BUCHVI: netvrdím, že je nutné číst každou báseň nahlas. co ale již tvrdit budu, že každá báseň by měla mít cosi, co laicky označím za "vnitřní rytmus", aby ti plynula - a to nezávisle na tom, zda ji čteš nahlas nebo potichu. když se báseň příliš často nebo výrazně "zaškobrtne", tj. z toho rytmu vypadneš, velice se její čtení (a procítění a konzumace a požitek a vůbec-tomu-říkej-jak-je-libo ztíží) - pokud to nebyl nějaký chtěný dramatický záběr. přečíst si báseň nahlas je v mnoha případech jen užitečný prostředek, jak zjistit, "kde to vázne", na což "tichým vnitřním čtením" nemusíš vždy přijít. (a je samozřejmě vždy jen a jen na tobě, jak si to nakonec rozhodneš:-) a pozor: pořád neříkám vůbec nic o tom, jak jsem prozkoumal a rozebral obrazy - říkám jen, jak se mi to čte/četlo. to je jediné praktičtější a konkrétnější měřítko :-)
až někde uvidíš "dusající stádo králíků", dej vědět, taky bych to chtěl vidět. ano, poezie je - tedy
mimo jiné - o užití neobvyklých a nápaditých vyjádření a pojmenování. jenže samo "užití neobvyklých a nápaditých vyjádření" nutně neospravedlňuje anebo lepším nečiní případné "nevhodné/méně podařené užití neobvyklých a nápaditých vyjádření"... jakožto jeden a pouze a právě jeden čtenář jsem ti sdělil, že "dusání stáda draků" mi, vzhledem k tomu, že to nejsou bizoni nebo koně, přijde spíš nezdařené než zvláštní či objevné :-) s nesmysly třeba zacházet - jak bych to jen řekl - nu s jistým kumštem :-)
nu a například od tomáše mi v poslední části
o mrtvých čmelácích se nemluví
ani cizím jazykem
ani tiše a ze zvyku
nesmím tě políbit
nepřijde poslední řádek vůbec nějak špatný, naopak, zdá se mi, že tvoří žádoucí kontrast k prvnímu, kde prostřední dva jsou zároveň součástí prvního i proměnlivě součástí (předcházející) posledního s jiným tónem a náhlou změnou polohy
zato naopak, jestli mi něco nesedí, je to imho zbytečné zdvojení
vprostřed trávy lánů
vprostřed lánů trávy
no, názory jsou všelijaké až různé a je to stejně na tobě:-)