no, jenom proto, že je v učebnicích a tehdy to byla doba buditelství a obrozenectví a vznikaly takovéhle kusy, se nám to dnes nemusí nutně líbit. můžeme - na což máme plné právo - díla "mnohem méně vznosná a ušlechtilejší (a s nižším cílem)" považovat za lepší. já považuji. hraběte mám třeba 10x raději a počítám, že v tom nebudu sám. (ve skutečnosti je asi pro většinu populace milý epik rýmů svatopluk nečitelný.)

    máme se tedy tomu smát? ne. proč? tehdy bylo tak a tak, napsal tohle. my můžeme napsat něco jiného. v kontextu doby a úmyslu to můžeme chápat, dokonce respektovat - nakonec, tehdy nám tvořili jazyk, nevytvořit nám jej oni tehdy, nemáme si my tady dnes s čím hrát a experimentovat, no ne? přesto můžeme věřit a dávat přednost "lepším" věcem například v podání méně formálním (proto s méně chybami, jež z přísné formálnosti nutně plynou: méně epicky vznosných "povolených" pojmů atd.).

    a jsme u bílých leknínů. a mnoha podobných věcí: bouří řvoucích, křídel havraních, srdcí zkrvavených atd. atd. atd. hele, proč se normální člověk nedívá na telenovely tv nova? protože jsou hovadsky blbé a plné klišé. co jsou "bouře řvoucí, hvězdy jasné, křídla havraní, srdce zkrvavená"? klišé jako řemen.

    u těchto výrazů je problém ten, že sice dobře vypadají, ale obsahově jsou poněkud vymleté. zkrátka klišé. (a jim podobné taky.) netvrdím, že tu a tam někdo nenapíše fakt dobrý text, kde je použije a vůbec to nevadí. zkrátka text tak dobrý, že i ta klišé se stanou jeho přirozenou, organickou a funkční součástí. (doporučuji například písňové texty génia karla kryla - ten občas tohle udělá, ale jeho tvorba má takovou sílu, že to vysokooktanové klišé spálí, v důsledku čehož nevyčnívá (to klišé)). ale to je vzácné, odjedinělé, mistrovské a začínající tvůrce ať tímto směrem raději vůbec ani neuvažuje - nakonec se ti to možná povede, ale to nebude na začátku, aby se ty básně povedly, to bude, až budeš tak hodně umět, že i to klišé se stráví. v tom to je.

    o banálních věcech napíše dobrou báseň jen někdo, kdo umí. (kdo neumí, tak výhradně v nečekaném záchvatu osvícení, na což není spoleh.) protože vtip. protože elegance. protože něco. a úoplně stejně banální klišé použije (spíš) dobře někdo, kdo hodně umí. protože je tak dobře využije, že tu klišovitost na něco lepšího a užitečnějšího spálí. vtip. humor. parodie. atd.

    no a s klišé se pojí příšerná toxická věc, s níž má řada začínajících autorů problém, a to je: velikost. velké verše s důležitým obsahem a sdělením. ty vznosné, "k bouřnému nebi se pnoucí"... bum! průšvih. zpátky na zem. makat, učit se a napřed psát normálně. nebývá nic směšnějšího, než když člověk, který ještě moc neumí, tvoří velké verše postihující tu velkou a důležitou myšlenku plné velkých a vznosných vyjádření, fakt. opět: to ani profíkům neprochází vždycky.
    FIN
    FIN --- ---
    MONELLE: špatně položená otázka: v moderní poezii samozřejmě pro rým místo je. z toho, že kdejaký frikulín píše tak ultracool volným rýmem, až výsledný text postrádá nejen formální rým, ale i jakýkoliv vnitřní rytmus a spád, si nesmíš brát poučení. rým nikdo neodsuzuje.

    jen ale... je to těžší. je těžší napsat dobře rýmovanou báseň a přitom v jedné chvíli se vyvarovat následujících chyb:
    - aby rým, třebas formálně nakonec bezvadný, příliš nekroutil a neznásilňoval slova a vyjádření do roviny příliš kostrbaté a nepřirozené - jednak to pak "blbě vypadá" (a to můžeš použít sebevznosnější dojmy) a druhak pak člověk pro samé kroucení závitů nad užitým rýmem ani nemá volné kapacity na vnímání obsahu
    - aby rým příliš nestál na účelových slovech, na výrazech, které více či méně smysluplně použiješ hlavně proto, abys ten rým vůbec mohla vytvořit - tím také opět vyvstává bod 1, kroucení
    - aby rým (bod 3 vyvstává z bodu 2 - účel - stejně jako bod 1 - kroucení) nestál na nutně užitých, a proto obsahově prádzných či klišoidně milionkrát "právě-proto-aby-rým-vznikl" užitých slovech
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MONELLE: Na první báseň v životě to ujde, ale tím se nenech příliš ukolébat :)

    Jsou tam takové ty klasické nedostatky - rýmy jako "svět-květ" jsou naivní, obdobně jako práce s vazbami a la "hledám-nalézám". Navíc by se dalo diskutovat o samotném obsahu básně - co vlastně znamená to dluhu propadám, proč ty lekníny (jestli tam náhodou nejsou jen aby se to nějak rýmovalo a aby to bylo hezké. Což není dobrý důvod.

    Hlavně hodně čti (nejen zde :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Může být, že je to věc mého osobního vkusu a přebujelé tendence řezat - škrtla bych druhý verš, nepotřebuju ho.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: ANO. Tady nemám co dodat. Vykousnuté přesně.
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    studená noc
    jak prázdná smaltovaná vana
    a ještě zdrženlivé
    sny

    tvé prsty vsazené
    špičkami pod mou prsní kost

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    7. února 2011

    POVODEŇ

    Slunce nateklo do našeho domu.
    Horní poschodí vyplavila vanilková.

    Přechlastané petůnie
    se přiblble usmívají
    za dveřmi balkónů
    v té povodni

    falešného jara.

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TECZKA: :-)
    TECZKA
    TECZKA --- ---
    MAEROR: beru i s mandlema, mám angínu.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: Osobní zážitek ze sobotního večera... uvidím, zkusím to tedy možná jinak, přenositelněji...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Líbí se mi nápad se ztlumeným zvukem, to i dobře sedí k tomu pocitu. Jen nevím, s těmi mandlemi - to mi přijde nějaké zdobné či co...
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    Je to trochu z jiného soudku (překlady písniček), ale kdyby se vám někomu chtělo mi je okomentovat...
    [ Vladimír Vysocký a Bulat Okudžava ]
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    úsporný pohyb
    bránice
    nebrání vzpomínkám

    přehrávám si je
    se ztlumeným zvukem

    obtížně polykám
    noc
    jako špatně upražené mandle

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CAAPO: Deník, zatím víc nic. Klidně si to zapisuj a zkoušej najít výraz pro svůj zmatek, ale mysli na toto: tím, že to zapíšeš, nevznikne literární dílo.
    AFRAM
    AFRAM --- ---
    CAAPO: tak nejak premitam, zda to je vazne mineny dotaz:-)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Lampy

    Veliká nehluboká kaluž
    před dnešním domem
    připomíná dlouho neumyté zrcadlo
    v zašedlém rámu

    S otevřením noci
    zvědavé oči periskopů
    přeměřují hvězdy
    FIN
    FIN --- ---
    CAAPO: je to dost velká píčovina kterého že to ukrajinského autora?
    CAAPO
    CAAPO --- ---
    Zdravim mohli byste se mi pls někdo říct jestli to je píčovina či ne? dík mm


    ...Proběhla noc, proběhl den, proběhla noc, proběhl den…a já byl stále v obětí.
    Nicota slavila úspěch a já průhledněl, jak jsem v málých kouscích stoupal do nebe..
    Duše seděla nevšímavě uvnitř a bylo jí šuma fuk, že ubývá, že zústavší elementy už nikdy nikdo nedokáže spojit..,
    ..ba ani poskládat střípky mne…
    Zaregistrovala to vůbec?
    Bylo jí to jedno?

    ..A znovu..Vzdychání, zvuky kroků, kroky aut a lidí…
    ..A dál jen do věčnosti plout, Tmou…
    ..A proklet buď ten, kdo nezařval..Stačí už dost.

    Tak tedy pro svou duši jsem já ten prokletej host.
    kterej tu čeká až křupne kost, aby se konečně mohl vydat přes ten most, a sám si přitom písknout marš?
    Hlavně že víra, vůle a vzdor, teď přátelé jsou tiší.
    Slyší a mlčí…
    Vzduch plnej chaosu, nicoty , deathstrukce zběsile ječí…asi nějakej grind,nebo co..
    Má duše, můj hrad.
    Mě se pomalu mění- v ničí.
    Já na to čumim a mám to v píči..
    Tělo můžu ztratit, jenom ale doufám, že neztratím duši....
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam